• V roce 1896 vyhrál olympiádu. „Udělat Luise“ od té doby znamená vzít roha

    Byl prvním a též jediným řeckým vítězem maratonu v historii novodobých olympijských her. Maraton přitom běžel podruhé, a naposledy, v životě. Spyridon Luis ho okořenil panákem koňaku a zaběhl ve skvělém čase, který mu vynesl nového koně, status národního hrdiny i místo v řecké frazeologii.

    Maratonec Spyridon Luis v řeckém kroji během olympijských her v Aténách (1896) | foto: archiv iDNES.cz

    Spyridon Luis se narodil v lednu 1873 ve vesničce Marousi, dnešním severním předměstí Atén. Vypadalo to, že ho čeká nezáživná budoucnost chlapce z chudé rodiny: do školy nechodil, zato už od dětství pomáhal otci, rolníkovi, který si přivydělával dovozem vody do Atén, kde v té době ještě neexistoval vodovod. Mladý Spyridon denně nanosil desítky džberů vody a získal fyzičku, kterou zužitkoval při službě v řecké armádě i poté, co bylo v roce 1894 rozhodnuto o obnovení tradice olympijských her.

    Místem konání byly symbolicky určeny právě řecké Atény a v jednotlivých státech začaly vznikat první předchůdkyně dnešních národních reprezentací. Nejinak v Řecku.

    Z nosiče vody nechtěným maratoncem

    Maratonský běh, odkaz řecké hrdinské historie, v programu nechyběl. Byl vyhlášen národní kvalifikační závod. Mnoho mužů v něm chtělo zkusit štěstí, ale Spyridona Luise musel k účasti přesvědčit jeho tehdejší armádní velitel. Budoucímu šampionovi, kterému sport do té doby nic neříkal, se závod nevydařil. Skončil daleko za dalšími řeckými sportovci, kteří měli mnohem větší ambice navázat na hrdinný výkon vojáka Feidippida, který přiběhl do Atén podat zprávu o vítězství v bitvě u Marathónu. Na olympijský závod se tak dostal patrně jen díky konexím a důvěře svého velitele.

    Desátého dubna 1896 se mělo rozhodnout o vítězi. První novodobý olympijský maraton přitom startoval právě ve městě, které dalo tomuto závodu jméno. Na startu stáli běžci z různých zemí, které čekala stejná (tehdy „pouze“ čtyřicetikilometrová) trasa s cílem na aténském stadionu. Mezi nimi Albin Lermusiaux z Francie a Australan Edwin Flack či Arthur Blake z USA, Louisovi velcí konkurenti a favorité závodu. Všichni už byli olympijští medailisté, druhý jmenovaný měl dokonce na kontě vítězství z předchozích závodů na 800 a 1500 metrů.

    Koňak v žilách vítěze a neslavný konec favoritů

    Francouz táhl závod celých 32 kilometrů a už to vypadalo, že se nic nezmění. Osm kilometrů před cílem ale odpadl a vedení se ujal Flack. Kdoví, možná přecenil své síly nebo za vším stála dehydratace, velký protivník tehdejších sportovců – po pár kilometrech zkolaboval a do cíle se dostal nevalným způsobem, ve svozovém voze spolu s dalšími odpadlíky.

    Maratonec Spyridon Luis v řeckém kroji během olympijských her v Aténách (1896)

    Maratonec Spyridon Luis v řeckém kroji během olympijských her v Aténách (1896)

    Vedení se ujal Spyridon Luis, který naopak občerstvení na trase nepodcenil, i když ho pojal tak trochu po svém: prý si po cestě dopřál sklenici vína v hospodě, kde navíc přihlížející ujišťoval, že soupeře stejně nakonec předběhne. Jeho vnuk v rozhovoru z roku 2004 ale tuto fámu vyvrátil: snědl prý polovinu pomeranče, který mu podala jeho snoubenka, a „zazdil“ ho vydatným panákem koňaku od budoucího tchána.

