Na mramorových deskách si čtu jména posledních vítězů slavné Velké pardubické. Jména jako Sixteen, Železník, nebo Orphee des Blins mě přivádí do rozpaků. Vybral jsem si ten správný závod na 10 km? A je dobře, že jsem přijel bez koně?
Že se Velká pardubická dá absolvovat i jinak než ze hřbetu koně jsem se jel přesvědčit tento víkend na Agrofert Syntesia RUN. Ač se letos pod hlavičkou Syntesie konal teprve první ročník, cross-country má v Pardubicích dlouhou historii. V minulosti se na zdejším závodišti pravidelně střídali při své Velké pardubické koně a běžci. Zvěsti o nejtěžším přespolním běhu ve střední Evropě mě při stání ve startovním koridoru nenechávají chladným. Mám jasnou taktiku nepřepálit začátek a nezranit se. Hlasatel nemilosrdně odpočítává poslední chvíle do startu.
S výstřelem se dává dav čítající 240 běžců do pohybu. Jako obvykle jsou první metry závody trochu nervózní. Každý se snaží najít si své tempo, svého soupeře a zároveň nešlápnout tomu před sebou na patu. Začátek nás vede po chodníku za hlavní tribunou. Míjíme místní popelnice a běžec kousek přede mnou znenadání točí prudce do leva. Z výrazu tváře je mi hned jasné, že v tomhle manévru má prsty peristaltika. Nás ostatní ale trať vede na trávnatý ovál, kde míjíme praporek označující první kilometr. Zde také poznávám svého dnešního soupeře. Prohnal se kolem mě v bílém tílku. Tílko nebylo to, co ho do této role pasovalo. Ale fakt že byl prvním běžcem od startu, který mě předběhl. Snažím se tedy akceptovat jeho tempo 4:20/km. I tak mě první chvilka zaváhání stojí 10 metrů ztráty. Změna tempa a začátek oranice vystřeluje mojí tepovku nezvykle vysoko, až ke 180 tepům za minutu. Dvě obrátky o devadesát stupňů a přechod na trávu mi ale dovolí se v tempu najít.
Seriál závodů Agrofert Run 2015 |
Na metě druhého kilometru začínám přemýšlet, jak se co nejlépe docvaknout za bílé tílko. Trochu mi hrají do karet běžci, co přepálili začátek a teď se propadají startovním polem. Mírně mého protivníka zpomalují a tím mi dávají šanci stáhnout manko na 5 metrů. Myšlenky na atak ale odvane vítr, který se do nás opřel ve středu dostihového závodiště.
Dále nás trať vede diagonálně k lesu, kde míjíme Irskou lavici a opětovně vbíháme na oranici. Moje rozhodnutí držet se tady více vlevo je odměněno tvrdším povrchem, což hned využívám k rychlé likvidaci ztráty na mého rivala. Zatímco si mě veze na zádech, já mám možnost poprvé v životě vidět zblízka Taxisův příkop. Rychlá otočka kolem 4. km a hurá k vodnímu příkopu. Jsem v laufu, tak se ujímám tempa v naší malé dvoučlenné skupince. Poté co vidím, jak běžec přede mnou mizí až po kolena ve vodní překážce, volím raději cestu po úzké hrázi. Rychlá občerstvovačka a hlavní travnatá dráha nás vede před hlavní tribunu do druhého okruhu.
Agrofert Syntesia RUN |
Po druhé v tomto závodě točíme travnatou zatáčku za stadionem. Již mírně ztrácíme tempo, ale stále se nám daří držet ho pod 4:30/km. V náběhu na oranici cítím, že na mě jde krize. Raději tedy parťákovi ukazuji, že budeme měnit pořadí vláčku. Hodinky mi pípnou sedmý kilometr a mě začíná tvrdá dřina. Příštích pár stovek metrů rozhodne o tom, zda budu závod považovat za úspěšný. Při výběhu na planinu se do nás opět opře vítr. Tentokrát se mi ale daří schovat se za svoji mašinku a pošetřit trochu sil. Krize pomalu odeznívá. Držet tempo již není tak těžké. S náběhem k Taxisu opět měníme pořadí. Mírně zrychluji a začínám drobit krok. Vodní příkop opět vezmu po hrázi. Vodu z občerstvovačky si liji za krk a začínám finišovat. Rovinka před hlavní tribunou je nekonečná a z parťáka se opět stává soupeř. Čeká nás ještě jedna ostrá zatáčka. Snažím se před zatáčkou trhnout. Mám pocit, že se to daří. Omyl. Hned za zatáčkou ho cítím na rameni. A zrychluje. Na tohle již nemám. Do cíle dobíhám v čase 42:17 a ztrátou 13 vteřin na Bílé tílko.
Závod celkově opanoval Vítek Pavlišta v čase 30:11. Jestli vám připadají naše časy na 10km cross-country moc rychlé tak vězte, že trať dle mých hodinek ukazovala 9,27 km. To je ale jediná výtka vůči organizátorům. Samotný závod, potažmo celý Synthesia Rodinný den, byl zvládnut na výbornou. Málokdy se poštěstí proběhnout si tak atraktivní lokalitu jakou je dostihové závodiště. Osobně se velice těším na příští ročník.
