• Co to je správná výživa? To dosud nikdo neví, říká odborník Petr Fořt

    Jsme obětí syntetické stravy a sportovci též reklam na zaručené přípravky, například proteinové tyčinky. „Vystupují v nich profesionální sportovci, kteří by je leckdy sami nikdy nevzali do úst,“ říká odborník na sportovní výživu Petr Fořt. A přiznává, že navzdory desetiletím výzkumu vědci pořád neví, co to ta správná výživa vlastně je.

    "Obecná, generálně platná ponaučení pro všechny sportovce o výživě neexistují, každý jsme jiný a každý potřebujeme něco jiného." | foto: Magdaléna Ondrášová, iDNES.cz

    Kolik času ze dne vám osobně zabere příprava jídla?
    To je dobrá otázka. Já jsem singl, takže vařím sám sobě. Protože jsem pracující důchodce, udělám si čas a vařím třikrát denně. Jsem ale šikovný kuchař, večeři mám za patnáct minut, oběd za dvacet.

    Co muž, který většinu svého celého života propaguje zdravou výživu, vařívá?
    To je rozmanité, protože se stravuji intuitivně. Vím, co mi nedělá dobře a naopak. Můj mozek to má seřazené a pamatuje si, co jedl včera, předevčírem… Když jdu nakoupit potraviny, vím předem, co chci. Když narazím na nějakou novou potravinu, která mi však složením vyhovuje, koupím ji a nechám na některý z dalších dnů. Mám vytipované obchody, nejenom supermarkety, kde vždy dostanu to, co je kvalitní. Na jídle většinou nešetřím. Rozhodně nejsem kovářova kobyla, bos nechodím.

    A konkrétně?
    Miluji svoji, tudíž speciální, rajskou omáčku, kterou dělám z italského rajského bio protlaku a krémového kozího sýra, koupím si „filé“ čerstvého divokého lososa, hodně si dělám kuřecí pokrmy z bio kuřete se zeleninou všeho druhu, vařím si husté (ale nikoliv zapražené) polévky ze  zeleniny a kuřecího masa, v podstatě takový eintopf, ale bez mouky. Miluji hummus, bezlepkové kukuřičné a rýžové těstoviny s mou nemoučnou omáčkou a bezlepkovou krůtí šunkou, mám velkou spotřebu měkkých kozích sýrů, dělám si domácí snídaňové směsi z vychytaných surovin (speciální ovesné vločky, mandle, chia semínka, konopná semínka, strouhaný kokos, sušené moruše a jiné nesířené sušené ovoce), ale také dušené zeleninové směsi s rýží, rizoto z rýže Arborio, míchané zeleninové saláty, ale občas hovězí polévku s játrovými knedlíčky.

    Fotogalerie

    Co přílohy?
    Používám vařené či pečené batáty. Vyhýbám se lepku, nedělá mi dobře – jako většině z nás, přestože si to neuvědomujeme. Do pusy nevezmu margarín, moučníky jen z tvarohu nebo zakysané smetany s ořechy a ovocem, hodně fandím raw food – ale to neznamená, že bych nepozřel nic tepelně upraveného. Super jsou „freshe“ z ovoce, případně i z mrkve, zázvoru, červené řepy… ono se totiž prokázalo, že šťáva z červené řepy, pokud možno bio, velmi urychluje regeneraci. Piju jen čistou vodu s citronem a lehké minerálky, v zimě čaj černý i bílý, Rooibos.

    Volíte biokvalitu, nebo je vám to jedno?
    S biopotravinami je problém. Za prvé jsou drahé a za druhé je u nás velmi malý sortiment. Rozhodně není nutné jíst všechny potraviny bio. Některé druhy biopotravin jsou kvalitativně i chuťově neporovnatelně lepší, některé druhy zeleniny naopak. Jednou jsem koupil biookurky a musel jsem je vyhodit, jak byly hořké. Ale polemika na téma „Jsou biopotraviny zdravější?“ bych tady raději neotvíral.

    Co byste nikdy nedal do pusy?
    Knedlíky s jakoukoliv konvenční omáčkou, většinu hotovek, zadělávané polévky, pouliční bramboráky, sekanou v housce, fast food amerického typu včetně hranolků, brambůrky a všemožné solené čipsy, sušenky, asi by toho bylo ještě víc…. Když sním něco, co nebylo kvalitní, ale „nějak jsem si toho nevšiml“, organismus mi to za pár hodin dá nepříjemným způsobem najevo.

