• Pomocí kalkulátoru vyhodnocuji svou kondici, říká běhající matematik

    S běháním začal až ve svých třiceti letech, nikdo mu tehdy nevěřil. O pár let později jim dokázal, že se mýlili. Jeho osobní rekord v maratonu je 2:54. Své běžecké záznamy zveřejňuje Petr Kaňovský na svých webových stránkách.

    Petr Kaňovský na Silvestrovském běhu 31. prosince 2016 v Brně - Novém Lískovci | foto: archiv Petra Kaňovského

    Běháte devět let. Stály vás více úsilí, nebo radosti?

    Byla to spíš radost. Všechno úsilí musí vycházet z radosti. Kdyby to pro mě nebyla radost a bylo to jenom úsilí, neměl bych ani takové výsledky.

    Když jsem si pročítal vaše běžecké stránky a viděl tam různé grafy a rozbory, napadlo mě, jestli běh nepatří mezi vědecké disciplíny?

    Baví mě matematika a analýzy. Proto si vedu běžecké statistiky a grafy. Tím se ale při běhání většinou nezabývám. Až po závodě si zapíšu počet kilometrů, čas nebo převýšení a z toho si pomocí kalkulátoru vyhodnotím, jak na tom má kondice aktuálně je. Při závodech a běžeckých testech sleduji jen aktuální tempo a tep. Tyto hodnoty porovnávám s předem připraveným plánem.

    Zlepšovat běžecké a vytrvalostní schopnosti pro vás bylo hlavním cílem už při vašich běžeckých začátcích?

    Sledování výkonů byl pro mě základ. Přestože jsem běhal hodně zážitkově, od samého počátku jsem si rád vedl statistiky a tréninkový deník. Díky tomu mám jako jeden z mála takto zaměřené informace od počátku běhání.

    Běhat jste začal ve třiceti letech. To je relativně pozdě...

    Nikdy jsem ke sportu neměl žádný vztah. Když jsem nějaký zkoušel na střední škole, vůbec mi nešel. Maximálně jsem se šel projít, ale jít běhat mě nikdy nenapadlo.

    Čím si vás běhání získalo?

    Jednou jsem to zkusil a zalíbilo se mi to. Při běhu jsem si vyčistil hlavu a psychicky se uvolnil. Od občasné chůze, které jsem se občas věnoval i předtím, už k běhu nebylo daleko. Při běhání nejsem na nikom závislý a myslím, že to nejlépe odpovídá mému životnímu stylu.

    Změnil se váš životní styl po tom, co jste začal běhat pravidelně?

    V první řadě by to do mě nikdo neřekl. Největší šok to asi byl pro moji rodinu a mé přátele. Ale změnilo mě to v mnoha ohledech. Od té doby mnohem více jím, omezil jsem hromadnou dopravu a podobně. Běhám do obchodů, na obědy nebo do kostela.

    Skutečně jste vyměnil městskou hromadnou dopravu za běh? Odkdy?

    Do obchodu nebo na obědy jsem začal běhat prakticky ihned. Ale na nádraží nebo do kostela asi až po roce nebo dvou. I to je ale myslím relativně brzy. Propojení běhu a každodenního života v této míře je mezi běžci velmi výjimečné. A musím říct, že časově mě to vyjde stejně, jako kdybych použil hromadnou dopravu. Někdy je běh dokonce rychlejší.

    Řekl jste, že více jíte. Ještě nějak se změnily vaše stravovací návyky?

    O stravování jsem hodně přemýšlel. Přišel jsem ale na to, že nejdůležitější je jíst to, co vyhovuje mně. Protože běhám dvacet kilometrů denně, mám vyšší energetický výdej, z toho důvodu sním v průměru dvojnásobek oproti doporučenému množství pro člověka v mém věku. Samozřejmě musím jíst častěji. Pořídil jsem si také přístroje na měření hladiny cukru v těle a snažím se sledovat i tyto věci.

    Proč jste se zúčastnil svého prvního běžeckého závodu už po čtyřech měsících běhání? Šel jste do něj s tím, že skončíte poslední, což se ale nakonec nestalo...

