Běháš? Ty ale musíš mít fyzičku! To si myslí nesportovci, ale též běžci. Částečně oprávněně, běh je fyzicky náročný, ohledně spotřeby energie dokonce jeden z nejnáročnějších sportů. Dokážu doběhnout tramvaj, běžet na poštu a do práce, běhám klidně hodinu v lese. Jenže ve chvíli, kdy chci zkusit něco jiného, jsem nýmand. Běh je náročný, ale jednostranný sport.
Občas jsem se protahovala, zakončila běh „prknem“ nebo se projela na kole. K cílenému harmonizování těla mě však nic nenutilo. Až zranění pramenící z disbalancí a přetížení. Chvíli jsem sekala latinu a k běhu i cvičila, ale pak jsem na to zase „neměla čas“. Můj partner a redaktor Marek Odstrčilík to měl stejně. A právě on přišel s návrhem udělat s tím něco hned teď.
Ze stovky na nulu, STOP běhu
Na tři měsíce jsme se tedy odevzdali do rukou Pavla Macka a dalších trenérů školy KB5. Nejdřív jsme tělo natahovali do původních tvarů, restartovali svoje pohybové vzorce, a teprve poté začali budovat sílu rovnoměrně v celém těle. Přesně podle zásad, které jsem od té doby vzala za své: „nejdřív se hýbej správně, pak teprve často“ a „na dysfunkci nemůžeš stavět sílu“.
Jak se nám po celou dobu vedlo si přečtěte podrobněji v těchto článcích: |
„Velmi mile jste mě překvapili odhodláním a disciplínou, nemyslel jsem si, že bez běhání vydržíte celé tři měsíce,“ pochválil nás na konci našeho pokusu brněnský trenér Roman Čupera. Že po celou dobu nebudeme moci běhat, jsme předem netušili. Věděli jsme, že na tom nejsme nejlépe, obzvláště já jsem byla ale přesvědčená, že postačí vysadit na měsíc. Nakonec z toho byly měsíce tři. Bylo to nutné, jednoduše proto, abychom si neubližovali (což nám tělo naznačovalo již dříve různými zraněními).
Před dvěma týdny se konal závěrečný test, vysvědčení za naše snažení. Výsledek? „Majda 17? Just wow!!!“ napsal mi k počtu dosažených bodů Pavel Macek. Znamená to, že mé tělo je připraveno k běhu, nebo je v tom sdělení i něco navíc? “Objektivně mohu říci, že výsledky jsou vynikající, Majda je na tom třikrát lépe než před třemi měsíci. Je připravena nejen na běh, s radostí se může pustit do běhání, ale i do jakéhokoliv jiného sportu, ať už se rozhodne hrát házenou, cvičit kickbox nebo hrát tenis. Doporučuji si udržet minimální efektivní dávku pohybového, silového a kondičního tréninku a sledovat, jestli si se znovuzařazením dalších aktivit kvalitu pohybu a sílu udrží, zlepší se, nebo zhorší.“
Marek bohužel do finiše nedošel, v závěru si zlomil ruku Pavel: Marek má na tachometru o něco více kilometrů, jednostranně zaměřené aktivity a obecně nedostatek jiného druhu pohybu mu - jako ostatně komukoliv jinému - neprospívají. FMS rescreen nám ukázal výrazné zlepšení, bohužel jsme nemohli kvůli zranění tříměsíční cyklus zakončit závěrečným objektivním testem, proto je na Markovi, aby řekl, jak se po třech měsících cítí. Markova minimální efektivní dávka preha/rehabilitace, pohybového rozvoje, silového a kondičního tréninku by měla být výrazně vyšší než u Majdy. Myslel bych v první řadě na zdraví, na to, co člověk potřebuje, nejen na to, co ho živí a baví. Oběma bych doporučoval investovat čas do správné běžecké techniky, která navazuje na to, na čem jsme pracovali v našem KB5 gymu.  Marek: Popravdě moc nevím, co k tomu napsat. Skoro tři měsíce se poctivě věnuji cvičení, neběhám a nakonec si nalomím ruku, a tudíž nemám závěrečný test. Štve mě, že něco začnu a pak nedokončím, že si něco vymyslím a pak na grande finale nejsem. Když o tom ale tak přemýšlím, tak je to vlastně fuk. Důležitější je, jak se cítím, a musím říct, že daleko lépe. Nebolí mě záda, srovnávají se mi kulatá ramena, více se snažím hlídat rovný postoj (no ne vždy to vyjde). Úplně mě opustila bolest pod lopatkami a zablokovaní krku. Začal jsem tedy pomalu běhat, tady radost cítím o dost menší, protože zde jsou ty tři měsíce pauzy také znát. Víc kil nahoře, těžký zadek, horší dýchání. Musím se s tím porvat, což nějak půjde. Důležitější ale je, že jsme na správné cestě, a svého rozhodnutí dát se do spárů Pavla Macka a kluků z KB5 nelituji. |
Dobrý výsledek mě plnou očekávání a otazníků, jaké to bude, vystřelil ještě ten den do kecek a do lesa. Tři stupně nad nulou a déšť nevadily. Tempo se mi sice o minutu na kilometr zpomalilo, ale já se cítila, jako by pauza trvala pouze týden. A to jen co se tempa týče, pocitově totiž dokonce trochu lépe než při svém posledním běhu začátkem prosince.