    Jak je to se sójou?
    Lidé už asi někde slyšeli, že je zdravá, podobné to je s cereálními vločkami. Sója je luštěnina, tudíž obtížně stravitelná potravina, problém je s její genetickou modifikací, zpomaluje trávení. Dobře, sójový protein se ukázal jako zdravotně prospěšný, ale protože jsme každý jiný, pro hodně z nás je to potravina nevhodná. Ostatně, důkazy její nevhodnosti v lidské výživě jsou zcela reálné – testy potravinových intolerancí, které jsem osobně používal ve své privátní poradenské praxi, ukázaly, že až 90 procent lidí sóju „nesnáší“. Podobně jako mnozí nesnášejí lepek!  Každý z nás by měl respektovat svůj metabolismus, svoje preference, měl by si pamatovat, co mu „dělá dobře“, poučit se ze stravovacích „přešlapů“ - aby věděl, jak jeho tělo funguje.

    Jenomže zažité zlozvyky z útlého dětství se velmi těžko odstraňují.
    To si tedy pište! Stačí číst rozhovory s profesionálními českými sportovci – to uslyšíte především: „už se těším na svíčkovou, dám si pár piv….“. Nyní již několik let dělám konzultanta poradcům pro výživu v síti poraden Svět zdraví. Kdo takto nepracuje s lidmi a nehodnotí jejich stravování, nemá šanci si uvědomit, co jsou lidé schopní sníst – a kolik. Nevidí, jak lidé jedí zcela chybně, naprosto nekvalitní potraviny, jak tápou v tom, co mají jíst – nebo na to kašlou. Klienti v poradnách se neustále vymlouvají, že to co jim doporučujeme jim nechutná, že jim po tom není dobře, nemají čas nakoupit a uvařit, ale oni především stále nevědí, co nakoupit a co a jak uvařit. Přesto se s našimi specialisty v poradnách hádají, argumentují tím, že „někde četli nebo slyšeli“, že to, co jedí, je zdravé… Naše děti jsou doslova „postižené“ počítači a televizí – chtějí jíst to, co prezentují reklamy, navíc to jedí přímo nad klávesnicí počítače! Řeknu vám, že na rozporech na téma co jíst, může klidně skončit vztah. Hlavními dvěma diskuzními tématy ve všech rodinách jsou: výchova dětí a jídlo!

    Podvod jménem proteinové tyčinky

    Ve svých knihách jste za ty roky napsal spoustu věcí, doporučoval jste jíst tohle nebo naopak nejíst zase něco jiného. Vidíte, s odstupem let, něco jako svůj fatální omyl?
    Nutíte mne k přiznání chyb, jejichž prezentace v mých knihách mohla jejich čtenářům zkomplikovat zdravotní stav nebo zhoršit sportovní výkon? Nepřiznám, i kdybyste mne mučili! To bych mohl svoji práci hodit do odpadu. No, dejme tomu, že jsem příliš preferoval sacharidy před výkonem. Přesto – sportovní výživou se zabývám už víc než 30 let – musím konstatovat, že výzkum za celou tu dobu neobjevil nic převratného, stále není jasné, „jak to vlastně je správně“. Není divu, je tomu tak proto, že – zjednodušeně řečeno – každý jsme jiný. A nejenom to – situace se zásadně a rychle mění v závislosti na momentálním stavu organismu. Je totiž snadné se přetrénovat, ale nesnadné dobře zregenerovat.

    Petr Fořt

    Původním povoláním sportovní fyziolog, biochemik a sportovní výživář. Ve vrcholovém sportu působil celých dvacet let. Je autorem více než dvacítky publikací o výživě, podnikal ve výrobě produktů sportovní výživy a doplňků stravy (tím se jako nezávislý odborník zabývá dodnes). 

    Celých osm let působil v ČT v pořadu Pod pokličkou, posledních patnáct let působí jako nezávislý odborník, expert a konzultant pro výživu, poslední tři roky pracuje jako odborný konzultant pro firmu, která provozuje síť poraden Svět zdraví. Je autorem tzv. komplexní nutriční typologie, což je systém hodnocení metabolismu klientů. Spolupracuje s lékaři v oblasti preventivní medicíny. V soukromém životě se stále věnuje sportu (in-line brusle, sjezdové lyžování a fitness).

    Nakolik důležitá je sportovní výživa pro amatéra?
    Člověk, který pravidelně sportuje, ale rekreačně, amatérsky, tudíž nikoliv každý den, rozhodně nemusí o nějaké „specifické sportovní výživě“ přemýšlet. Jenže v praxi je to tak, že právě „amatéři a hobíci“ jsou ochotní investovat do produktů sportovní výživy velké peníze. To je důsledek cílené reklamy, pod níž se podepisují právě profesionální sportovní hvězdy, které propagovaný produkt vlastně nikdy nevložily do úst!

