Nomofobik se nedokáže vzdát mobilu ani při sportu

Nomofobik se nedokáže vzdát mobilu ani při sportu | foto: Profimedia.cz

Nomofobie žere čas i nervy (nejen) při sportu

  • 22
Závislost na technologiích řeší psychologové i lifestylové časopisy. A ve formě virtuálních běžeckých deníčků s nekonečnými záznamy kalorií, kilometrů a tepových frekvencí postihuje i nás běžce. Přiznejte se, jak často je zpětně kontrolujete? Pročítáte je vůbec? Nebylo by lepší alespoň občas vyběhnout postaru?

Před nějakými deseti lety stačilo nazout kecky, obléknout tepláky a triko a vyrazit. Kdo si k tomu ještě strčil do uší sluchátka, byl přetechnizován.

Dnes trvá většině z nás příprava o poznání déle. Je třeba zkontrolovat, jestli máme dobité hodinky, chytrý náramek, telefon nebo všechno dohromady. Rozmotat sluchátka, nasadit monitor tepu, spustit mobilní aplikaci, spustit hudební přehrávač, ujistit se, zda jsou všechna zařízení v provozu

Před vyběhnutím se protáhneme, ale jen proto, abychom smysluplně vyplnili čas při čekání na GPS signál. Méně svědomití z nás si místo toho projedou nejnovější události na Facebooku nebo se stihnou vyfotit a na Instagram sdílet přefiltrovanou fotografii s vtipným hashtagy jako #rannívýběh #čekámnasignál.

Mobilní time-out během závodu

Otázka je, jestli si takovou monitorovanou aktivitu vůbec užijeme, jak bychom měli. Někteří z nás jsou s mobilem doslova srostlí a na jeho funkcích se stali závislí. Nekritizuji, sama jsem obětí techniky. Skáče po telefonu bezprostředně potom, co pípne nebo se rozsvítí kontrolka, jsem nervózní, když si nemohu přečíst zprávu ihned (ano, třeba při běhu).

Běžecké závody v Ostravě

Užijte si závod s domácí atmosférou na startu sezóny. 9. dubna 2016 v Bělském lese nemůžete chybět. V ceně startovného funkční triko Craft. Více o závodu ZDE.

Craft RUNGO razovite pětky 2015.

Potíže s mobilem mě stály dobrých pět minut na pražském půlmaratonu. Hlasová oznámení z běžecké aplikace mi vypínala pečlivě sestavený playlist. A jak bych asi mohla zvládnout posledních pět kilometrů bez „nakopávačky“ Eye of a Tiger z Rockyho? Bez muziky bych běžet nezvládla, vypnu aplikaci, říkám si, když postávám vedle ženoucího se hada závodníků a zuřivě mlátím prstem do zamrzlé dotykové obrazovky za doprovodu nadávek. A to by bylo, abych se pak v cíli nemohla pochlubit sdílením zaznamenané trasy! Cílová fotka s medailí v zubech nestačí. Aplikace se nakonec umoudřuje a já nejsem nucená skrečovat závod.

Jste bez technologií na dosah nervózní a nesoustředění? Máte nomofobii!

Přesně před rokem popsal nomofobii doktorand Missourijské univerzity Russell Clayton, název choroby odkazuje na spojení „no-mobile-phobia“. Její projevy prokázal při experimentu se studenty, kteří nebyli schopni optimálního soustředění se na zadaný úkol poté, co je požádal, aby odložili mobily. Zvýšil se jim krevní tlak, někteří propadali úzkosti a cítili se psychicky pod tlakem. Závěry studie potvrdily, že lidé telefon vnímají jako součást sebe, a když se ocitnou bez něj, jako by kus sebe ztratili. Navíc mají pocit, že bez tohoto „radaru“ nemohou dostatečně komunikovat se světem, uniknou jim nejnovější či důležité informace nebo naopak oni nebudou moci své informace vyslat do světa.

U někoho se fobie může projevit jen nepříjemným pocitem „kdyby se něco stalo, nikomu se nedovolám“, jiní neuroticky reagují i na pouhý chvilkový výpadek internetu nebo v případě běžců třeba GPS signálu. Selhání aplikace zrovna v době, kdy se vydal na svých prvních 15 kilometrů, dokáže běžce znechutit natolik, že se vrátí domů bez splnění cíle. Trénink, který se nezvěční v internetovém běžeckém deníčku, jako by neproběhl.

