• Louis Zamperini: průšvihář a atlet, před kterým se sklonil Adolf Hitler

    Berlínskou olympiádu v roce 1936 bral jako výlet do Evropy. Nakonec skončil sedmý. Sen o zlaté medaili z dalšího klání mu zkřížila válka i kruté zacházení v japonském zajateckém táboře. Medaili získal Louis Zamperini nakonec „jen“ za hrdinství, ale na olympiádu se stejně ještě jednou vrátil.

    Louis Zamperini na startu závodu | foto: www.thetorrancetornado.com

    Narodil se v kalifornském Torrance italským rodičům v lednu 1917. Pozdější olympijský reprezentant a válečný hrdina ale nevyšlápl nejlepší cestou. Už v raném dětství tropil jeden průšvih za druhým. V pěti letech začal kouřit, v osmi neměl problém si přihnout něčeho tvrdšího. S partou kamarádů okrádali sousedy, loupili v obchodech a mstili se těm, kteří se je snažili dát „do latě“. Mladý Louis prořezal pneumatiky na autě učitelky, která mu dala poznámku, a házel shnilá rajčata po policistech.

    Fotogalerie

    Rodiče si s ním nevěděli rady a pomalu se smiřovali s tím, že jejich povedený synek roste pro kriminál. Naštěstí měl ale ještě jednu zálibu: pěkná děvčata. A právě spolužačky ze střední školy ho přesvědčily, aby se přidal k běžeckému oddílu.

    Jak se ukázalo, bylo to to pravé místo, kde mohl budoucí závodník vybít svoji hyperaktivitu. Brzy se stal jedním z nejlepších atletů v Kalifornii a překonal rekord v běhu na jednu míli, který poté držel plných osmnáct let.

    Sprinterský finiš, který oslnil Hitlera

    Po absolvování střední školy se závodnímu běhu začal věnovat naplno s vidinou olympiády v Berlíně v roce 1936. Začal trénovat ve vysokoškolském týmu a zazářil v amerických kvalifikačních závodech. V devatenácti letech se stal nejmladším členem olympijského týmu v historii. Cestu do Berlína bral ale spíš jako výlet na starý kontinent, který si chtěl náležitě užít.

    Měl příliš málo zkušeností na to, aby si mohl věřit byť i na postup z kvalifikace. Byl totiž vybrán pro závod v běhu na pět kilometrů a dobře věděl, že kratší trať by mu seděla lépe. Většina amerických fanoušků navíc upínala oči ke sprinterskému rekordmanovi Jesse Owensovi, který byl vzorem celé americké výpravy a trnem v oku Adolfu Hitlerovi, pořadateli olympijských her, který poté musel z tribuny přihlížet hned čtyřem zlatým triumfům černého sprintera.

    V kvalifikačních rozbězích se Zamperini navíc dostal do skupiny se Švédem Henrym Jonssonem a Finem Laurim Lehtinenem, velkými adepty na vítězství. Věděl, že nemá co ztratit, a do závodu dal všechno. Když skončil pátý, pouhé dvě vteřiny za Jonssonem, nevěřil vlastním očím. Finále měl v kapse.

    O tři dny později, 7. dubna 1936, stál na startu spolu se čtrnácti dalšími závodníky. Hlavou mu blesklo – hlavně neskončit poslední. O svém konečném sedmém místě rozhodl rychlým finišem, jak ho uměl z mílových závodů. Zlatou medaili získal v olympijském rekordu Fin Gunnar Höckert, který proběhl cílovou pásku v čase 14:22.2, za ním následovali Lehtinen a Jonsson.

    Konec zlatého snu

    Zamperini si s časem 14:46.8 žádnou ostudu neudělal. Všiml si ho i Hitler, který mu po závodu potřásl rukou a poznamenal: „Vy jste ten chlapec s rychlým finišem, že?“ V té době mohl stěží tušit, že gratuluje budoucímu nepříteli.

    Mladý závodník si navíc na závěr her neodpustil malý návrat do své uličnické minulosti. Jen tak tak unikl zastřelení, když se pokoušel z budovy říšského kancléřství jako suvenýr strhnout vlajku s hákovým křížem. O válce v té době ale ještě nikdo oficiálně nehovořil a Zamperini počítal s účastí na olympiádě v Tokiu roku 1940. Tentokrát ale na své oblíbené distanci 1 500 metrů, na které začal sbírat jeden rekord za druhým.

    Nezlomný

    Zamperiniho osud se stal námětem pro knihu Unbroken (Nezlomný) Laury Hillenbrandové z roku 2001. V roce 2014, krátce po jeho smrti, vznikl stejnojmenný životopisný film v režii Angeliny Jolie, který získal tři nominace na Oscara.

