Reklama

Doporučujeme

Omezení horských závodů budou čím dál přísnější, říká Tom Bystřický

  • 3
Nejenže výborně běhá a ve skyrunningu to dotáhl až do reprezentace. V letošním roce měl Tomáš Bystřický možnost podílet se také na stavbě tratí několika horských závodů. Zeptali jsme se ho, co vše trasování v horách obnáší, ale řeč bude i o jeho sportovní kariéře.

Omezení horských závodů budou čím dál tím přísnější říká Tom Bystřický | foto: Archiv Tomáše Bystřického, Rungo.cz

Běh versus letní biatlon

Tome, ty nejsi čistokrevný běžec. U jakého sportu jsi začínal?

Nejsem. Začal jsem v devíti letech letním biatlonem.

Reklama

A jak se stalo, že je teď tvým hlavním sportem skyrunning a běhání po horách? Proč jsi nezůstal u letního biatlonu?

Letní biatlon jsem dělal od malička, a když jsem se dostal do reprezentace v roce 2010, objel jsem pár mezinárodních závodů, evropský pohár, mistrovství Evropy... ale mezinárodní biatlonový svaz to celé zatrhnul a přestal podporovat mezinárodní soutěže. Moje vize tím pádem skončila. Uzavřela se cesta, po níž bych se mohl dál posouvat. A vzhledem k tomu, že jsem na reprezentační úrovni hodně trénoval, začal jsem prostě víc běhat a specializovat se na čistě běžecké závody

Čím se liší letní biatlon od zimního?

Letní biatlon má pravidla v principu úplně stejná, ale puška se nevozí na zádech a je připravená na střelnici. Místo lyžování se běhá. Pak už se absolvují podobné okruhy, jsou tam trestná kola a minuty. Terče i všechno ostatní je stejné.

Takže vlastně takový přespolák plus střelba?

Přesně tak. Okruh, střelba, okruh, střelba...

Lákalo tě někdy vyzkoušet i zimní variantu, když už jsi se prosadil v té letní?

Zimu jsem zkusil, ale jenom krátce. Protože právě v době, kdy jsem měl možnost začít, proběhla změna u nás v klubu a já začal trénovat děti. Tím pádem jsem svůj čas věnoval v zimní sezóně primárně dětem, než abych jezdil sám.

Omezení horských závodů budou čím dál přísnější, říká Tom Bystřický

Střelba v průběhu letního biatlonu

Takže jsi odložil pušku a začal z tebe být běžec a skyrunner?

V podstatě ano, ale letní biatlon běhám pořád. Minulou neděli jsme vyhráli mistrovství světa v úplně nové disciplíně, která se objevila před třemi lety. Je to úplně nejkratší disciplína letního biatlonu. Jmenuje se to Target Sprint. Běhá se třikrát čtyři sta metrů a dvakrát se střílí ve stoje ze vzduchovky. Závod probíhal na náměstí v Suhlu v Německu a ve smíšené štafetě s Pavlou Schornou jsme vyhráli mistrovství světa. To je slušný výsledek do sbírky.

I přes tenhle úspěch je pro tebe letní biatlon už pouze okrajová záležitost, nebo se na něj stále cíleně připravuješ?

Na letní biatlon už se cíleně nepřipravuji, ale asi tam pořád po těch letech ještě něco je. Že se povedl tenhle závod, je takové milé překvapení, protože můj trénink na to už dlouho není zaměřený.

Letní biatlon a obzvlášť tahle nová disciplína se obecně běhá na spíše kratších tratích, takže to svádí k přechodu na disciplíny, jako jsou vertikální kilometr, krátké běhy do vrchu nebo přespolní běhy. Přitom skymarathon, kterému se věnuješ, je často na úplně opačné straně běžeckého spektra. Jaká byla tvoje cesta k tomu, co v současnosti běháš?

Je pravda, že kdybych více využil intervalového tréninku a zaměřil se pouze na jednu disciplínu, jako například ten vertikální kilometr, asi bych z toho dokázal vytěžit víc. Já si vyzkoušel vertical, zkoušel jsem skyrace (minimálně 20 km dlouhý závod) skymarathon (minimálně 30 km) i ultraskymarathon (minimálně 50 km). To znamená, že jsem zkusil od všeho trochu a úplně pořádně nic. Kdybych se zaměřil na jednu disciplínu na čtyři roky, tak by to přineslo lepší výsledky. Ale já jsem to prostě chtěl zkusit všechno. To znamená, že hsem se každou sezónu věnoval jiné disciplíně. Jeden rok jsem běžel celý pohár verticalu, jeden rok skymarathon a letos jsem si vybral ultra sky.

Seznámení s ultramaratonem

Letos jsi běžel Transvulcanii (74 km, 4 350 m+)...

Ano. Transvulcania pro mě znamenala asi nejintenzivnější zážitek a nejintenzivnější byl i můj výkon. Na tenhle závod jsem se připravoval s tím, že ho poběžím v plném nasazení a na určitý čas.

To se ti podařilo?