Při sportu mobil odložte

Případy a příznaky technologické závislosti byly popsány už v polovině osmdesátých let. Zatímco dříve šlo o lidi, kteří se nebyli schopni odtrhnout od domácího počítače, dnes se závislost přelévá na uživatele přenosných zařízení. Ať už to je mobil, chytré hodinky, nebo jiná vymoženost, kterou nosíme a používáme pravidelně, velice snadno si na ni zvykneme.

„Aplikace a technické přístroje poskytují běžcům cenné informace o jejich tréninku, pomáhají je posouvat dál, stanovovat cíle. Ale neznamená to, že bez nich nemůžeme do fitka nebo na běžeckou trasu vyrazit. Svým klientům doporučuji naměřené hodnoty sledovat – dokážou motivovat, usnadní dosažení tréninkového cíle. Ale zároveň jim říkám, ať se zkusí proběhnout nebo si zacvičit občas i bez nich, zvlášť pokud jde o aktivitu mimo tréninkový plán“, říká soukromá fitness trenérka Petra Kopečková.

A dodává: „Hlavní je být při sportu v pohodě. Když vás něco třeba i jen potenciálně ruší, jako například blízkost telefonu a riziko, že zavolá třeba někdo z práce, nesoustředíte se tak dobře a můžete si v krajním případě i ublížit. Každopádně si ale aktivitu tolik neužijete a o běhu to platí dvojnásob. Osobně svým klientům doporučuji, aby mobil nechávali v šatně – na hodinovém cvičení ho opravdu nepotřebujete.“

Sledujete mobil i při sportovní aktivitě?

celkem hlasů: 1890

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 31. ledna 2016. Anketa je uzavřena.

Ne, při sportu jsem rád, že se na něj dívat nemusím
Ne, při sportu jsem rád, že se na něj dívat nemusím 1422
Jen ve výjimečných případech
Jen ve výjimečných případech 285
Ano, neodpustím si to
Ano, neodpustím si to 183

Zkuste vyběhnout postaru

Pokud na sobě pozorujete nutkání neustále kontrolovat, co vám oznamují vaše technologické vychytávky, máte zjevně namále. Nejde ani tak o kontrolu tepovky při běhu do kopce nebo hlášení uběhnutých kilometrů ve sluchátkách, ale spíše o potřebu zastavit se a kontrolovat zprávy ihned potom, co zaslechnete pípnutí. Neutečou vám, na rozdíl od vaší chuti do běhu – zvlášť teď v zimě, kdy může každé delší zastavení přispět k prochladnutí a „vytuhnutí“.

Jako jeden z technologických závisláků jsem se rozhodla stát pokusným králíkem a vyběhla jsem úplně bez technologií. První, co mě napadlo: Nebudu se moci pochlubit na Facebooku se svým výkonem. Vzápětí přišla vlastní odpověď: A koho z nich to zajímá? Leda kdybych uběhla maraton.

Běžím, poslouchám své funění, zvuky přírody a města kolem. Hrůza. Zvukové vjemy mě tak rozptylují, že mě ani nenapadne řešit, že se moje kilometry nikam nezaznamenávají. Bez muziky to prostě neumím, pomáhá mi držet rytmus, když poslouchám text, nemyslím na blbosti.

Vytahuju proto z kapsy záchrannou empétrojku (ano, počítala jsem s tím), která umí jen přehrávat hudbu. Žádné zprávy, žádné pípání, žádné oznamování kilometrů a kalorií. Jen hudba a běh. Po trase potkávám místa, kde by mi paní z aplikace zahlásila počet kilometrů. Běžím Letenskými sady na Hrad a zpátky, přesně pět kilometrů - trasu znám nazpaměť a měřit ji znovu a znovu překvapivě opravdu nepotřebuji.

Domů dobíhám, ani nevím jak, a musím konstatovat, že běh s minimem techniky (muziky se vzdát nedokážu) si teď užívám mnohem víc. Na další běh navlékám jen jednoduchý chytrý náramek, který zaznamenává data o tréninku, ale zkontroluji je teprve v klidu doma, až se nahrají do počítače.

A moji přátelé na Facebooku jsou rádi, že nemusí číst pravidelná shrnutí mých chabých výkonů. Ale přece jen si neodpustím jednu závěrečnou radu pro nenapravitelné telefonní závisláky. Většina mobilů dnes zvládne převádět text přijatých zpráv na řeč a pouštět ho do sluchátek. Až uslyšíte ten směšně zdeformovaný hlas, který vám zprávu přečte, raději necháte mobil doma už navždy.