• Maraton z minulého století aneb z deníku maratonského běžce

      7:47,  aktualizováno  17:47
    Maratón . Ta 42,195 km dlouhá trať mě zcela jako by očarovala. Začal jsem svůj původně „Běh pro zdraví“ zcela přizpůsobovat jedinému cíli – jak se zlepšit v maratonu. V té době (1.polovina 80. let minulého století) bylo běžně dostupné vybavení (zejména běžecké obuv, tzv. maratónky) na velice nízké úrovni a tehdejší výroba reagovala na probíhající běžecký boom velice váhavě. Používali jsme všechno možné a nemožné – od kopaček přes gumotextilové tenisky k vrcholu tehdejší československé výroby – maratónek z Partizánskeho na Slovensku.

    | foto: František Sukeníkpro iDNES.cz

    Po relativně úspěšném Otrokovickém maratonu v r. 1981 (3:01:18) a následných peripetiích s pohybovým aparátem, po asi dvouměsíční takřka pauze, jsem se rozhodl do Otrokovic vrátit. Můj maraton č.2 se konal tentokrát koncem dubna 1982. Je vždy dobré poznat na vlastní kůži co vás čeká,  to byl rozhodující moment. Začátek byl velice opatrný, nicméně bez problémů se mi dařilo držet tempo kolem 4 min/km, což by znamenalo fantastický výsledek 2 hodiny a 48 minut. Už se zdálo, že to bude snadné, ale maraton mi zase ukázal kdo je tady pánem. Od zhruba 30. km jsem začal ztrácet, ale s výsledkem 2 hodiny 52 minuty a 28 sekund jsem byl na výsost spokojen. Budu-li každý rok zlepšovat o 9 minut, tak to bude vynikající. Zdálo se mi, že mé vyhlídky jsou velmi optimistické.   

    Týden před koncem září toho roku se konal v Ostravě „Maraton pracujících Ostravska“ kde jsem samozřejmě nemohl chybět. Start byl na stadionu VOKD Poruba a trať vedla přes Hlavní třídu a porubský Oblouk  do Klimkovic a přes Polanku kolem Kovošrotu a Svinov zpět do Poruby, ještě jednou celý okruh přes Klimkovice a pak stejnou cestou zpět na stadion. Probíhající trhy na Hlavní třídě slibovaly i slušnou diváckou kulisu. Ta masa lidí se však ukázala být naopak tím největším problémem. Zejména při cestě zpět (v těch místech se nacházel 40. km) se koupěchtivý dav nerozestoupil (koho tehdy zajímal maraton) a my byli nuceni kličkovat mezi lidmi. Snížená hladina krevního cukru po 40 km běhu způsobila nejednu nechtěnou kolizi a i humornou situaci, kdy kupř. nečekaně se objevivší překážka ve formě osoby s nacpanými taškami si sedla po nárazu s běžcem na chodník. A nedaleko stojící příslušník tehdejší SNB se místo, aby se snažil trochu zmatek organizovat jen nečinně přihlížel a dokonce se smál. I přes tyto problémy dosažený čas 2 hodiny a 50 minut se mi zdál fantastický.

    Kdo z běžců chtěl být alespoň trochu jak se říká „in“ musel alespoň jednou absolvovat tehdy nejpopulárnější maratón v bývalém Československu – Mezinárodní maratón míru v Košicích, který byl naším nejstarším maratónem. Bohužel termín byl týden po Ostravském maratonu a tak výsledky tomu odpovídaly. Ovšem atmosféra tohoto podniku, vynikající diváci, kteří ve špalíru doslova hnali každého i toho nejposlednějšího maratonce do cíle, se ani nedá popsat. Už samotný start na stadionu Lokomotivy Košice, kdy 1 200hlavý dav se rozběhl po dráze i trávníku k bráně borců, kde nastala nevídaná tlačeníce, byl nevídaným zážitkem. Jak velikou motivací je pro někoho závod jsem měl možnost poznat těsně před obrátkou v Seni (běželo se Košice-Seňa-Košice). Asi 1 km před obrátkou jsem viděl čelo maratonu už po obrátce. Za skupinou tří maratonců běžel s odstupem několika metrů čtvrtý. Dívám se na něj – měl nějak divně žlutohnědé nohy. Došlo mi to okamžitě – pro střevní potíže nechtěl vzdát a pořád běžel dále. Tak to bych asi nezvládl.

    Po obrátce se objevila nekonečná rovina ke Košicím a vítr dul do čela, jako kdyby nám chtěl podrazit nohy. 30. km, 35. km, kdy už konečně bude 40? Už neslyším nic jen  „František z Ostravy do teho! Vydržať!“ Ano, diváci ze startovní listiny si přečetli jméno a takto povzbuzovali každého. A když náhodou běžela žena a kousek za ní muž, diváci křičeli na muže: „Opováž sa ju predbehnúť!“ Konečně stadion a cíl.  2 hodiny 54 minut – šťastný a zimou se klepající odcházím do útrob stadionu abych na sebe navlékl vše co mám.

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

    Marek

                                                                                                                  

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?




    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.