Bohužel ne. Kvůli hlaďáku jsem to zaběhl o 18 minut hůř, než jsem chtěl.

Omezení horských závodů budou čím dál přísnější, říká Tom Bystřický

Tomáš Bystřický na trati ultramaratonu Transvulcania

A jaký máš z ultra dojem? Je to směr, kterým chceš dál směřovat, nebo budeš i v budoucnu dál mixovat různé disciplíny mezi sebou?

Teď si to budu muset trochu promyslet a vybrat si. Transvulcanii bych ale určitě chtěl běžet znova, protože mě bavil ten proces, kdy jsem na to trénoval přes půl roku a všechno směřovalo k tomuhle jednomu závodu, který je na začátku sezóny. Díky tomu to ideálně završuje objemovou část tréninku. Sice je protažená až do května, ale doufám, že z toho budu těžit ještě ve zbytku roku. Příští rok bych chtěl sezónu zahájit velmi podobně.

V rámci tréninku řešíš pouze objemy a hrubou sílu v horách, nebo se zaměřuješ i na techniku běhu a atletičtější přístup?

Kvalitních a intenzivních tréninků chodím hodně málo. Techniku běhu jsem řešil po tom, co jsem si natrhl vazy v kotníku. Po tomhle úrazu jsem o tom začal více přemýšlet a rok jsem pracoval na tom, abych ji zefektivnil a měl lehčí došlap. Je pravda, že celý ten rok jsem kvůli tomu běhal pod

svoje původní hodnoty, ale v posledních letech jsem z toho začal těžit.

Dá se běháním uživit?

Ve skyrunningu jsi velmi úspěšný. Jsi součástí reprezentace a máš za sebou kvalitní výsledky u nás i v zahraničí. Živíš se běháním?

V tuhle chvíli se živím doktorským studiem a prací na univerzitních projektech a některé výdaje týkající se závodů mi hradí sponzoři. Běháním po horách se u nás bohužel uživit nedá. Součástí reprezentace už nejsem, opustil jsem ji proto, abych nebyl ničím vázaný.

Omezení horských závodů budou čím dál přísnější, říká Tom Bystřický

Tomáš ještě v reprezentačním dresu

Doktorské studium bývá k výkonnostnímu tréninku na vysoké úrovni poměrně vstřícné, ale jak to vidíš do budoucna? Chceš dát přednost pracovnímu vytížení, nebo sportu?

Teď při studiu je času relativně dost, nicméně zvažuji i jiný obor - práci ve sportu, kde by se dalo i nadále trénovat na slušné úrovni a zároveň pracovat.

Jak se značí trasy horských závodů

Sedíme na Božím Daru a za sebou máme druhý díl Horské výzvy - a ty jsi autorem letošní trasy. Máš na svědomí všechny tratě, které se tady běžely?

Ano, všechny tři - long, half i short.

Co to všechno obnáší a jak moc dopředu je potřeba trasy začít řešit?

Začali jsme v listopadu loňského roku, takže se zhruba půlročním předstihem. V tomhle období jsem navrhli trasy a poslali je ke schválení. To proběhlo v případě Krušných hor naštěstí velice rychle.

Jak se to celé odehrává?

V mém případě za mnou přišel Pavel Zitta s tím, že by chtěl natrasovat závody v Krušných horách a na Šumavě. To mi přišlo vhod, protože obě lokality dobře znám, jezdím sem od mala v zimě i v létě. Trasy jsem začal stavět tak, že jsem vybral místa, jimiž by se mělo proběhnout a kde je to taky možné. Například na Šumavě není možné vést masovou akci po některých lokalitách kvůli turistickému ruchu. V Krušných horách tenhle problém není. Následně jsem se snažil vytipovaná místo propojit co nejzajímavější cestou tak, aby to dávalo smysl a abychom nemuseli úplně někde kličkovat nebo se otáčet a běhat nesmyslně.

Při vymýšlení trasy jsi znal všechny úseky, nebo se objevila i místa, kde jsi nikdy nebyl?

Znal jsem většinu úseků, ale objevila se i místa, která jsem dříve neznal a prostě jsem je naslepo propojil po turistických trasách.

Kolik času trasování reálně zabere - od zadání až po finální schválení?

Krušné hory byly extrémně rychle vyřízené a během týdne bylo hotovo. Na Šumavě to naopak byly tři měsíce. Na začátku jsem jel na Špičák, kde jsem se sešel s náčelníkem horské služby a společně jsme dali dohromady první varianty tras. Já měl rámcový plán velmi mi pomohlo, že Michal Janďura znal spoustu cest, které nejsou značené, ale smí se používat. Po tom co jsme předali tyto trasy ke schválení, se ukázal dubnový termín jako nevhodný. Následně jsme začali řešit alternativu přes druhou stranu hřebenu v Německu. Pro ně jsem navrhl dvě, nebo tři varianty, které ale postupně vyškrtali. Ve výsledku jsme tedy zjistili, že ani tam to nebude možné a rozhodli se pro změnu termínu a poběží se mírně upravená první varianta.