    Fanoušci na stadionu mezitím očekávali francouzský nebo australský triumf. Měli totiž zprávu od posla na bicyklu, který informoval o přesvědčivém vedení Lermusiauxe s Flackem. O to větší bylo jejich překvapení, když na stadion vtrhl Luis, navíc se solidním osmiminutovým náskokem na druhého v pořadí. Tribuny burácely, fanoušci už věděli, že vítají nového národního hrdinu. Poslední kolečko ale první maratonský vítěz sám neběžel – přidal se k němu řecký princ Jiří s bratrem Konstantinem, budoucím řeckým králem. Cílovou páskou proběhl v čase 2:58:50, který byl zároveň světovým rekordem.

    Ovace nebraly konce, tím spíše, když jako druhý doběhl na stadion rovněž Řek Charilaos Vasilakos. Řecký hattrick tak pokazil jen třetí Spyridon Velokas, který část cesty absolvoval ve voze. Podvodník byl záhy odhalen a třetí příčku musel přenechat Maďaru Kellnerovi.

    Vítězství za koně, kolečko s korunním princem a symbol míru pro Hitlera

    Desátý duben byl dnem Spyridona Luise. Dostal stříbrný pohár a gratulaci od krále s příslibem čehokoli, co si bude přát. Dostalo se mu spousty pozorností od krajanů, od nabídek k sňatku po doživotní holičské služby. Ruku své dcery a milion drachem nabízel vítězi i řecký boháč a sponzor her Averof. Skromný vítěz mohl mít vše, ale nakonec si od krále vyžádal koně a povoz pro svoji živnost a na slavnosti po závodě prohlásil, že teď už by chtěl jít slavit vítězství se snoubenkou Elenou a svými přáteli.

    Řecký hrdina na vavřínech rozhodně neusnul. Hned po svém vítězství pověsil sportování na hřebík a vrátil se do rodného Marousi, kde prožil zbytek života s manželkou a pěti dětmi. Rodinu živil z platů rolníka a listonoše a renty, kterou mu za vítězství doživotně vyplácel řecký stát. Ve dvacátých létech dokonce strávil celý rok ve vazební věznici, než byl z křivého obvinění z finančního podvodu rehabilitován.

    V roce 1936 byl Spyridon Luis na hrách v Berlíně čestným členem a vlajkonošem řecké výpravy. Zúčastnil se i osobního setkání s Hitlerem, při kterém vůdci předal olivovou ratolest, symbol míru. Možná sám netušil, jakou paradoxní symboliku jeho gesto mělo.

    Na olympijské hry se ale přece jen ještě jednou podíval: V roce 1936 byl v na hrách v Berlíně čestným členem a vlajkonošem řecké výpravy. Zúčastnil se i osobního setkání s Hitlerem, při kterém vůdci předal olivovou ratolest, symbol míru. Možná sám netušil, jakou paradoxní symboliku jeho gesto mělo.

    Slavný běžec zemřel na infarkt v roce 1940, ale Řecko ani celý (nejen sportovní) svět na něj nezapomněly: kromě náhrobku s olympijskými kruhy má v rodném městě sochu a jen o pár kilometrů dál leží olympijský stadion z roku 2004, který nese jeho jméno.

    Jeden z modelů bot Vibram FiveFingers byl po řeckém hrdinovi pojmenován Spyridon LS. Jeho stříbrný pohár byl v roce 2012 vydražen za 540 tisíc liber, což je nejvíc, co byl kdy kdo ochoten za olympijský artefakt zaplatit. A konečně, Luisovo překvapivé vítězství se zapsalo i do frazeologie: když v řečtině o někom řekneme, že udělal Luise, myslíme tím, že prostě utekl, vzal roha. Tak jako to svým soupeřům udělal první (a do roku 1992 poslední) řecký olympijský vítěz v atletice.



    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.