• Zemřel mi manžel, ale běh mi pomáhá být tu dál i bez něj

    Oprášený článek z podzimu 2013 vypráví o důvodech, proč naše čtenářka běhala. Mimo jiné jí běh pomáhal vyrovnat se s manželovým bojem s rakovinou. Nyní vám přinášíme na konci článku pokračování tohoto příběhu. Manžel boj s nemocí prohrál, ale běh jí zůstal a pomáhá Markétě jít dál.

    Když se někdy nad životem smráká, dokáže ho běh zase rozsvítit. | foto: Profimedia.cz

    1.Onkologické onemocnění

    Intenzivněji jsem začala běhat před několika lety, když u mého muže diagnostikovali onkologické onemocnění v pokročilém stadiu. Byl to blesk z čistého nebe, naděje na uzdravení byla a je minimální. Běhat jsem začala hlavně proto, abych ze sebe dostala negativní emoce, celou situaci zvládla a zároveň byla manželovi oporou. Některé běhy byly doprovázeny slzami, jindy mně stačilo jen tak někam doběhnout a "vykřičet se z bolesti".

    Ostatní důvody na tenhle první a nejdůležitější navazují.

    2.Emoční vyladění

    První běhy byly přímo utrpení. Začínala jsem na pár kilometrech, někdy to byla jen chůze. Dost často jsem se musela přemlouvat. Po pár týdnech jsem pocítila ten úžasný pocit, kdy po běhu jdete do sprchy téměř "po čtyřech", endorfiny pracují a vy cítíte, že máte novou energii se vším bojovat. Pochopila jsem, že při běhu nepřemýšlíte o tom, co se děje, zapomenete na různé životní osudy i na to, co vás trápí. Běh se stal postupně součástí mého každodenního života. Cítila jsem se nabitá novou energií.

    3.Nevyhořela jsem

    I po šestnácti letech práce s lidmi na okraji společnosti jsem nevyhořela. Běh je pro mě relaxační technikou přeladění mezi zaměstnáním a rodinou. Dost často mě při běhu napadne myšlenka, kde a jak lépe pomoci. Veškerá jednání s konfliktními typy klientů stále zvládám, a snad i budu zvládat, s větší mírou nadhledu, vyostřené konflikty mě nevyvádějí z míry.

    4.Fyzická kondice

    Při běhání jsem si několikráte sáhla na dno. Byly to takové ty běhy, kdy vybíháte a podvědomě cítíte, že dnes není ten správný den. Postupem času se takové výběhy objevovaly méně a méně často a moje fyzická kondice se začala zlepšovat. S tím se zlepšovalo i psychické vyladění.

    Co může být lepší pocit? Pro mě v současné době žádný takový není. Kdybych byla v jiné situaci, asi by u mě převážil dobrý pocit z toho, že můžu i ve svém věku nosit minisukni. Nejdůležitější však zůstává fakt, že jsem stále oporou, snad dobrou, svému muži při jeho životním boji s rakovinou. Doufám, že ještě nějakou dobu budu.

    5.Pocit po běhu

    Neznám mnoho pocitů, které by se vyrovnaly emocím po doběhu, při "dojezdu těla". V tu chvíli zapomenu na veškeré bolístky z běhu a na pár minut si užívám regeneraci. I když dnes hledám jen málokdy výmluvy, proč nejít běhat, pocit ze špatného vyběhnutí je na konci povětšinou dobrý. Našla jsem si svoji drogu, svoji závislost.

    6.Předběhnout Marka

    Tak jako pro vícero z vás je i pro mě tahle výzva velkou motivací. Tímto ti milé Rungo děkuji za web, výzvu a vynikající motivaci a důvod, proč vyběhnout znovu a znovu. Stále jsi pro mě inspirací, dočítám se nové informace a znalosti od zkušenějších.

    7.Můj cíl

    Vzhledem k náročnosti péče o manžela si nemohu dovolit závodit jinak než v internetových výzvách. Někdy v budoucnu bych ráda během roku zvládla uběhnout dva maratony, jeden v České republice, druhý v zahraničí, Jizerskou padesátku a zkusit Krále Šumavy. Jsem si vědoma, že mě to bude stát mnoho sil, mnoho propoceného sportovního oblečení, ale jsem zvyklá nedávat si malé cíle.

    Jaké je pokračování příběhu?

    Leden 2015

    Prvním a pro mě nejdůležitějším důvodem k běhání bylo onkologické onemocnění manžela. Běh mi dával energii bojovat po jeho boku s tímto nezvratitelným faktem.  Bohužel, manžel v červnu tohoto roku zemřel a běh na určitou dobu přestal být pozitivní součástí mého života.  Samotné běhání mně sice bavit nepřestalo, ale nezískávala jsem z něj téměř žádnou energii. Málokdy se mně podařilo emočně vyladit, cítila jsem se vyhořelá.

    Běh však byl i nadále mou téměř denní „potřebou“. „Potřebou“, bez které bych si nedokázala první okamžiky po úmrtí manžela ani představit. S psychickou nepohodou se sice dostavila i fyzická nepohoda, přesto všechno jsem se snažila a stále se snažím běhat dál. Doufám a věřím, že běh mě bude životem provázet i nadále a bude pro mě nedílnou součástí, resp. psychoterapií k překonání nepříznivé životní etapy.

    V prvním článku jsem si nedávala malé cíle, v jejich splnění doufám pořád. Vím totiž, že manžel by si přál, abych běhala především pro radost. Pro radost, která mi bude dávat opět mnoho sil a pozitivní energie. I když se někdy zdá, že člověku dochází síly a má pocit, že nemůže dál a sáhl si na dno, tehdy v sobě najde neskutečnou sílu bojovat se svým osudem.

     

    Mnoho kilometrů naběhaných v psychické a fyzické pohodě přeje čtenářka Rungo.cz.

    Pomohl vám sport v těžké životní situaci?

    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 0:00 27. ledna 2016. Anketa je uzavřena.

    Ano 491
    Ne 114
    Autoři:


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.