Můj vůbec první maratón v životě a cesta k němu: Díl druhý

Jungfrau-marathon

Pečlivě jsme četli všechny instrukce k závodu, přidali i pár článků se zkušenostmi jiných běžců a v posledním týdnu chodili hlavně včas spát. V pátek 9. září 2016 ráno jsme vyrazili do místa dění. Hotel jsme měli ještě asi šest kilometrů od startu, a tak jsme vzali i kola, což je náš nejoblíbenější způsob dopravy na start závodu, pokud to vzdálenost umožňuje. Většina běžců má jistě zkušenosti, jak je nesnadné najít parkování pro auto v místě konání velkého závodu, zatímco kolo lze zaparkovat skoro kdekoliv.

Obsah článku

1. Příprava na závod
2. Jungfrau-marathon

V pátek přijíždíme do hotelu na břehu jezera Thunersee kolem třinácté hodiny. Nejprve si užijeme koupání, pak vyrazíme pro čísla. Samozřejmě na kole. Neujedeme ani dvě stě metrů a musíme měnit neopravitelnou duši za novou. Uf, snad se to nestane i zítra cestou na start. Manžel je v pohodě a říká, že bychom si na start v takovém případě doběhli.

Vyzvednutí čísel jde hladce. Manžel mě z legrace drží dál od všech propagačních letáků. Tuší, že bych si ráda vyhlédla nějaký další pěkný závod. Stejně je všechno na internetu. Rychle opouštíme přelidněné a hlučné místo a vracíme se relaxovat k jezeru, kde si opět dopřáváme příjemnou koupel.

Večer chystáme oblečení na závod a zavazadlo, které si každý z nás pošle na Kleine Scheidegg. Nastavujeme budík na 6:40 a jdeme spát. Ráno jde vše hladce. V 7:30 nasedáme na kola. Obě naše duše drží, a tak jsme už v 8:00 v Interlakenu.

Zavazadlo je nutné odevzdat do 8:30, start je v 9:00. Trochu se obáváme, co tu celou hodinu budeme dělat, ale nakonec čas docela uteče. Oba se rozhodneme ještě vyklepat boty, aby nás při běhu netrápily kamínky. Této chvíle využívá jeden z fotografů a při vyklepávání nás oba zvěční. Naše fotka se dostala dokonce do propagační foto-sekvence závodu. V 8:40 se řadíme do koridoru, marně hledáme vodiče na 5:30, kterého by rád využil manžel. Já mám mnohem menší ambice. Chci hlavně dokončit v časovém limitu. Nakonec vidíme jen vodiče na 5:00, tak se řadíme o kousek dál za něj. Vodič na 5:30 se za pár minut objeví ještě daleko za námi, koridor už je ale dost plný, a tak zůstáváme na místě, kam jsme si stoupli. Následuje loučení, přejeme si štěstí. Konečně zazní startovní výstřel. Na prvním kilometru si řekneme definitivní „ahoj“ a doufáme ve šťastné shledání v cíli. Ještě dlouho vidím, jak se mi manžel pomalu vzdaluje.

Od začátku chci plnit svůj plán běžet šest minut na kilometr po dobu prvních 26 kilometrů. Prvních 10 kilometrů mám pod hodinu, půlmaratón nakonec za 2:08. To není tak špatné a na 26. kilometr se dostávám v čase 2:34. Jsem spokojená, plán se plní. Kvůli horku stavím na každé občerstvovací stanici a piji. Kolikrát i víc než jeden kelímek. Beru si často i jídlo, i když hlad nemám. Jde o prevenci, vím, že po delším běhu nebudu schopná jíst, a tak raději jím na začátku.

První půlmaratón uteče neuvěřitelně rychle. Lidé povzbuzují a volají na mě jménem, které mám na startovním čísle. Jsem nadšená z běhu podél Aare, kde je i trochu chladněji, a nesmírně se těším na horskou část. Doslova se nemůžu dočkat, kdy konečně budu v Lauterbrunnenu.

Na 30. kilometr se dostávám v čase 3:26 a začínám pomalu tušit, že mám šanci běžet pod šest hodin. Od 30. kilometru mě bolí hlava. Bolest sice trochu zesiluje, ale ignoruji ji a pokračuji dál. Potkávám další českou závodnici. Chvíli se spolu bavíme, což mě dost povzbudí. Na 38. kilometru jsem za 4:44. Teď jsem přesvědčená, že manžel určitě doběhne dříve než v čase 5:30. V tuhle chvíli chci dokončit, věřím si a těším se do cíle. Jsem rozhodnutá, že do cíle se dostat musím, i kdyby to bylo po čtyřech!

Líbil se vám článek?

Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

Pár běžců vidím upadnout doslova do rukou zdravotníků. Převážně jde o svalové křeče. Psychologicky mi tohle moc odvahy nedodává, ale pokračuji dál. Ráda bych šla trochu rychleji, ale zástup běžců má teď svou rychlost a předbíhání na úzké cestičce v horském terénu je prakticky nemožné.

Na závěr si ještě užívám seběh k jezírku, kde je cesta širší. Trať je lemována diváky, kteří na mě opět volají jménem! Povzbuzují mě a já si opravdu připadám jako výjimečný člověk a hvězda dne, ačkoliv dobíhám až 97. ve své kategorii. Probíhám cílem plná euforie a štěstí v čase 5:38. Brzy potkávám v cíli manžela, který už stihl i sprchu. Do cíle doběhl za 4:54. Jsme oba nadšení a radostně se objímáme! Akorát ty hory jsme si vlastně ani jeden při závodě nedokázali užít. Od Lauterbrunnenu jsme se soustředili na výkon a nebyl čas kochat se krásou zasněžených vrcholků.

Dopřeji si sprchu a směřujeme k opuštění přelidněného Kleine Scheideggu. Jsme moc rádi, že jsme se vešli hned do prvního vlaku, který přijel na nástupiště. Cesta do Interlakenu vlakem zpět je nakonec asi nejhorší částí jinak úžasného závodu.

Do Interlakenu přijíždíme plní pozitivních emocí a nadšení. Ještě si dáme těstoviny (kupon na těstoviny byl součástí startovního balíčku) a loučíme se. Nasedáme na kola a jedeme do hotelu. Plná euforie šlapu na kole jako šílená. Sama jsem překvapená, jak rychle jedu. Jako bych snad ani žádný maratón neběžela.

Druhý den se budíme s obavami, co vše nás bude bolet, ale nakonec se žádné drama nekoná. Nevycházím z údivu, vše mě bolí méně než po městském půlmaratónu. Nadšení se vracíme zpět domů do Lucemburku. Oba jsme nesmírně vděční, že byla naše maratónská premiéra bez potíží a že jsme se na Jungfrau-marathon spolu dokázali připravit.

Splnil se mi velký sen, který jsem dlouho snila. A co dál? Teď hledám cíl pro příští rok!

< Strana 1 Příprava na závod

Napište svůj článek i VY

Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

Marek

NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!