• Dva roky bez běhu: Běžecká smrt!

      16:39
    Drazí čtenáři v tomto článku se dozvíte, co se stane, když přestanete běhat! Tak jako já během dvou let rodičovské dovolené.

    Dva roky neběhání vás přivěde k běžecké smrti. | foto: Marek Odstrčilík, iDNES.cz

    A je to tady. Právě dnes vyběhnu. Už se moc těším, je to můj první výběh. Mám trošičku strach, ale co, však ono to nějak dopadne. Hlavně nepřepálit začátek. Poslední utažení tkaniček a následuje krátké pětiminutové rozcvičení, které, jak už jsem na mnoha stránkách četl, není radno podcenit.

    Zbývá nastavit čas – odpočet na 12 minut, nadechnout se, vydechnout a udělat první krok. No nakonec to nebylo tak těžké a já už opravdu běžím… Noha míjí nohu, srdce buší jako o závod, ale běžím… Hlavně klid, hlavně klid, nechci trhnout rekord (aspoň dnes ne), uklidňuji se. Uběhlo 8 minut a já si myslím, že za chvíli umřu. Nohy bolí jako ďas, lýtka a achilovky doslova křičí – stůj! Ale to já neudělám, nesmím, je to přeci můj první běh a začátky ty jsou přeci vždycky krušné. Proto jen zpomaluji, ale to už se přidávají kolena i kotníky, a co horšího, za hrudní kostí cítím velice neodbytný tlak, který pomalu ale vytrvale narůstá. Poslední dvě minuty, no hurá už aby to bylo… Prostě už nemůžu. Jediné, co by mi pomohlo, je zpomalit, ale ono už vlastně není kam. Před chvíli jsem „přeřadil“ na nejnižší rychlost a další rychlostí je už jen chůze, která by nebyla zrovna moc rychlá, spíše plouživá nežli vycházková.

    3, 2, 1 a píp píp. Padám k zemi jako žok. Taky jsem někde četl, že není dobré zastavit, ale zpomalit a buď svižnou chůzí, nebo výklusem se vydýchat. Bohužel dnes nemám problém se udržet na nohou a ten tlak za hrudní kostí se prostě nedá vydržet. Ležím a před očima mi tančí rudé skvrny. Snažím se přežít, opravdu přežít! Ležím už 12 minut, po 20 minutách se zvedám a zkoumám škodu. Lýtka mám ztuhlá, kolena a achilovky bolí, prosí o masáž, srdce stále poplašeně bije.

    No, stálo mi to za to? Ještě musím běžet 12 minut zpátky, až pak mám pro dnešek „padla“. Musím to dát, prostě musím, není cesty zpět. Vím, že mi to tělo určitě vrátí – je totiž pomstychtivé, znám ho, ale škody odhalím až zítra ráno, to pak teprve bude ten správný festival bolesti, utrpení a celodenního mučení.

    Běh zpátky jsem opět protrpěl, a když hodinky píply svých 12 minut, zbývalo mi do cíle ještě 100 metrů, které jsem s maximálním sebezapřením doběhl. Před domem jsem se jak žok nesvalil (takovou radost sousedům neudělám), to mě čekalo až za dveřmi. Ještě jsem se pořádně nevydýchal a už mě zajímá, kolik jsem to jen za těch 12 minut vlastně uběhl?

    Výsledek tuším, ale myslím si, že při vyměřování trati jsem se asi trošičku spletl… Belhám se k PC, klikám na body, měřím, přeměřuji a pak už jen tupě koukám a skoro brečím… Je to tady: výsledek je za 12 minut rekordních 1963 metrů. Při cestě zpět o 105 metrů méně. Utěšuji se, že na vytrvalost uběhnu určitě víc, tak těch 5 km určitě, ale pak mi to dochází. 12 minut a oněch 1963 metrů je maximum, víc prostě zatím nedám. Nadávám sprostě, pěstí mlátím do stolu.

    Přichází partnerka a ptá se co se děje. Jsem fakt naštvaný a brunátním vztekem, tohle jsem si nezasloužil, to je zrada! Mé vlastní tělo mě zradilo! To přeci není možný! Chvíli mlčím a pak se svěřuji. A teď se to tedy dozvíte i Vy!