    Válka ale rozhodla za něj. Olympiáda se kvůli ní přesunula do neutrálních Helsinek. To by takový problém nebyl, kdyby nakonec nebylo do druhé světové války zavlečeno i Finsko a hry nebyly zrušeny úplně. Zamp, jak atletovi říkali kamarádi, přišel o svůj zlatý olympijský sen. Po japonském útoku na americkou základnu v Pearl Harboru ho navíc čekala radikální změna kariéry: stal se kapitánem bombardéru B-24.

    Zajatcem v jednom z nejkrutějších táborů

    Zúčastnil se několika významných misí včetně slavné bitvy o Midway, kde jeho letadlo dostalo přes 600 zásahů. I tak se většina posádky zachránila. To se už bohužel nepodařilo při další misi, kdy Zamperiniho letadlo ztratilo výšku a zřítilo se do moře. Z jedenácti mužů přežil jen olympijský běžec a dva jeho spolubojovníci.

    Po 42 dnech v záchranném člunu je objevila japonská jednotka a Zamperini skončil jako válečný zajatec. Čekaly ho dva roky hladu, mučení a těžkých prací v zajateckém táboře, jehož velitelem byl jeden z pozdějších nejhledanějších válečných zločinců Mutuširo Watanabe, proslulý nelidským zacházením se zajatci. Když se dozvěděl, že má tu čest s olympijským reprezentantem, nutil ho navíc běhat o závod s japonskými vojáky, a to jen pár kilometrů od místa, kde se měl původně utkat o olympijské zlato. Jeho kariéra běžce ale nakonec Zampovi přece jen trochu pomohla.

    Japonci se jej rozhodli využít jako nástroj propagandy a donutili ho v rozhlase přečíst dopis, který měl být ránou pro americkou morálku a který měl ukázat neschopnost vlády postarat se o své pohřešované vojáky. Zamperini souhlasil, ale pouze proto, aby dal svým rodičům vědět, že je naživu. Další spolupráci ale odmítl a v táboře zůstal až do jeho osvobození v roce 1945. Pomohla mu silná vůle i sportovní fyzička, kterou před válkou získal.

    Medaile za zásluhy, velkorysé odpuštění a návrat na olympiádu

    Hladovění v zajateckém táboře mu už neumožnilo dál závodit. Medaile ale přece jen získal, i když ne za běh, jak by si býval přál. Po válce byl dekorován dvěma medailemi za zásluhy, čtyřmi za úspěchy v boji a válečným křížem za hrdinství. Noční můry z války ho ale neopustily. Zpočátku je zaháněl alkoholem, nakonec se dal na lepší cestu.

    Sledujte osudy olympioniků

    Po setkání s evangelickým farářem Billy Grahamem se vydal do japonského vězení Sugamo navštívit válečné zločince, někdejší dozorce ze „svého“ tábora. Se všemi si potřásl rukou a odpustil jim. Velitel Watanabe se mu odmítl podívat do očí.

    Zamperini později prohlásil, že tento krok mu pomohl vymanit se z kolotoče vzpomínek na válku. Nakonec se ještě jednou připojil i k americké olympijské výpravě – jako čestný host na zimní olympiádě v Naganu v roce 1998. Nedaleko od místa, kde stály válečné zajatecké tábory, si osmdesátiletý veterán oběhl čestné kolečko s olympijskou pochodní.

    Běžecká legenda a výrazná lidská osobnost zemřela ve věku sedmadevadesáti let v červenci roku 2014.



    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    Louis Zamperini: průšvihář a atlet, před kterým se sklonil Adolf Hitler

    D90a23n68i93e91l
    S28o15b79o59t23a
    Zúčastnil se Bitvy o Midway? Jak to stihl, když jeho výcvik skončil v srpnu 1942? Kromě toho Liberatory v téhle bitvě...
    J28a20n
    R23i68e89g91e20l
    film se jmenoval tusim NEZLOMNY a takovy asi i byl....
    M68i46l31a16n
    H67r51d74l39i40č84k20a
    To rozhodně byl, film nebyl špatný, ale v knize se o Zamperinim dozvíte víc. Je až neuvěřitelný, že přežil na moři,...
    L83u29c84i15e
    M44a88c53h27a14r98t35o44v22á
    Moc hezký článek o člověku s velice zajímavým osudem.

    V diskusi jsou 4 příspěvky, poslední příspěvek 2. 3. 2016, 22:57

    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.