V posledních letech naráží spousta horských závodů na problémy s povolením nových tras, jak to bylo v tvém případě?

Jako první jsme trasovali Šumavu a tam jsme na tenhle problém narazili. V původním plánovaném termínu (duben) nebylo téměř možné vést noční trasu výše, než tisíc metrů nad mořem, protože tato oblast byla uzavřena kvůli hnízdění ptáků.

My naštěstí měli dost otevřený vztah se zodpovědnými lidmi ze Šumavy. Když jsme se s nimi poprvé bavili o možnostech vedení tras, tak nám rovnou řekli co je a co není možné. Jenomže došlo k nedorozumění s termínem a v tu chvíli se k prvnímu návrhu otočili zády. Výsledkem bylo několik změn. Proběhly zhruba tři různé varianty, které by ale vedli k výrazné degradaci závodu, takže jsme museli změnit termín. Trochu jsem tušil že budou s termínem potíže, ale snaha byla dubnový závod zachovat, aby měli účastníci celého poháru možnost v červenci odpočívat. Bohužel to nebylo možné. Omezení jsou čím dál tím přísnější a nebude reálné vejít se do všech pohoří tak, aby byly jednotlivé závody seriálu rovnoměrně rozmístěné přes celý rok.

Spousta lidí to dnes vnímá tak, že jsou úředníci možná až zbytečně přecitlivělí. Máš teď možnost porovnat český a německý přístup. Vidíš tam nějaký zásadní rozdíl?

Myslím si, že je to v obou případech na Šumavě úplně stejné. V obou zemích je vytyčená zóna, kde není pořádání žádné sportovní akce možné. Pak je tam velká oblast, kde je nutné respektovat menší omezení. Pak není problém a i v našem případě jsme po změně termínu neměli s trasou žádné potíže. Věřím, že i v Německu by byl výsledek totožný. Musím říct, že si nemyslím, že by to bylo úplně přecitlivělé nebo šíleně striktní, ale jsou tu zkrátka omezení, která je potřeba respektovat. Na druhou stanu, komunikace ze strany úředníků byla velmi vstřícná a nemůžu si stěžovat na to, že by nás nějak zadupávali. Vždy je to o konkrétních lidech.

Za kým vším musíš přijít, když si chceš nechat schválit trasu běžeckého závodu?

V případě Šumavy to byl ředitel národního parku a ředitel CHKO. Zástupci jednotlivých chráněných oblastí a na závěr majitelé pozemků. Protože ne vždy se běží skrze národní park a pokud je člověk mimo chráněná území, pak vstupují do hry právě majitelé pozemků. To ve většině případů znamená vesnice, města, případně soukromník...

To znamená, že u 70 kilometrů dlouhého závodu je s takovým vyřizováním asi spousta papírování...

Pokud se prochází přes několik územních celků, může to být pět až deset lidí, kteří musí dát svůj souhlas. Naše současná trasa se týká čtyř subjektů.

Pro tebe to byla první zkušenost s trasováním závodů?

První oficiální. Už dříve jsem pomáhal s pár závody u Plzně, ale jen tak nahodile. Díky tomu bohužel nemůžu posoudit, jestli se trend ve schvalování tras v posledních letech nějak výrazně mění.

Když se zpětně podíváš na trasy, které jsi navrhl, vidíš nějaký potenciál ke zlepšení, nebo jsi stoprocentně spokojený?

Za sebou máme pouze Krušné hory, ale zatím mám jenom skvělé ohlasy, takže jsem naprosto spokojený. Pár úseků v jednotkách kilometrů bych si uměl představit ještě trochu jinak, ale rámcově by ta trasa měla zůstat v příštích letech stejná.

Při schvalování řešíš vše pouze na jeden rok, nebo je možné nechat si trasu schválit na delší časový úsek?

Vždy na jeden konkrétní termín, takže příští rok nás čeká proces schvalování znovu. Po letošních zkušenostech vím, že bude potřeba na trasách začít pracovat ještě dříve, abychom je měli schválené s co největším možným předstihem . Myslím si, že pro hodnotu závodu je nezbytné, aby se trasa meziročně neměnila. Dají se pak porovnávat dosažené časy a pro závodníky, kteří mají v plánu se vracet, je to důležitý aspekt.

Jak se jako trasér stavíš k současnému trendu využívat při běžeckých závodech sjezdovky?

Já jsem si při závodech vyzkoušel všechno. Dlouhé přímé trasy i sjezdovky a dospěl jsem k tomu, že pro mě v českých skyrunningových podmínkách není jakýkoliv závod delší než skyrace příjemná záležitost. Kdyby se musel za dosažením určitých parametrů honit nahoru a dolů po jednom kopci...? Takový závod by mi nic neříkal.

Vítek Kněžínek

Vítek Kněžínek

Vítkovi leží v botníku něco přes padesát párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. jeho hlavní pracovní náplň představuje konzultace s výběrem bot v běžecké speciálce Triexpert.

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

3 příspěvky v diskusi

Reklama