• Adventure Race: běh, brusle, kánoe, kolo i horolezectví během 55 hodin

    Bývají zničení, na pokraji sil, usínají za jízdy na kole a trpí halucinacemi. Tak vypadají účastníci extrémních závodů Adventure Race. Musejí ovládat několik sportů, vyrovnat se se spánkovou deprivací. Jejich týmy však musejí být též soudržné a solidární.

    Wenger Czech Adventure Race | foto: Kuky a Máka

    V srpnu jsme závodili na evropském mistrovství v Irsku, v listopadu se chystáme na světový šampionát do Brazílie, proto bylo naší povinností představit se i na domácím mistrovství v Dobronicích u Bechyně. Navíc nás letos doplnil Obuch (který vzhledem ke svému rozvážnému přístupu a lehce šedivým vlasům dostal okamžitě přezdívku Táta týmu), a tak jsme se i těšili. Příprava byla dost strašná – s Filipem jsme přiletěli z Číny, Filip dva dny před startem.

    Wenger Czech Adventure Race a jeho etapy

    • 25 km běh
    • 25 km in-line bruslení
    • 55 km kánoe + vložené disciplíny 6x5km orientační běh, horolezectví a cesta via ferrata.
    • 100 km na horském kole + 30 km in-line brusle
    • 35 km trekking + vložené disciplíny jako Bols kros, slanění a via ferrata
    • 120 km na horském kole
    • 5 km běh + 8 inline brusle
    • 15 km MTBO (orientační jízda na horském kole)
    • 10 km OB (orientační běh)

    Náš tým s názvem "Fenix multisport - Adidas" měl složení: Pavel Paloncý, Filip Šilar, Honza Obuškevič a Kristýna Skalická.

    27. - 30. srpna 2015 Dobronice u Bechyně

    55 hodin nonstop expediční závod čtyřčlenných týmů

    Z 11 startujících týmů dokončilo 10

    Ještě večer před závodem jsem měl časový posun a usínal v době, kdy budeme druhý den startovat. Ale to se zlepší. Musí. V týmu jsme se dohodli, že do toho půjdeme, tak taky půjdeme. Naložit tři lidi, tři kola a spoustu závodního harampádí do jednoho auta není úplně triviální, trvalo nám to trochu déle. Kristýnu jsme zaskládali věcmi jako uprchlíka a dorazili akorát na brífink. Všichni již měli nachystáno, ale velice rychle jsme to dohnali.

    Mapy připravil Obuch, my pomohli jen tím, že jsme jednu mapu na cykloetapu odlehčili – vystřihli jsme kosočtverec kolem Jistebnice, protože... se nám Jistebnice prostě nelíbí. Nepotřebujeme ji, a pokud bychom měli zkracovat a museli přes ni jet, vystřižený tvar nám připomene, kde to jsme. A depo bylo jen jedno – chatka, a tam se člověk vracel po každé etapě. Naše věci jsme tedy rozházeli po chatce, aby bylo všechno vidět, a doprostřed toho šli naposled pořádně spát.

    Start v 10:00 ráno byl milosrdný, ještě nebylo horko, ale hlavně se dalo v klidu vstát, nasnídat a vůbec provést vše, na co se pak v závodě nedostává času.

    Je odstartováno a vyrazili jsme na souboj s tratí. S prvními 25 kilometry jsme si poradili nadmíru rychle. Už za dvě hodiny jsme přezouvali na brusle. Mezitím jsme stačili udělat chybu, dotáhnout ji a poučit se, že není radno se řídit Sověty. Jednak občas udělají chybu a také jejich „Dievočka“ měla dvakrát větší batoh než ruští mužici.

    Co je „Adventure Race“

    Expediční závod smíšených čtyřčlenných týmů. Závody Adventure Race (AR) vždy obsahují minimálně tři základní disciplíny – běh, jízdu na kole a pádlování. Mohou obsahovat prakticky libovolné další disciplíny, v závislosti na prostředí, ve kterém se konají (hory, poušť, ostrov, pobřeží, džungle...). Trvají několik dní nonstop, množství spánku je součástí závodní strategie. Týmy se po celou dobu závodu samy orientují podle mapy.

    Na brusle přezouváme v kontaktu se Sověty i dvěma českými týmy. Chvíli na to se ale Obuchovi rozpadá brusle, a tak ji různě šroubujeme, svazujeme, lepíme a podobně. Výsledkem je hodina ztráty. Je po kontaktu s dalšími týmy. Obuch alespoň skrze svůj zadek udržuje čilý kontakt s asfaltem.

    Po zhruba čtyřech a půl hodinách, v tom největším vedru, v Týnu nad Lužnicí sedáme do kánoí na 55 kilometrů pádlování se spoustou vložených taškařic. Pádlování mě baví – asi prvních 50 metrů. V řece prakticky není voda. Naštěstí je tady spousta oněch taškařic – nejprve se mi daří z lodi čtyřikrát utéct na orienťák (tým se mohl rozdělit na dvě dvojice, jedna musela nalézt podle orientační mapy několik kontrol, druhá pokračovala po řece, takových vložených disciplín bylo na řece mnoho), pak nás čekalo lezení, každého dvě cesty za UIAA 4-6 a via ferrata.

    Usínám, potřebuji si odpočinout, proto mne na další dva orienťáky střídá Obuch. Nad ránem jsme zpět v naší chatce a vyrážíme na další etapu - 100 kilometrů na kole a 30 kilometrů na in-line bruslích. Kolo zvládáme bez ztráty květinky, potkáváme Sověty a nad ránem se nazí plavíme u Týna nad Vltavou. To je aspoň pořádný barefoot, není nad to se takhle ráno osvěžit a umýt.