    Měl byste konkrétní příklad?
    Proteinové tyčinky. To se vezme sušený tvaroh a sójová bílkovina (oboje totiž stojí pár haléřů), přidá se trochu ztuženého tuku, mleté ovesné nebo jiné cereální vločky, nějaký ten cukr – a „energie sbalená na cesty“ je hotová. Výrobní náklady pár korun, prodejní cena desítky korun. Tak tomu říkám byznys.

    Jaké bývají největší chyby profi sportovců?
    Například doslova těstovinové orgie den před závodem triatlonistů, před podniky jako Iron Man, to je fatální omyl. Večer před závodem organismu není schopen tu horu těstovin čili sacharidů využít, naopak, doslova to zablokuje metabolismus.

    Co by tedy sportovci jíst měli?
    Chcete na mně odpověď, která by vydala na další knížku. Především – kdy, před tréninkem, při něm, po něm, před závodem, během něj, poté? Kromě toho, každý by měl jíst něco jiného, v tom je zakopaný pes. Nelze formulovat obecná, jednoduchá, přitom vždy správná pravidla sportovní výživy. Vždyť tohle my odborníci nedokážeme formulovat ani v případě obecné výživy! Je tomu tak proto, že za celá desetiletí výzkumu se ještě nepodařilo ani sportovním fyziologům, ani vědcům, zabývajícím se výživu populace, definovat, co to ta „správná výživa“ vlastně je.

    Po čem tedy sáhnout při výkonu, například při delším běhu?
    Pokud poběžíte jednu hodinu, nic jíst nemusíte, stačí trochu pít. Nyní jsou módní gely. Proč ne, je to koncentrát rychlé energie, nemusí se to kousat…až na to, že většina těch gelů není co do složení správně formulovaná. Také není vhodné jich zkonzumovat mnoho. Potom to končí špatně – doslova. Mám dobré zkušenosti s triatlonisty, kteří jedli speciální energetické tyčinky (to nejsou běžné müsli tyčinky!), ale střídali to s malými kousky sendvičů, připravených z bílého pečiva s máslem a bezlepkovou krůtí šunkou.

    Co ovoce, například banány?
    Banány jedí mnozí sportovci – proč ne, ale jen pokud je snášejí, ony se totiž tráví postupně, takže nedojde k nevhodnému zvýšení hladiny krevního cukru. Rozhodně nedoporučuji jíst pomeranče, pít přeslazené, barvené a chemicky stabilizované ledové  isotonické iontové nápoje. V žádném případě mléko (to si můžete nechat až po výkonu, protože údajně zlepšuje průběh regenerace – asi proto, že alkalizuje).  

    A co před pěti nebo desetikilometrovým závodem?
    Před během na pět kilometrů se trochu najezte asi tak dvě hodiny před startem. Jezte pokud možno to, na co jste zvyklí. Třeba ovesnou nemléčnou kaši, dušenou rýži s masovým sosem, ale rozhodně ne zeleninu v jakékoliv podobě. Také nic mléčného, na to platí zákaz. Nedoporučuji žádné müsli tyčinky, ale některé energetické tyčinky to být mohou. Ale musíte si je vyzkoušet předem v nějakém modelovém tréninku!

    Jak to je s pitným režimem při maratonu?
    Jste-li profesionální maratonec, bez energie ty dvě (a půl hodiny) vydržíte. Bez tekutin asi ne, ale to záleží na podmínkách. Obecně je správné vypít za hodinu výkonu přibližně 0,3 až 0,5 litru správného nápoje. Víc není nutné. Něco jiného bude, jste-li rekreační běžec a ten maraton dáte za čtyři hodiny.  Ale opět upozorňuji – tím, že do sebe budete lít na každé občerstvovačce dva až tři decilitry nějakého nápoje, si můžete způsobit vážný problém. Dokonce jsem známy případy, kdy maratonec doběhl do cíle těžší než před startem, protože se „přelil“. Správný ionťák, to je další problém. V první polovině výkonu doporučuji hypotonické ionťáky, ve druhé polovině naopak isotonické. Nikdy nepoužívejte ionťáky s umělými sladidly, žádné pestrobarevné výkřiky výrobců, kteří spoléhají na to, že barva vás přiláká.

    Jen na vodě se to odběhnout nedá?
    Maraton se samozřejmě dá odběhnout jen na „vodě“. Ale to záleží na povětrnostních podmínkách a na tom, jak jste trénovaný. Čím lépe, tím méně potřebujete doplňovat energii a minerální látky, a tudíž vám bude stačit jen citronem lehce okyselená voda. 

