Pokud nejste ranní ptáče a večer máte plný povinností, je někdy polední pauza jedinou šancí, kdy si jít zaběhat. Bohužel, není to luxus pro každého. Polední expresní cvičení jsou přesto módou uspěchaného dneška a spousta veřejných tělocvičen nabízí lekce v „obědové pauze“ mezi jedenáctou a jednou. Většinou se jedná o expresní cvičení v délce třiceti minut. Má něco podobného smysl i pro běžce? A může si to běžný pracující člověk vůbec dovolit?
Klub obědových běžců
Ne každý běžec může plýtvat volným časem. Pokud nemáte ráno a večer volných minut nazbyt, protože obstaráváte rodinu a nejste zrovna ten typ ptáčete, které vyskočí kvůli běhání z postele v pět ráno, možná vás napadne, že si utrhnete oběd od pusy a v rámci zákoníkem práce garantované polední pauzy si půjdete zaběhat. Polední jídlo pak vyřešíte vlastnoručně připravenou krabičkou, jejíž obsah se do sebe pokusíte naházet před monitorem počítače. Pokud s běháním začínáte, bude vám půlhodinový obědový běh dva až třikrát týdně bohatě stačit. Zvláště když se řadíte mezi prokrastinátory, kteří si každý den a celý den slibují, jak dnes večer určitě vyběhnou, aby se poté každý večer zmoženě zakopali u večeře a skleničky vína.
Kratší běh v době, kdy ještě nejste zcela zmordováni starostmi, se tak může stát vaší jedinou šancí, jak vůbec běhat. Přes poledne je člověk ještě relativně čerstvý, většina kancelářských budov dnes vlastní takovou vymoženost, jako je sprcha, a spousta z nich bývá umístěna v dosahu parku nebo nábřeží, kde si svých patnáct minut tam a patnáct minut zpátky můžete v poklidu odkroutit. Pokud totiž s během začínáte a jdete na to spíše formou indiánského běhu, nemusíte se dalších patnáct minut před během protahovat a i s rychlou sprchou zvládnete svůj výběh za necelou hodinku.
Jak to vidí obědoví běžciRaději mám na běhání čas, ale když to nevychází, vybíhám místo oběda. Naštěstí se u nás moc nehledí na to, jak dlouho jsme na obědě, protože většinou nekončíme na pátou. Před během si dám proteinový shake nebo pozdní sváču a oběd sním až po běhu u počítače. Dokonce jsem v práci prosadila rekonstrukci sprch jako posílení morálky. Jana R. Jako OSVČ cestující po půlce republiky nemám problém si udělat v pracovním dni čas. Sice to pak musím napracovat, ale zase se někam podívám. Běžecké boty mám stále v autě. Eva K. Chodím běhat v obědové pauze, pracoviště mám na dosah hradeckých lesů, takže by byl skoro hřích nevyběhnout. V práci máme sprchu, takže ani s "vůní" po běhu není problém. Oběd si donesu z domu a mám odsportováno. Je nás víc a s kolegy se někdy doslova pereme o sprchu. Samozřejmě se mi výběh nepočítá do pracovní doby. Eva R. |
Je přitom jasné, že běh samozřejmě není náhražka plnohodnotné stravy. V době krabičkové ale není problém si z domova přinést předem připravené dobroty vlastní výroby a sníst si je v době, kdy si ostatní vychutnávají poobědovou kávičku. Ve své krabičce určitě najdete zdravější a chuťově vyvedenější varianty, než jsou klasické hotovky většiny zaměstnaneckých kantýn servírujících stejných dvacet jídel tvořených podezřele zašedlými věcmi zalitými univerzální hnědou omáčkou.
Zatímco se vaši kolegové po konzumaci této vysokosacharidové a tučné bomby připotácí do kanceláře ve stavu pokročilé postgastronomické demence, kterou ještě dvě hodiny poté rozhánějí kávou, vám pohyb osvěží hlavu i tělo. Navíc zjistíte, že rozdělení pracovního dne sportovní pauzou zvýší vaši kreativitu i produktivitu práce, protože rozbije váš stereotyp a osvěží vaši hlavu zanesenou písmeny a čísly. Z hlediska ekonomického by se dokonce dalo říci, že běhání v obědové pauze by mělo být státem řízenou povinností, nikoliv zaměstnavatelem trpěnou výstředností. Bohužel, zákoník práce i realita života jsou leckdy zcela proti.
Klub ranních a večerních běžců
Většina běžců ovšem dává přednost neuspěchané klasice a buď si přivstanou, nebo jdou vyběhat den až k večeru. Problémem je, že pro pokročilé běžce půlhodinka nic neznamená. Z hlediska efektivity není půlhodinový výběh pro pokročilejšího běžce žádné terno. Navíc, ke spalování tuků začne docházet až za půl hodiny souvislého běhu, takže sotva začnete, už abyste přestali. Když k tomu navíc připočtete dobu nutnou k protažení a zahřátí před a po běhu a související úpravu zevnějšku do stavu přijatelného pro jakoukoliv kancelář (a ano, plus konzumaci jídla v krabičce, na které si také musíte udělat čas), zjistíte, že na půlhodinový výběh spotřebujete hodinu a půl čistého času. A to si, velice upřímně, může dovolit málokterý zaměstnanec.
Jak to vidí ranní a večerní ptáčataMáme obědovou pauzu 30 min a žádné sprchy. U mě běh přes oběd nehrozí. Monika K. Státní správa – sprchu máme, pauza striktně 30 min. Andrea M. V pauze nestíhám, preferuji oběd. Raději běžím ráno do práce a odpoledne z práce. Klára V. Obědová pauza je na oběd! Raději si ráno přivstanu. Hanka H. Přes oběd ne! Nerada běžím s pocitem, že mám pevně daný čas návratu. Běh je pro mě radost a svoboda. Danica D. |
Zatímco letní běh v obědové pauze může leckdy kvůli vedru hraničit se sebevraždou pomocí slunečního záření, v zimě to pro některé běžce (zvláště ženského pohlaví) může znamenat jedinou možnost, jak si bezpečně zaběhat za denního světla. Verdikt poroty stran obědového běhu proto není jednoznačný. Jaký je váš názor? Běháte v obědové pauze, nebo si běh necháváte na ráno či večer?
Běháte v obědové pauze?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 30. června 2017. Anketa je uzavřena.