    Dopoledne stojíme v Purkarci na bruslích a vydáváme se na jih do Velkého Vrbného. Organizátoři nás varují před prudkými sjezdy a pády. Na oboje došlo. Jak já, tak Filip, jsme si k tetování na krku pořídili i asfaltová tetování na jiných místech. Jen Kristýně je pořád do zpěvu. Kolem druhé odpolední jsme opět v naší oblíbené chatce a přezbrojujeme na 35 kilometrů treku.

    Na brífinku padlo, že budeme několikrát brodit řeku. Tato kratochvíle organizátorů většinou moc úspěchu nezaznamená, v tomhle vedru se na ni však těšíme. Slanění i Bols Kros (opičí dráha v terénu, většinou s několika brody, sítěmi a prudkými výstupy skal, kde je třeba používat lano) nás baví, ferrata už ne. Kdo ji navrhl, měl asi těžký komplex – zbytečně dlouhý traverz nad vodou v převisu. Uměle zvýšená obtížnost špatným umístěním jisticího lana a kramlí ferratě na kráse nepřidá. Ale popasovali jsme se s ní, přebrodili vysychající řeku a pobrali posledních pár kontrol. To už je opět tma, poslední kontrolu hledáme trochu složitěji, ale kolem půlnoci opět sedáme na kolo na dalších 100 kilometrů okolo vystřižené Jistebnice.

    I přes hledání poslední trekové kontroly jsme předjeli Sověty – v depu. Ale teď začíná ta pravá Adventure Race. Pozornost upadá a musíme si dávat větší pozor na navigaci. Upadá nejen pozornost, ale ve výmolu i Filip. Stačila chvíle nesoustředění a je oheň na střeše, kolo ve vzduchu a Filip na zemi.

    Bojujeme s prohlubující se spánkovou deprivací, přehřátím, trasou i Sověty. Hned na první kontrole zjišťujeme, že nás Sověti předjeli. Kde, proboha!? Vzhledem k tomu, že část postupu jsem spal, druhou nic neviděl a třetí část si nepamatuju, tak to mohlo být kdekoliv. Jízda na kole, když člověk usíná, je vůbec zábava. Člověk občas zapomene šlapat, zapomene, co vlastně dělá, a chvíli mu trvá, než si uvědomí, že zatímco spal, tak se svět pohnul a ta vzdalující se světla by měl dohnat. Dál usíná Filip a na další kontrole zjišťujeme, že nám Sověti ještě odskočili. Tak to teda ne! Ordinujeme si 10 minut a pak stíhačku.

    Jak řekli, tak udělali. Pomyšlení na Sověty v Kristýnce probudilo takovou sílu, až urvala kliku na kole. Ale vyplatilo se, kliku jsme rychle opravili a před další kontrolou, stále nad ránem, vidíme Sověty sklesle sedět ve městě na autobusové zastávce. Jejich „Dievočka“ je bílá jak stěna.

    My jsme se naopak rozjeli, ale i tak to vypadá, že budeme muset zkracovat. Rozhodli jsme se, že pobereme co nejvíce kontrol na kole, pak ještě MTBO a OB, kde jich je také hodně. Vynecháme jen dvě nejvzdálenější kontroly na této etapě a krátkou etapu běh plus brusle. Jsou na ní jen dvě kontroly a dlouhý pětikilometrový sjezd po asfaltce polské kvality. Další tetování už nepotřebujeme.

    Z etapy tak vynecháváme dvě kontroly a jedeme rovnou do depa... přes Jistebnici. Jedeme to jako týmovou časovku, jen Kristýna si občas vystoupí do škarpy. Včasné houknutí vše řeší a jedeme spořádaně dál.

    Fotogalerie

    V depu už nás čeká jen lanové centrum a zpráva, že Sověti odstoupili. Špatná zpráva je, že posledních 15 kilometrů MTBO se jede velmi špatně, je to spíše za trest. Naopak dobrá zpráva je, že úplně poslední OB vede krásnými místy, je o dost kratší, Táta Obuch vzal dost svačinek a celkově nás to baví. Po zhruba 52 hodinách razíme poslední kontrolu a jsme v cíli na třetím místě.

    Tento domácí závod patří papírově k těm lehčím, ale horko a také nahromaděná únava ho značně ztížily. Připočteme-li brutální sjezdy na bruslích, nízký stav na Lužnici a technické problémy, nezadá si nic s papírově daleko těžšími závody. Zahraničním závodům se přiblížil také po technické a organizační stránce, všechno šlapalo, jak mělo, o výsledky se staral SMS systém a nově i GPS tracking.

    Teď si všichni pořádně odpočineme, únava byla tak velká, že na vyhlášení mne museli probudit a na večírek jsem ani nedošel. Usnul jsem již cestou, a to o lecčems svědčí.

    RUNGO zavítá do Pardubic! V ceně startovného jsou kompresky Craft

    • Kdy: 3. října 2015
    • Co: běžecký závod na 6 či 13 kilometrů
    • Proč: jsme redaktoři běžci a běžcům rozumíme. Závody pro vás organizujeme vlastníma rukama a srdcem. Přijďte se přesvědčit! Více informací...
    Craft RUNGO běh Na Kuňku
    Kompresní návleky jako dárek pro prvních 250 registrovaných účastníků Craft RUNGO běhu Na Kuňku.
    Autor:


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.