Reklama

Doporučujeme

Dvacet pět vteřin chybělo v Monze k maratonu pod dvě hodiny

  • 2
Zaběhnout maraton pod dvě hodiny se dlouhou dobu zdálo jako nereálné. Šestého května se konal závod, který měl za úkol tuto představu vyvrátit. Hranice dvou hodin sice zůstává i nadále nepokořena, ale ambiciózní projekt Nike Breaking 2 ukázal, že nic není nemožné.

Dvacet pět vteřin chybělo v Monze k maratonu pod dvě hodiny. | foto: Vít Kněžínek, Rungo.cz

Odehrál se na okruhu formule 1 v italské Monze. Tato lokalita se ukázala jako ideální z pohledu teploty i vlhkosti vzduchu a důležitou roli sehrála i nízká pravděpodobnost silnějšího větru.

Nike Breaking2

Chystá se prolomení magické hranice dvou hodin na maratonu.

číst více

Tři vybraní atleti měli za úkol obkroužit necelých osmnáct okruhů, na kterých je doprovázelo specializované vozidlo a armáda vodičů. Vodicí automobil je poměrně standardní záležitost a setkáte se s ním prakticky na každém větším městském běhu. V Nike ale vyladily každý detail, a tak se tentokrát běželo za elektromobilem Tesla, který aktualizoval všechny důležité informace každých 200 metrů. Tesla byla zvolena z důvodu eliminace nepříjemných zplodin. Samotní běžci sice absolvovali celý pokus ve vzdálenosti šest metrů za automobilem, ale před nimi se neustále pohybovala skupinka šesti vodičů ve speciální formaci.

Vodiči v hlavní roli

Právě vodiči měli v pokusu o maraton pod dvě hodiny sehrát hlavní roli. Odpor vzduchu je totiž při tak dlouhém běhu v rychlosti přes dvacet kilometrů v hodině poměrně zásadní proměnnou. Zároveň si běžci nemohli dovolit ztratit ani jedinou vteřinu tím, že se budou skupinky vodičů postupně střídat.

Reklama

Výsledná choreografie vypadala tak, že se před třemi závodníky neustále pohybovala trojice vedle sebe běžících vodičů, a ti měli před sebou ještě jednu trojici, tentokrát zformovanou do tvaru šípu. Při průběhu do dalšího kola se vždy vedoucí skupinka odpojila a jejich místo zaujali běžci pohybující se za nimi. Místo nich se plynule připojila čerstvá trojice vodičů.

Už samotný fakt, že se běželo mimo závod a na uzavřeném okruhu, znamenal, že i v případě úspěchu se výsledný čas na Breaking 2 nezapíše jako světový rekord. Dalším pádným důvodem pak bylo právě střídání vodičů v průběhu pokusu. Breaking 2 však bylo celou dobu spíše o překonání limitů lidského těla, útok na světový rekord nikdy nebyl hlavním cílem.

Hromadění dat

Aby vše klaplo podle představ, bylo potřeba nejprve nasbírat obrovské množství dat, které by se daly použít při dni D. Tato data se postupně sbírala už několik měsíců, ale nejdůležitější byl testovací běh na poloviční vzdálenost, tedy 21,1 kilometru. Během tohoto tréninku si běžci vyzkoušeli různé tvary formací a s pomocí speciálních čidel se porovnávala náročnost běhu ve skupince vodičů i mimo ni.

Výsledek tohoto testu dopadl nejlépe pro Eliuda Kipchogeho, který se do cíle dostal za 59:17 s velkou rezervou pod plánovaným časem jedné hodiny. Pod tuto hranici se dostal i Zersenay Tadese, držitel světového rekordu na půlmaratonu, který běžel za 59:47. Zklamání naopak musel zažívat Lelisa Desisa. Ten se totiž dostal do cíle se znatelným odstupem v čase 62:55.

Vybavení na míru

Galen Rupp má na sobě pásky Aeroswift při olympijské kvalifikaci na olympijské...

Nike představil Aeroswift. Pásky na tělo, které snižují odpor vzduchu. Číst více

Kromě vodičů a speciální formace bylo potřeba vyladit i běžecké vybavení a doplňování energie v průběhu pokusu. Každý ze tří vybraných běžců tak měl k dispozici na míru upravené speciální závodní boty s nezvyklou konstrukcí. Chybět nesmělo ani oblečení vybavené technologií Aeroswift a vyrobené z toho nejlehčího materiálu.

Doplnění energie

Pro doplnění tekutin měl každý z běžců připraven individuálně připravený iontový nápoj se specifickým poměrem sacharidů, kofeinu a minerálů. O žádné další výživě nemáme podrobnější informace, takže se zdá, že energetické gely ani jiné doplňky stravy nebyly při Breaking 2 použity.

Den D

A jak to celé dopadlo? Šestého května v 5:45 ráno se na okruhu v Monze sešlo kromě tří atletů a jejich vodičů také obrovské množství diváků a novinářů, kteří sledovali, jestli bude magická hranice dvou hodin nakonec prolomena, nebo ne. Celá akce se dala sledovat také online na Twitteru, nebo živém přenosu na YouTube. Přesná čísla však nejsou známa.

Jak už to při maratonském běhu bývá, důležité události se začaly odehrávat až zhruba v polovině závodu. Jako první odpadl ze skupinky Desisa, pro kterého bylo tempo až příliš rychlé a který nakonec dorazil do cíle v nepříliš povedeném čase 2:14:10. Ostatní dva běžci si vedli o poznání lépe, ale ani Zersenay Tadese nevydržel až do posledních kilometrů a cílovou pásku protnul v osobním rekordu 2:06:51, ale stále příliš daleko za vytouženou metou.

Dramatické finále

Poslední naděje tak držel Eliud Kipchoge, jterý na trati způsobil pořádnou zápletku. Dokázal totiž udržet své tempo až do posledních kilometrů a ještě pět tisíc metrů do cíle to vypadalo, že se mu maraton pod dvě hodiny podaří. Nakonec však i on lehce zpomalil a naplno se ukázalo, co může znamenat změna tempa o jednu až dvě vteřiny na kilometr.

Kipchoge se do cíle dostal v ohromujícím čase dvě hodiny a dvacet pět sekund, což představuje obrovské zlepšení oproti světovému rekordu (2:02:57). Jenže magická hranice dvou hodin stále drží. Je ale zřejmé, že v Monze to nebyl poslední pokus, a tak se můžeme těšit, že díky nadějnému výkonu Eliuda Kipchogeho se inspiruje větší množství běžců a dvouhodinová hranice nakonec opravdu padne.

Vítek Kněžínek

Vítek Kněžínek

Vítkovi leží v botníku něco přes padesát párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. jeho hlavní pracovní náplň představuje konzultace s výběrem bot v běžecké speciálce Triexpert.

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

2 příspěvky v diskusi

Reklama