• Moje začátky a jak mě Markovo doklopýtaní na Sněžku dokopalo na Sněžku

      10:39
    Moje motivace, můj zlom, můj běh a jak mě to za poslední rok změnilo život. Aneb každý máme svoje „něco“.

    | foto: Jakub Špitzerpro iDNES.cz

     Mé první aktivní a pravidelné běhání začalo při trénincích fotbalu v dobách prvního stupně základní školy.  To jsem ovšem na pár let vystřídal hraním počítačových her. Krásná řádka let u počítače ze mě udělala pěknou kuličku. Potřeba zhubnout byla moje první motivace. Nečekaně to byl onen běh, co jsem si zvolil jako odtučňovací kůru. Bylo to takové to první běhání, kdy si člověk říká: „mám to za potřebí? proč to dělám? to nezvládnu...“ a při každém dalším uběhnutém metru to chce vzdát. „Ano! Mám to za potřebí a zvládnu to!“ říkal jsem si pokaždé když jsem se viděl v zrcadle.

    Nejdříve jsem sotva uběhl 2 kilometry s mnoha přestávkami. Postupem času jsem se přehoupl přes 5 km a dostal jsem se na rozcestí, kde přede mnou byli další dvě motivace. Jedna možnost byla snažit se drtit 5 kilometrů a utočit na svůj časový osobní rekord, nebo zkusit uběhnout více kilometrů. Vydal jsem se jednou cestou a druhý den jsem se vrátil na rozcestí a zkusil si cestu druhou. Obě možnosti mě hnali kupředu. Útočil jsem nejen na osobák 5 km, ale snažil jsem se zlepši i na deseti kilometrové trati. Když už nestačili kilometry na té naší Pardubické rovince, přidal jsem na svou trať Hrad Kunětická hora. Tam jsem opravdu při každém sprintu nahoru utočil na svůj čas více a více. Po dosažení cíle „zhubnout“, nebyl konec. V této fázi mého běhání, kdy jsem se snažil porazit sám sebe se z hubnutí stala radost z osobního výkonu, ať jsem si čas či počet kilometrů zlepšil nebo ne. Vždy jsem byl vítěz. Pořád to ale nebyl ten velký zlom.

    Jednoho dne jsem se od kamaráda dozvěděl o stránce xman.idnes.cz, že tam probíhá na jejich facebookové stránce nějaká soutěž v počtu naběhaných kilometrů za měsíc. To mě ihned zaujalo a začal jsem se o to více zajímat. Do soutěže jsem se přidal a honil kilometry! Na konto jsem si připsal motivaci číslo 4. Uběhnout více kilometrů, než ostatní běžci, ať už to jsou začátečníci či zkušenější běžci. Kupředu mě hnal program nike+, kde jsem mohl sledovat průběžné pořadí. Díky těmto lidem jsem ze začínajících mizerných 2km během 3 měsíců překonal 21km.

    Čtením xman.idnes.cz a sledováním příspěvků se dostávám k poslední „páté motivaci“. Článek, kde nějaký, mě neznámý chlápek, vyběhl na sněžku. Na to jsem v životě nepomyslel. Ve chvíli kdy jsem článek dočetl a zhlédl (pro mě velice motivující) video, kde mimo jiné na konci tento „pro mě v tu chvíli šílenec, jelikož jsem si to nedokázal představit“ vyzval čtenáře, cituji: „kdo nevěří, ať sem běží“, musel zkusit. Několik následujících dnů jsem stále plánoval co si vezmu s sebou, kudy poběžím, jaké bude počasí atd. O měsíc později nadešel onen velký den. Ráno v 7 hodin už sedím v autě s přáteli směr Pec pod Sněžkou. Jako když lusknu prsty, už vybíhám za nádherného počasí z Pece směrem na sjezdovku Zahrádky přes Lesní boudu, Lyžařskou boudu, kolem Chalupy na rozcestí na Luční boudu a finálně Sněžku. Po dvou hodinách běhu dobíhám na vrchol. A to je ten moment, ten zlom! Ten nepopsatelný pocit, co mě hřál u srdce. Ve chvíli, co stojím na vrcholu sněžky a mám před sebou ten neuvěřitelně nádherný výhled, si říkám: „já jsem to dokázal!“. A bylo mi úplně jedno, v jakém čase a kolik to bylo kilometrů. V tu chvíli se z motivace stalo potěšení, relax, odpočinek, lék na stres a další. Dnes běhám protože mě to baví a běh mám rád.

    Možná krapet té motivace tam stále je. Když jsem viděl fotky výše zmíněného šílence, dnes pro mě borec a velký vzor, Marka Odstrčilíka, jak si byl zaběhat v nádherné šumavské přírodě, řekl jsem si, že  Šumavský běh je nevyhnutelný,  jelikož jezdím pravidelně na Šumavu na prázdniny. Nakonec, motivace už to není. Je to touha popoznání a spatření Šumavské krásy, při činnosti, kterou miluji.

    Každý má svoji motivaci či důvodproč běhá. Jednu věc máme ale společnou, děláme to pro něco. A co to „něco“ jeuž na každém z nás. To moje něco mně změnilo život a to díky Markovi a Rungo.cz. A mockrát za to děkuji. Ať to běhá!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?

    Výběr nejlepších článků čtenářů

    ČLÁNEK
    1.Wingsy 2 od Salomonu 1200 kilometrů poté aneb jak to vidí běžecký nýmand54


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.