    Jak se z uvedeného textu zdá, nejsem běžec začátečník (no vlastně teď už opět ano). Běhám už od svých 15 let, s malými či většími přestávkami mám za sebou 18 let běhání! Je mi téměř 36 let a běhat jsem přestal před dvěma a půl roky z důvodu odchodu na rodičovskou dovolenou.

    Když jsem ještě běhal pravidelně, tak jsem za poslední 3 roky měsíčně v průměru dával něco kolem 200–260 km. Za 12 minut jsem těsně před svojí nechtěnou přestávkou uběhl „na pohodu“ 2850 m, a když jsem natrénoval tak klidně i 3020 m! Meditační běhy, tak jak jsem říkával vytrvalostnímu běhání, jsem začínal na 10 km, které jsem dával za nějakých 34–36 minut, 20 km pak na pohodu za hodinu a půl. Vlastně mi nedělalo vůbec žádný problém dát si 20 km ráno a odpoledne dalších 15 km. Nebyl jsem žádný extra zvlášť zapálený běžec, soutěží jsem se neúčastnil a běhával jsem zpravidla sám. Běh jsem „aplikoval“ v průběhu celého roku, jen v zimě zpravidla od půlky listopadu do konce února jsem neběhal. Dále jsem vynechával běh, když venku pršelo či sněžilo. To jsem si pak jiný den za trest nadělil třeba 3–5 km v režimu do kopce – z kopce.

    Líbil se ti článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

    No, ale to vše je už pryč, takže abych to shrnul: dva a půl roku nic nedělání vymazalo oněch 18 let docela slušného a hlavně pravidelného běhání lépe, než jaderný výbuch domeček z karet.

    A nyní je potřeba podívat se pravdě do tváře – jsem opět na začátku!

    Je mi z toho k pláči a psychicky jsem na tom dost špatně. Vždyť sakra nedám ani 3 km v kuse, už vůbec nemluvím o nějaké vytrvalosti na dříve směšných 5 či 10 km.

    Jediné, co mám, jsou zkušenosti a ty teď budu muset zúročit a dostat se zpět aspoň na 2600 metrů za 12 minut a na vytrvalost aspoň na 5 km. Oproti dřívějšku to jsou směšné cíle, že? Kolik si na to dávám času? Myslím si, že minimálně rok mi to určitě zabere. Když si uvědomím jak těžká běžecká práce je znovu přede mnou, tak mě jímají mdloby. No první krok jsem už udělal, koupil jsem si pořádné běžecké boty a pak množství všemožných doplňků na klouby, svaly a srdce. Po stránce psychické se s tím časem snad srovnám a pak budu mít určitě vyhráno i po stránce fyzické.

    A co bude pak? Cokoliv, ale běhat opravdu nepřestanu, protože jsem naprosto přesvědčen, že ve svém životě už další šanci na nový začátek určitě nedostanu.

    Pětiminutové rozcvičení, utažení tkaniček, nastavení času, nádech, výdech a první krok. Držte mi palce a pamatujte, že pokud přestanete běhat, vlastní tělo Vám to vrátí, je to totiž mrcha nevděčná!

    Jinak sportu zdar!

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    Dva roky bez běhu: Běžecká smrt!

    M95i15c11h57a43l
    Z27o38u77b66e87k
    Tak pánové pode mnou se ptají přesně na to, co vrtá hlavou i mě!!!Každopádně si myslím, že rok tréninku na dosažení ...
    P95e22t97r
    H70a59r90a35n55t
    Foto Měl jsem to podobně - 98kg za jak dlouho jsem dal 5km v celku nevím, ale tak v obdobné době jako ty okolo těch...
    P46e36t20r
    H33a43r26a63n93t
    Foto No to by mě zajímalo kdo vybírá ilustrační fotky k článku. Kombinace ženy na obrázku, slov mateřská dovolená a psaní...
    M53i62c89h29a85l
    S77t33e96p38a13n40e74k
    "Za 12 minut jsem těsně před svojí nechtěnou přestávkou uběhl „na pohodu“ 2850 m, a když jsem natrénoval tak...

    V diskusi jsou 4 příspěvky, poslední příspěvek 12. 5. 2015, 19:58

    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.