    Co by běžec neměl ve své stravě vynechat?
    Správný běžec by měl mít především relativně nízkou tělesnou hmotnost. Tudíž si musí hlídat příjem energie. Nesmí se přejídat, přitom však musí mít dostatek kvalitních bílkovin, svaly se musí regenerovat. Po tréninku doporučuji tekutou výživu v podobě dobrého gaineru – ten si dokonce můžete udělat sami. V podstatě to bude „tekutá výživa“ čili zředěná ovesná kaše s banánem a trochou sušeného whey proteinu. Pro amatérské a rekreační běžce není nutné spekulovat nad nějakými vychytávkami. Vlastně to je běžná zdravá strava, individuálně přizpůsobená. Když se to naučíte, přesněji když to naučíte svoje tělo, můžete bez problémů velmi dobře běhat, i když budete vegetarián nebo dokonce budete stoupenec raw food.

    Těžký život „profi“ dětských sportovců

    Zmínil jste váhu. Když chce někdo zhubnout, platí poučka méně jez a víc se hýbej?
    Jasně, to je energetická bilance. Tím se ale dostáváme do úplně jiné oblasti, totiž k lidem, trpícím nadváhou nebo obezitou. Omezení příjmu energie a zahájení pravidelné pohybové aktivity je vždy prvním krokem. Bez pohybu totiž při hubnutí ztrácíte i svalovou hmotu, a to je moc špatně. Přitom se ale musí zhodnotit i příjem všech tří základních živin, většinou to dopadne tak, že se musí omezit konzumace sacharidů. V případě, že hubnout chce rekreační běžec, je postup vlastně stejný. U profesionálního sportovce bude proces redukce vyžadovat velmi citlivý přístup. Organismus sportovce se totiž nesmí „vyhladovět“. Nelze sportovat a přitom hladovět.

    A co doplňky stravy?
    Podle lékařské komise MOV profesionální sportovec žádné doplňky a produkty takzvané sportovní výživy nepotřebuje, má-li správnou a dostatečnou regeneraci a především správnou výživu. To je svým způsobem pravda. Ale v případě profesionálních sportovců, specializovaných na silové sporty stejně jako v opačném extrému na vytrvalostní (což takhle například Tour de France?) je toto tvrzení doslova žalovatelné. Profesionální sportovci jsou ve zcela jiné situaci než běžný hobík a rekreační sportovec.

    Sport ať ten amatérský, či profi vás provází většinou života. Kde podle vás začíná nezdravý sport?
    Tohle se dá pozorovat u dětí, které začaly sportovat na „profesionální“ úrovni. Děti hodně vydrží a nakonec naprosto nečekaně „zkolabují“. Většinou jim, jak se říká, „dojde“. Nebo se zraní. Pozoruji to například u tenistů a hokejistů a gymnastek. Způsob jejich stravování je někdy doslova proti přírodě. Buď nestíhají, nebo jim trenéři zakazují jíst. Ty děti jsou z toho neskutečně stresované. Na vrcholovém sportu je nejhorší právě ten stres, protože jste stále pod tlakem konkurence. Spousta mladých sportovců trénuje nad rámec svých limitů, tělo trpí a jednou vám to nehezky vrátí. Naprosto se podceňuje regenerace. Především ve střediscích mládeže. Ale všechno to je o podmínkách, jen bohatý profík se může celý den věnovat jen sám sobě, navíc k sobě má specialisty, kteří se o něj starají. Ale sportující dítě musí chodit do školy, i když některé mají individuální studijní plán, místo regenerace se musí učit, kromě toho musí jíst to, co mu uvaří škola a doma rodiče. Mnoho dětí dokonce trénuje ještě před zahájením školy, potom není čas na oběd, protože je „druhá fáze“ –dvoufázové nebo třífázové tréninky, stejně jako například tři zápasy v tenise, přitom nemají ani profíci.

    Jo a nezapomeňte, že žijeme taky na Facebooku.

    Autoři: ,


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    Co to je správná výživa? To dosud nikdo neví, říká odborník Petr Fořt

    J59a48n
    K19r46a16l
    Pána Fořta poznám z jeho článkov a publikácií viac než 30 rokov, jeho vtedajšie názory som veľmi "nežral",...
    L83i56b89a
    R63u42s73n90á92k
    Dalo by se to shrnout jako "kecy prdy beďary"
    V45í57t
    N80o21v72á57k
    hahá, bio protlak, ten pán neví že bio zelenina se ošetřuje chemicky taky ale jenom v noci
    L90a50d51i98s43l97a80v
    N58o88v36a98k
    Myslim si, ze podobne clanky jsou skoro zbytecne, odpovedi jsou - ptejte se me co chcete, ja Vam co chci odpovim.  Co...

    V diskusi je 56 příspěvků, poslední příspěvek 28. 4. 2014, 19:07

    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.