    Postupně jsem začal sledovat internetové stránky s termíny běžeckých závodů. Nakonec jsem si zvolil pro začátečníka poměrně dlouhý, jedenáctikilometrový závod. Opravdu jsem se bál, že skončím poslední, což se mi v budoucnu stalo mnohokrát, ale zde jsem poslední nedoběhl. Za týden jsem se zúčastnil dalšího závodu, který jsem ve vedru vzdal. To mě ale od dalšího závodění neodradilo. Naopak.

    Z informací, které na webu zveřejňujete, lze vyčíst, že vaše forma začala v roce 2008 stagnovat. Začal jste se v té době zajímat například o tréninkové plány a snažil se to nějak řešit?

    Vycházel jsem ze svých vlastních poznatků. Vytvářel jsem si vlastní kalkulátory a s jejich pomocí jsem například zjistil, po kolika kilometrech moje vytrvalost výrazně upadá a podobně. Díky tomu jsem věděl, na co konkrétně se mám v tréninku zaměřit. V této době se ke mně dostaly názory, že důležitější je běhat poměrně hodně kilometrů než se výrazněji zabývat kvalitou tréninku.

    Běžecké stránky jste vytvořil už v době, kdy jste s běháním začal?

    Svoje poznatky zveřejňuji od samého počátku běhání. Jsem hodně otevřený člověk. Už dříve jsem měl a stále mám duchovní stránky i stránky věnující se dalším tématům. Pouze jsem tedy přidal stránky věnující se běhání.

    Proč jste tyto běžecké stránky zřizoval?

    Chtěl jsem sdílet svoje běžecké zkušenosti s kamarády i s neznámými lidmi. Zaznamenával jsem, analyzoval různé běžecké hodnoty a obohacovalo to jak mě, tak mé přátele a návštěvníky těchto stránek. Nemusel jsem posílat e-mailové rady a odpovědi na různé dotazy a odkazoval jsem na svoje webové stránky.

    Čemu vděčíte za poměrně rychlé a výrazné zlepšení svých běžeckých výkonů?

    Jak už jsem naznačil, myslím, že to byl stále se zvyšující počet naběhaných kilometrů. V roce 2009 jsem se snažil dostat na maratonu pod čtyři hodiny. Zkušenější maratonci mi radili naběhat tři sta kilometrů měsíčně. Zpočátku jsem nevěřil, že bych mohl být schopný uběhnout tolik kilometrů, a také jsem si nebyl jistý, jak výrazný vliv na zlepšení to bude mít. Stále pro mě bylo důležité, abych při běhu odpočíval a relaxoval. Nikdy jsem běh nebral jako povinnost.

    Co dále zařazujete do svého tréninku?

    Občas zařadím pilates nebo jízdu na rotopedu. Základ je ale v běhání. Možná největší know-how mé přípravy je pomalé klusání. Okamžitě po dokončení závodu přejdu do volného běhu a asi dvacet minut lehce klušu. Řekl bych, že toto, ačkoliv to málokdo dělá, mi hodně pomáhá v regeneraci a v tom, že jsem se zatím nezranil.

    Každý si může na internetu přečíst tréninkový plán pro hobíky. Kdy jste přišel na to, že je to pro vás pravděpodobně nejvhodnější tréninková příprava?

    Doteď nevím, jestli je ideální. Že je dobrý, jsem zjistil v okamžiku, kdy jsem se seznámil s profesionálními běžci. Mé běhání z nějakých důvodů, které dodnes neznám, oslovilo lidi, kteří se běhání věnují profesionálně. Diskutovali se mnou o běhání nebo mi nabízeli trénování. Předložili mi sofistikované plány, které vypadaly, že by mohly dobře fungovat. To ale neodpovídá mému životnímu stylu, protože nejsem ochoten běhat každý den podle rozvrhu. Ani to neodpovídalo mé aktuální výkonnosti podle kalkulátoru.

    Mohl byste to vysvětlit?

    Kalkulátor, který si každý může najít na mých stránkách, mi spočítal, že mám horší vytrvalost než rychlost. A neviděl jsem důvod, proč bych měl tento poměr tlačit dál. To znamená, že jsem si spočítal, v čem konkrétně mám mezery, a na onu disciplínu jsem se mohl více zaměřit. To ale jejich tréninkové plány nerespektovaly. Tím jsem se naučil, že musím hledět pouze na sebe a vytvořit si plán, který bude vyhovovat hlavně mně. Přesto byly rady od profesionálů inspirující a jsem za ně vděčný. Nad mnohými věcmi jsem více přemýšlel, některé jsem i vyzkoušel. Zjistil jsem, co mi vyhovuje a co od běhání chci.

