• Od nevidim do nevidim , jak jsem málem neběžela a vyhrála

      12:36,  aktualizováno  14:36
    Jsem máma 5 dětí.Ráda běhám už od dětství, ale opravdu hodně běhat jsem začala až v dospělosti a dá se říct , že intenzita se zvyšovala při vzrůstajícím počtu dětí. Běhám jak to jde, kde to jde a hlavně kdy to jde. Letos v květnu sem porodila holčičku a v létě začala opět hodně běhat. Běhala jsem i v těhotenství, ale tak do šestého měsíce, pak už to moc nešlo, tak jsem přešla do chůze. Moc ráda se zúčastňuji nejrůznějších závodů, mám za sebou i maraton a čtyři půl-maratony a nespočet malých závodů. Letos na podzim jsem si naplánovala čtyři závody, které jsem úspěšně odběhla a na závěr podzimu jsem chtěla běžet závod Od nevidim do nevidim, který byl pořádaný minulou sobotu (1á. října), nevidomým Honzou Říhou, ve Stříbrné Skalici.

    | foto: Kamila Skalinovápro iDNES.cz

    Manžel ví, jak moc ráda tyto akce mám, děti vždy ochotně pohlídá.Snažím se , aby to rodinu nijak neomezovalo, a pokud je v rámci závodu i dětský závod, některé z dětí se rádo zúčastní. 

    A jak to tedy v tu sobotu bylo? Ráno mě mimino budí asi v 5,30. Noc nebyla zrovna z těch nejlepších, nejen nejmladší nechtěla moc spát, tak i čtyřletá dcerka za mnou přišla v noci do postele, ač to obyčejně nedělá. Po těžkém opuštění  postele zjišťuji proč. Má nateklou tvář a bolí jí zoubek. Nezbývá než jet na pohotovost do Kolína, kde jak zjišťuji na netu, jsou až od osmi. Nechám manžela ještě dospat a v půl osmé musí vstávat. Před odjezdem ještě šestiletá dcera hlásí bolest hlavy a nevolnost,  tak jí necháváme doma v klidu u televize a vyrážíme s miminem a čtyřletou dcerou do 35 km vzdáleného Kolína. Nahoře jsou ještě dva bráchové (15 a 13 let), kdyby něco potřebovala , může je vzbudit. Nemají dnes žádné fotbalové zápasy, tak  je necháváme spát. Na pohotovosti je v ordinaci jeden člověk, přicházíme tedy hned na řadu. Zoubek vyvrtán a rychle zpět domů. Manžel jede dost rychle, tak ho prosím , ať tolik neriskuje, že závod už stejně nestihnu. 

    Přijíždíme domů, šestiletá dcera hlásí, že se poblinkala .Uklízím toto nadělení, hodiny ukazují 9,45 (závod startuje v 11,00). To bych teoreticky stihnout mohla. Rychle nakojím mimino, dávám ho na zahradu do kočárku a uspávám. Podařilo se během deseti minut, zbývá hodina do startu. Manžel se ptá, jestli jedu , hlásím jedu. Rychle na sebe házím běžecké oblečení, do tašky něco na převlečení , uvědomuji si, že jsem vlastně vůbec nesnídala, tak ještě popadnu Brumíka a v 10,15 vyrážím do Stříbrné Skalice. Jedu svižně, ale ne riskantně, přeci jenom mám pět dětí. Není to z Kostelce daleko , asi 15 km. Po cestě stlačím Brumíka a vypiji asi půl litru vody. Volám Honzovi, že mám zpoždění a kamarád Pavel mě registruje. 

    Dvacet minut před startem jsem ve Skalici, rychle připínám startovní číslo, trochu se jdu s Pavlem proběhnout a je tu start. Začátek po asfaltu, běží se volnějším tempem, asi po kilometru uhýbáme do lesa, kde se terén začíná zvedat a my trochu zrychlujeme. Startovní pole se pomalu rozpadá, netuším kolik žen je přede mnou, běžím ve skupince asi pěti chlapů, mezi nimi kamarád Pavel, který má hodinky a sleduje tempo. Terén je těžký , stále mírně stoupáme, ale běží se mi skvěle, až se tomu sama divím. Kopec je opravdu nekonečný, ale my držíme tempo kolem 5 minut na kilometr. V půlce trati  (asi na 6 km) je občerstvení (voda) , což přichází velmi vhod.Terén je stále velmi vlnitý, ale spíš pořád do kopce. Naše skupinka se zúžila na tři běžce, tedy mě, Pavla a Mirka (jak jsme zjistili v cíli). Blížíme se na desátý kilometr, kde začíná opravdu těžký seběh. Energie mám stále dost, ale jsem ráda, že cíl je na dosah. Blížíme se pomalu ke Skalici, vybíháme z lesa na asfaltku a nějaký pán mi hlásí, první žena se blíží do cíle. Co? To jako já? Nechce se mi tomu věřit, ale je to pravda. Běžím opravdu na prvním místě, v cíli mi připravili dokonce cílovou pásku k protnutí, je to krásný pocit. 

    Ano, musím dodat, že nás bylo myslím 42 závodníků, tedy žádný velký závod, nevím ani kolik z toho bylo žen, ale bylo to nádherný. I kdybych nevyhrála,tak bych byla moc ráda, že jsem se tohoto krásného závodu zúčastnila. Byl to nultý ročník, perfektně zorganizovaný, odnesla jsem si krásné ceny pro vítěze a výtěžek ze závodu putoval dětskému domovu v Sázavě. Honza Říha, ač nevidomý, tak neskutečně akční člověk, běžec a horolezec,  celou tuto akci zorganizoval společně se svojí sousedkou , také běžkyní, Radkou Brothers. Oběma nezbývá než moc poděkovat. A těším se na další ročníky!!!

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

    Marek

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.