Protože mám dnes před sebou poslední večer se sádrovou ozdobou na noze, a protože mám strach a obavy ze zítřka, hodil se mi dnešní odkaz na „Čtenáře sobě“ jako milé rozptýlení večera.
Jak jen začít o mojí, zatím, jepičí kariéře běžkyně. Snad Karlovarským půlmaratonem. Ne že bych si ho dala v rámci svého prvního výběhu, ba naopak. Měla jsem kliku. V našem domečku jsem druhým rokem hostila bandu běžců, pro mne mimozemšťanů, kteří místo toho aby si dali nohy na stůl, když přijdou z práce, tak vybíhají a počítají a džípíeskujou a sdílejí své běžecké grafy, trasy a bůh ví co ještě. Jistě se v nich většina z vás najde. Ne tak já. Tedy až do loňského května.
A teď k té klice. Jako hostitelka jsem dostala za odměnu od svých kamarádů lístek do VIP zóny. A tak jsem stála přímo u startu. A se studeným drinkem v ruce tam nasávala atmosféru, která se šířila vzduchem jako lehké chvění a pak to přišlo. Byla to minuta, možná půl, kdy všechno ztichlo a z amplionu se začal ozývat tlukot srdce. A tenhle okamžik rozhodl. Strašně, ale opravdu strašně, jsem zatoužila stát na té druhé straně. Být toho součástí, ne jenom pozorovatelem. U toho drinku jsem si slíbila, že za rok budu stát s číslem na prsou na startu.
Líbil se ti článek?Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí. Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme. |
Během týdne jsem opravdu vyběhla. Indiánem. Podle letáčku pro začátečníky, který byl v dárkových taškách běžců. Večer jsem jim vybrala z tašek ještě všechny slevy na adidas, vzorky Lenoru na praní sportovního prádla a z mého neběžeckého pohledu spoustu dalších úžasných potřebných věciček. Tak a teď bych tady měla psát o všech svých úspěších, kdy jsem dokázala uběhnout jeden, tři, pět kilometrů a tak dál. Jenomže to všichni znáte, protože jste si tím prošli. A tak přefuním do současnosti.
Před šesti týdny jsem večer vyběhla, ale nedoběhla. Skončila jsem se sádrou a přetrhanými vazy v kotníku... Před nějakým časem jsem se přihlásila na Facebooku do skupiny „Rungo pro ženy“. Tak nějak pro inspiraci. Ovšem posledních šest týdnů je pro mne tato skupina běhen berlou ne berličkou. Díky čtení jejich příspěvků se občas zapomenu a chce se mi zvednout a vyběhnout. Strašně mne to nakopává, jejich fotky z maškarního výběhu, fotky nových běžeckých botek a výkřiky radosti nad každým sdíleným úspěchem. Díky těm lajkům a smajlíkům pod všemi těmi sdílenými naběhanými kilometry se pořád těším, že to vyjde i mně a toho svého vysněného prvního závodu se zúčastním. Protože strašně chci. Třeba ho nedoběhnu celý, ale to nevadí. Zkrátka tam v květnu budu a uslyším TO srdce.
Už zítra mi tu sádrovou ozdobu sundají, konečně! A pak začnu, znovu. Ono to půjde, pomalu, ale půjde. Protože vím, že mne běhání dostalo a strašně mne baví. A taky vím, že dostanu smajlíka a palec nahoru i když budu sdílet třeba i jen jeden uběhnutý kilometr. To protože ty běhny jsou děsně fajn a já tam už patřím. A taky co s těma běžeckýma hadrama a botama, když bych znova nevyběhla. Vždyť víte, co je v tom utopenejch prachů.
Vlastně to celé píši, abych všem těm ženským řekla touhle cestou „dík“. Tak zítra!
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