    Co je tedy hlavní součástí tréninkového plánu pro hobíky?

    Naslouchat svému tělu, nepřepínat se. Zařazovat hodně rekreačních běhů, běhů pro radost. Klást větší důraz na kilometráž, ale zároveň i na dobrý pocit z běhu. Běhám, protože chci, ne protože musím. Není důležité, kolik kilometrů uběhnu za den. Spíše jde o to, aby se počet kilometrů nijak výrazně nelišil během delších časových úseků. Například během týdne. Běhám tolik, na kolik mám daný den čas.

    Podle vašeho názoru to není plán pro kvalitnější běžce. Vy se nepovažujete za kvalitního běžce i přesto, že jste zaběhl maraton pod tři hodiny?

    V tomto případě asi ano. Zejména u kratších tratí moje výkonnost nikdy nepatřila ke špičce a je tam potřeba věnovat více pozornosti tempové rychlosti. Nicméně u maratonu a delších tratí je můj přístup, myslím, dobrý. Když se dívám zpětně, vylepšil jsem si časy více než běžci trénující zdánlivě sofistikovaně.

    Je uvedený tréninkový plán vhodný pro každého začínajícího běžce?

    Řekl bych, že vhodné to je pro lidi, kteří chtějí běhat a sledují dlouhodobější progres. Pokud chce člověk v relativně krátkém čase zaběhnout maraton, tento plán pro něj není úplně vhodný. Naopak ten, kdo sleduje dlouhodobější cíle, se může tohoto přístupu držet. Někomu se může zdát, že to k ničemu nevede, ale i můj příklad ukazuje, že ani relativně dlouhá období stagnace nemusejí příliš znamenat.

    Nejen že běháte, ale také různé závody pořádáte. Co vás k tomu vede?

    Můj přístup vyžaduje, abych každý týden zaběhl nějaký kvalitnější výkon. Běh s dalšími běžci slouží jako vzájemná motivace pro všechny. Ta spočívá v tom, že můžu běžet s někým a tím ze sebe dostat lepší výkon. Protože však bylo ježdění na závody časově i finančně náročné, začal jsem pořádat vlastní závody. Jednalo se hlavně o cyklus závodů Brněnské Hamburgy. Pořádání vlastního závodu bylo mnohem praktičtější. Mohl jsem vybrat vzdálenost, místo, čas a bylo to i finančně výhodnější jak pro mě, tak pro ostatní. Náklady byly minimální, startovné bylo nulové nebo velmi nízké.

    Chápu to správně, že v těchto závodech nejde ani tak o umístění, ale spíše o dosažení kvalitního času?

    Často jsme tam běžci různých výkonností a můžeme si vzájemně pomáhat a dosáhnout tak pro nás dobrých časů. Často spolu běží slabší závodník například na osm set metrů, přičemž je jeho tempo na této vzdálenosti podobné tempu rychlejšího běžce na deset kilometrů.

    Na jaký čas se můžete pomocí tréninkového přístupu pro hobíky vypracovat?

    V současné době jsem v období stagnace. Když jsem přestal dosahovat výkonnosti jako dříve, přizpůsobil jsem tomu svůj přístup, s cílem odpočinout si a zregenerovat. Snažím se běhat hlavně zážitkově a kvůli tomu se teď ani neřídím dlouhodobým přístupem, co se například počtu závodů týče. Až se začne moje výkonnost opět zlepšovat, můžu se opět zaměřit na zkvalitňování výkonů a třeba i na závody do vrchu, které mě zajímají. Ale nemá smysl si dávat nějaký konkrétní cíl, protože nevím, jak na tom za nějaký čas běžecky budu. I mě zajímá, kde má tento přístup limity. Určitě s tím budu v budoucnu ještě experimentovat.

    Petr Kaňovský

    RNDr. Petr Kaňovský s běháním začal v roce 2007 a o sedm let později si zaběhl maraton za 2:54. Svůj úspěch připisuje svému tréninkovému přístupu pro hobíky. Na běžeckých webových stránkách zveřejňuje svoje běžecké výsledky a komentáře. Součástí jeho webu je i kalkulátor predikce výkonů nebo testování běžecké kondice.

    Autor:


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.