• Kyle Dietz dřív bojoval v kleci, teď na ultra bězích

    Říká, že má rád bolest, protože když ji překoná, je to nádherný pocit. Užil si jí přitom dost, nejprve při soubojích v MMA v kleci, teď na náročných horských ultra bězích. Mezi oběma, tak odlišnými, sporty ale vidí Kyle Dietz spojnici: ani při jednom nemůžete svádět nic na nikoho jiného než na sebe.

    Sportoval odmala, pošilhával po BMX a tricích na kole, ale především se věnoval zápasu, prý jako každý kluk v rodné Iowě. Když s tím před střední školou seknul, jeho soused mu napověděl, jak dál: „Měl bys zkusit Mixed Martial Arts (MMA).“

    Kyle na něj dal a šlo mu to, i když jej při prvním zápase nemilosrdnost boje zaskočila. „Myslel jsem, že zemřu, bylo to šílené. Ruce jsem měl celé od krve,“ směje se dnes, ale dodává: „Miloval jsem však každou vteřinu.“ Vyhrával, potom přišly i nějaké peníze, nastoupil proto dráhu profesionála. A vydržel na ní, v bantamové kategorii, dlouhých sedm let. Když nedostával a nerozdával rány v kleci, mučil tělo tvrdým tréninkem. „Jste jako mezi mlýnskými kameny,“ vzpomíná.

    Pak přišel čas na odchod a důvodů bylo víc. „Neodešel jsem, spíš jsem byl odejit,“ přiznává a vysvětluje: „Na této úrovni se všichni rozhlížejí jen po nejlepších, a když prohrajete dva zápasy, dostanete zkrátka kopačky.“

    Kromě toho však sám seznal, že tenhle sport má i minus, které pro něj bylo velmi osobní a velmi bolestné: vyžadoval časté odloučení od rodiny a rodné Iowy, když byl na vrcholu, chtěli po něm dokonce, aby se přestěhoval do Chicaga. Nesplnitelný požadavek. Kyle Dietz je, jak uvidíme později, věrný jak rodině, tak rodišti.

    Svého angažmá v kleci ale nikdy nelitoval. Ani dnes ne. „Rozhodně jsem se naučil hodně o sobě samém a poznal jsem, že nejsem z cukru,“ skládá kleci hold.

    Nová kapitola. Běžecká

    Odchod z klece ale neměl být rozchodem se sportem vůbec. Nejprve jezdil na kole, zkoušel triatlon, pak jej však vzal kámoš na trailový běh u Davenportu. Tehdy se rozezněl v Dietzově srdci zvon, jeho život prořízla nová výzva. Připadal si prý znovu jako kluk, cítil svobodu, divokost, přirozenost. „Propadl jsem tomu,“ říká. Věděl, že u běhání zůstane.

    A slib věrnosti byl ještě podpořen prvním závodem, byl to The North Face Endurance Challenge Madison na padesát mil. Dal sice jen třicet, ale cítil se prý skvěle. A od té doby u horského závodění zůstal: následovaly podniky jako například brutální The Rut, Potawatomi 100 Mile Run, Hawkeye 25K, Wildcat 50k…

    Pořád se to učím, tvrdí s pokorou. Vybíhá každé ráno, potom posiluje a další výběh jej čeká v noci s přáteli.

    Místo hor mám Crossfit

    Jeho běžecká dráha ale není zajímavá jen tím, že dřív se potetovaný chlapík mlátil v kleci. Je pikantní proto, že horský běžec Kyle Dietz žije na jednom z nejplacatějších míst Ameriky, kde se na horské běhy vlastně nedá vůbec trénovat. A odmítá se z Iowy hnout, tak jako během své kariéry v MMA. „Nemůžu odejít,“ říká zarputile, „mám tady rodinu, dcerku. Nemůžu být odsud pryč.“

    Dělá to z něj ve světě horského běhu podivína. Jenže jemu se tahle role dokonce líbí. „Že jsem v Iowě, mě omezuje, ve srovnání s kluky, co žijí vysoko a trénují si v tomto terénu každý den, budu vždycky outsider,“ přiznává, dodává však, že ho to baví: „Musíte si s tím vystačit a být kreativní.“ Nutí ho to vyhledávat lepší a lepší terény a zkoumat, jak je běhat.

    A též si místo strmých hor našel substituci: vrhl se na Crossfit. Chodí do jedné z nejlepších tělocvičen na světě Quad City Crossfit a maká. „Crossfit zabere polovinu času než trénink v tradičním stylu, makáte víc,“ říká, „a taky je soutěživý. Speciálně v naší tělocvičně!“ A je ještě jeden důvod, proč si vybral právě tenhle druh posilování: „Nemám rád tělocvičny, kde se prohlížejí blbci v zrcadlech.“

    „Dietz je přirozený sportovec, takže mu nedělá problém přechod mezi sporty,“ říká jeho trenér Brandon Bartz, „duševně je přitom fighter, takže se super soustředí.“ Sám Kyle souhlasí, podle něj ho souboje v kleci na ultra běhy skvěle připravily. Vysvětluje, že když jste přitlačeni ke zdi, musíte do toho dát všechno. A že boj je stejně jako běh hodně psychickou záležitostí. „Když dojde na cokoli, kde se soutěží, mám boj vždycky v sobě, je to v mé povaze,“ říká.

    Zdá se, že je v jednom kole. Spolu se svým trenérem vede spolek Endurance Tribe, kde učí nováčky běhat a pořádají společné výběhy, a pracuje na firmě na výrobu outdoorového oblečení.

    A nevylučuje ani návrat do klece. „Jednoho dne možná přijde na řadu comeback, kdo ví?“ napíná své fanoušky.

    Autoři:


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?




    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.