• Náš první závod

      14:12
    Myslím, že je potřeba být hned na začátku upřímný: běh jsem, jemně řečeno, opravdu neměl rád. Pravidelné podzimní výběhy na střední škole do lázeňských lesů nultou hodinu za podmínek, kdy by zcela normální člověk ještě minimálně pár hodin neopustil teplo a klid své postele, jsem nenesl vůbec dobře a snažil se je (víceméně úspěšně) bojkotovat, za což mi byla odměnou zhoršená známka z tělocviku.

    | foto: Martin Maliňákpro iDNES.cz

    Ale roky plynuly a časy se změnily. Začal jsem běhat. Nejsou to ještě ani dva měsíce. Důvodů, proč se tomu stalo, bylo samozřejmě několik – jeden by stačil jen těžko.

    Lepší polovička našeho svazku manželského začala s během už před nějakým časem a začala si mně dobírat, že nemá s kým napůl běžet půlmaraton a že já opravdu nejsem ten parťák, který by se s ní o tu porci více než jednadvaceti kilometrů dokázal podělit. Samozřejmě měla pravdu. A zde to přichází – ono důležité slůvko – BOHUŽEL. Bohužel měla pravdu, proto ve mně začal hlodat červík.

    Fotogalerie

    Karlovarský půlmaraton se běžel o pár týdnů později a my se ho účastnili jen jako přihlížející. Fandit jsme vydrželi až do konce, počasí vyšlo běžcům perfektně a atmosféra byla úžasná. Kromě toho jsem v poli závodníků viděl docela dost známých, kteří se s porcí kilometrů prali statečně – a zde ve mně začal hlodat teď už docela velký červ.

    No, v neposlední řadě byl důvod ten, že kromě přibývajících let začaly přibývat velmi nenápadně, ale o to vytrvaleji, kilíčka tuku obepínající všemožné části mé tělesné schránky a bylo tedy záhodno s nimi začít něco dělat : hýbat se. Běh mi připadal jako nejschůdnější cesta. Člověk se doma oblíkne, seběhne pár pater a už sportuje.

    A tak jsem začal – nejprve zlehka, protože to šlo ztuha. Nastudoval jsem toho docela dost a snažil se řídit radami zkušených  – tedy především nepřepálit začátky, což zpětně viděno byl asi hlavní důvod mého dřívějšího velmi negativního vztahu k běhání. Na gymnáziu jsme zkrátka běhali na mě moc rychle. Takže jsem na to šel tentokrát jinak – dával jsem si menší porce a polykal je pomaleji – a ono to začalo nést ovoce. Běhání mě začalo bavit.

    Po necelém měsíci mě napadlo, že bychom se spolu se ženou mohli zúčastnit nějakého závodu. Abychom na vlastní kůži okusili atmosféru a okoukli zkušenější, případně se od nich něco přiučili. Zvolili jsme si SpaRun v Mariánských Lázních, 6400 metrů pěkným prostředím, navíc nedaleko od našeho rodného města. Přihlásil jsem nás a začali jsme se na tuto událost chystat, zařadili jsme i pár tréninků v extrémních chorvatských teplotách a na stejně nepříjemných kopečcích našich lesů lázeňských – a vyrazili jsme.

    Líbil se ti článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

    Sobota ráno, počasí vypadá dobře, dokonce se při výjezdu z našich lázní zatáhlo, což jsme kvitovali s povděkem. Na místním atletickém stadionu vyzvedáváme startovní čísla, sledujeme závody dětí (některé snad teprv před pár měsící začaly samostatně chodit), pak už se blíží start náš, pokusili jsme se rozcvičit, zařazujeme se na konec startovního pole, které čítá zhruba 250 běžců, pak slyšíme uvítací slova starosty hostitelského města a následně, zcela nečekaně zaznívá i výstřel startéra, takže se rozbíháme, nervozita padá a cílem je především doběhnout ve zdraví! Počasí se zhoršilo, tedy teplota vzrostla a mraky se rozfoukaly, takže škoda, že se nedá proběhnout skrz Zpívající fontánu, kopečků na náš vkus bylo přece jen dost. Snažili jsme se nadšeně opětovat nadšené úsměvy přihlížejících fandících diváků, nepřizabít se na posledním seběhu z Hlavní třídy, kde byly kostky posypány štěrkem. A dále už jen vydržet a doběhnout do cíle na stadionu. Což se mně a o minutku později i mojí nejkrásnější životní spoluběžkyni podařilo!

    Radost obrovská, předzávodní nervozita totiž nebyla o moc menší. Dokázali jsme to. Teď budeme pár týdnů běhat zas jen sami pro sebe a se sebou, ale potom? Závody?

    Uvidíme se na nich s někým z vás? 

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.