• Kam s nimi?

      6:03,  aktualizováno  18:03
    Mirek Kratochvíl kdysi na svém "Než to zapomenu" popsal svou lapálii s prasklým plastovým ramínkem, na němž visela ve skříni bezmála padesátka jeho medailí. A mě právě jeho článek inspiroval k vytvoření tohoto povídání.

    | foto: František Burdapro iDNES.cz

    Právě jste se vrátili sportovně i společensky unaveni a úspěšní z víkendového závodu a tašku bezmyšlenkovitě odhodili do kouta… nebo snad uspěchaně a natěšeně vyndaváte „vonící“ oblečení z ruksaku, a následně pak i blýštivou medaili či skleněnou trofej. A už s ní pospícháte pochlubit se všemu živému, co je ve vašem blízkém okolí. 

    Jak vidno, významnost dosažených úspěchů je u každého jiná, stejně tak může být různý i přístup k získaným cenám. Pro někoho jsou diplomy, poháry, vázičky, skleničky, medaile, talíře, plakety či jiné trofeje jedním z důvodů, proč na závodech mnohdy překonává nejen své soupeře, ale i sebe sama. Pro jiného jsou jen méně podstatnou odměnou vypovídající o jeho účasti na sportovní akci. A z toho pak nakonec vyplývá i osudovost, která ony významné či „významné“ relikvie nadále provází. 

    Jak tedy bývají sportovní trofeje uskladňovány, lépe snad ukládány a vystavovány? 

    V jedné anketě na sociální síti se vyjádřila řada více či méně známých sportovců. Asi nikoho nepřekvapí (a je to i přirozené), že většina z nás, kteří jsou za své výsledky odměňováni podobnými cenami, neváhá vystavit je na dobře viditelném místě, užívat si jich a taky se jimi tak trochu pyšnit (jsme tvory chlubivými). 

    A tak je věšíme na skobičky na zdi, na různé nástěnky, přehledně rovnáme na poličkách či v prosklených vitrínách, někdo má i svou bonsaj nebo stromek slávy. Mezi podobné vystavovatele patří třeba Daniel Orálek, Martin Singr, Ladislav Dvorský nebo Vladimír Pastrňák. 

    Hanka Dvorská věšela medaile na hřebík, ale později si koupila řeznický hák na prase. Ještě prý se na něj nějaké medaile vejdou. To je motivace! 

    Václavka Kuříková řeší situaci ve svém musherském závodním týmu následovně: „Ještě teplý diplom proběhne zatavovačkou a spolu s případnou medailí a startovním číslem putuje na sezónní nástěnku. To je hodně velká nástěnka v kuchyni nad stolem (to proto, aby ji žádná návštěva nemohla přehlédnout), na které se shromažďují úspěchy i neúspěchy od září do března. V dubnu a květnu se ještě kochám. Pak přijde čas „rekapitulace“ – vše sundat, zavzpomínat, určit cíl na další sezonu a schovat do krabice.“ 

    Je hodně takových, kteří mají medaile uklizeny ve skříni a na jejich poháry se práší všude možně po bytě. Zařaďme si mezi ně třeba Jana Škrabálka, Miloše Smrčku, Jirku Hůrka, Mirka Kostlivého nebo Ericha Rinku. 

    Ne každý však své úspěchy prezentuje. Mnozí mají svou sbírku uloženu v uzavřených prostorách, jako jsou šuplíky, skříně, krabice od bot, bedny ve sklepě nebo lodní kufry na půdě. Většinou proto, že nepovažují za důležité či vhodné doplňovat interiér svého obydlí podobnými viditelnostmi (zabírá to hodně místa, práší se na to, upřednostňují raději cenné obrazy, manželka či milenka si to nepřeje nebo jsou prostě nadmíru skromní), někteří možná zviditelní své úspěchy v budoucnosti, až se přestěhují do nového bytu nebo zrekonstruují svou podkrovní světničku. Ale čím déle budou jejich „poklady“ ukrývány, tím menší bude předpoklad jejich dalšího využití v budoucnosti (nakonec nespatří světlo světa ani při jarních či předvánočních úklidech). Takže, až budete na návštěvě u Miloše Škorpila, Martina Lukeše, Milana Kubičky nebo již zmiňovaného Mirka Kratochvíla, asi moc běžeckých medailí a jiných trofejí kolem sebe neuvidíte. 

    Asi nikdo nebude mít problém, co s praktickými výhrami jako jsou skleničky, keramické vázičky, hrníčky či křišťálové poháry. Ženy mají rády květiny. A pilo se, pije se a bude se u nás pít stále. 

    Znám jednoho triatleta, jenž své plechové nádhery vystavil ve své dílně. Na rozdíl od jiných pohárů (i když třeba hodnotnějších a krásnějších, které nakonec u jiných sportovců skončili v černé komoře), našli ty jeho své uplatnění. Nejen, že jsou na očích a čas od času připomenou příjemné události, ale slouží také místo krabiček na matičky, šroubky a jiné montážní součástky. 

    Saša Neuwirth to všechno shrnul slovy: „Mistrovské medaile mám v krabici v šuplíku, ostatní jsem vesměs rozdal na nějaké dětské soutěže, poháry jsou v prosklené vitríně a sklo se používá dodnes na květiny, ovoce a slavnostní přípitky.“ 

    A možná právě i vy schováváte medaile v krabici pro případ, že jednou vaši milovaní rozbijí poslední vánoční baňky a vy nebudete mít co pověsit na stromek. 

    Pokud někdo z vás opravdu nechce svou sbírku v budoucnu vystavovat (a působí mu více starostí než radostí), měl by asi zvážit některou z dalších možností, a vyřešit sám pro sebe odpověď na otázku „Kam s nimi?“ nebo „Co s nimi?“ 

    Mnozí věnují některé získané trofeje jako odměny na další sportovní či jiné akce. A nemusí to být jen na soutěže, které sami pořádáte. Každý organizátor jistě přivítá, když mu někdo pomůže „obsadit“ cenami některou z vypsaných kategorií. A bude-li to právě na dětských závodech, udělá to radost dvojnásobnou. 

    Mnohé „cennosti“ také končí v ručičkách vlastních potomků, něco je věnováno i blízkým či známým a rozhodně každý z přítomných ocení, když svůj pohár věnujete při vyhlašování vítězů někomu z méně úspěšných soupeřů. 

    Užívejte si toho, co jste na závodech dostali jako odměnu za odvedený výkon. Sami poznáte, že s přibývajícím věkem se tím budete kochat stále méně a stále více na to budete pohlížet jako na jiný rodinný porcelán či nádobí. Není nic staršího než včerejší úspěch! 

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

    Marek

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.