Nohy mě drobnými pomalými krůčky vynášely do kopce a z něj jsem se snášela jako jeden celek, pevně a jistě. Žádná bolest, žádná únava. Po třech kilometrech mě odvedl domů jen rozum. A takto to šlo další dva dny. Žádné namožení ani bolest se nedostavily. Tělo si pamatuje. A hlavně, ostatní probuzené funkční svaly pomáhají těm, kterými jsem to táhla dřív.
Další týden běhání nebyl jiný, dokonce jsem dvakrát prodloužila trasu až na osm kilometrů. Do kopce běhám citelně pomaleji, to plíce chtějí čas... Cítím se ale silná, vždyť se nevracím po nemoci, ale po třech měsících chůze a tvrdého tréninku v tělocvičně.
Běhání mám opravdu ráda. O tom proč, jsem už napsala několik článků, ale popravdě řečeno, poslední dobou jsem šla kolikrát běhat jen proto, abych se mohla dobře najíst bez špatného svědomí. Běh mi dával potěchu jen při nádherných výjevech v přírodě a při běhu s kamarády. Týdny nucené abstinence mi vrátily chuť a dobrý pocit z toho krásného pohybu samotného. A za to velmi děkuji.
Byl to pokus, který mi dal objektivnější pohled na sebe samou, na své tělo. A na to, jak funguje. Vzal mi tři měsíce běhu a mé standardní bolesti, hlavně ty ramen z práce u počítače. Jak je možné, že se to zvládlo za tak krátkou dobu?
„Důvod je jednoduchý - navazujeme na něco, co už vlastně známe, na to, jak jsme designováni, abychom se hýbali. Spousta cviků, se kterými se v posilovnách setkáte, jsou umělé, izolující. Cviky, na kterých jsme pracovali, jsou provázané s neurovývojovou sekvencí způsobem, jakým jsme se začali hýbat a jakým jsme začali sílit všichni, od nemluvněte přes batole až po dospělého jedince. Pracovali jsme na obnově měkkých tkání, mobility, dýchání, základních pohybových vzorcích, jako jsou přetáčení, lezení, různé formy dřepu, posílili jsme úchop, střed těla, „odžidlili” jsme tělo, jak jen to bylo možné, a znovunaučili jednotlivé segmenty dělat to, co mají dělat a kdy to mají dělat,“ říká Pavel Macek.
Co na to nezávislá fyzioterapeutkaPřed započetím tříměsíčního cvičení jsem svou tělesnou schránku nechala prohlédnout fyzioterapeutkou Kateřinou Honovou a po ukončení taktéž. Takhle zněl její verdikt po konci pokusu: „Změna nastala v držení těla. Majda stojí rovněji, je protaženější a stabilnější. Stav se nezměnil na následujících parametrech: zůstává rozdílná délka končetin, lehká asymetrie pánve, posun pravé lopatky s protrakcí na téže straně.“ Podrobnější komentář si můžete přečíst zde. |
Pokus skončil, ale jinak vše teprve začíná. Velmi toužím po tom, cítit se takto už napořád. A tak teď již bez otazníků v očích a nejistého očekávání pokračuji bez „pavlomackobiče“ nad sebou v domácím protahování a cvičení s kettlebell, protože vím, že odměnou mi bude kvalitnější tělesný prožitek jakéhokoliv jiného pohybu či sportu. A když není čas? Zařadím alespoň pár minut účinného lezení po čtyřech! Můžete mě však občas potkat i v KB5 Brno, těším se na vás, „děcka“!
Běží tu o zdraví
Pro případ, že váháte, zda máte svému tělu pomoci k lepší kondici i vy, uzavřeme report z našeho experimentu slovy jednoho z našich trenérů z KB5 Antonína Tůmy: „Na začátku Mára s Majdou říkali, že díky běhaní jsou na tom lépe než většina kancelářských krys... Jsem rád, že během posledních tří měsíců pochopili, že je jedno, jak jsou na tom ostatní, a za to si jich vážím. Je důležité, jak jsou na tom oni sami, a když jde o zdraví, je nesmysl spokojit se s průměrem. Všichni se chceme věnovat sportu, který nás baví, a to co nejdéle, bez zranění a bolestí... Fakt, že je na tom někdo jiný hůř, nám nepomůže. Co však určitě pomůže, je neustálá práce na pohybových a silových dovednostech v racionálně nastaveném tréninku.“
