• Jizerská 50 RUN byl můj první prodloužený půlmaraton

      14:41
    Vezmu to od počátku. V několika málo letech se mi přiblíží narozeniny s koncovkou –át. Jezdím na kole a před pár lety jsem v zimě začal také trochu běhat. Postupně jsem to natáhnul tak, že už běhám po celý rok.

    | foto: Radim Novotnýpro iDNES.cz

     Ale přes léto vyhrává kolo a běh je jen takový doplněk. Přesto jsem se zúčastnil letos dvou běžeckých závodů – Brdská 25 s trasou 12 km a pak se synem Horská výzva na Božím Daru s nejkratší trasou 16 km. Zde ale smolně – napřed jsme se trochu ztratili a pak si syn udělal něco s kolenem, takže jsme to nějak dobelhali do cíle, avšak již mimo pořadí.

     S Jizerskou 50 to začalo tak nenápadně. Byli jsme v Jizerkách na kolech na dovolené a něco okolo běhu jsem zahlédl. Říkal jsem si, že je to moc dlouhé (je to přece 50) a nevěnoval tomu další pozornost. Pak jsem ale zahlédl na FB Rungo fotku Marka Odstrčilíka na hrázi té nejkrásnější Jizerskohorské přehrady a upozornil mne na to, že se to blíží. Kouknul jsem tedy na detaily  . . .  a od té doby jsem měl v hlavě nasazeného hlodajícího červíka. Ty cesty jsou krásné, znám je z kola . . . . Týden jsem to nechal zrát a pak se přihlásil – a rovnou troufale na dlouhou. Přeci jen 23 km není o tolik delší než 18 km, které si občas pohodově v podbrdských kopcích dám.

     Finálová příprava probíhala v duchu, jak píše velký učitel Miloš Škorpil na své škole, takže jsem to v týdnu jen tak lehce rozklusával a těšil se na sobotu. Dopoledne jsem s manželkou Janou a synem Tomášem vyrazil do Bedřichova, kde jsme měli dohodnuté ubytování. Tam už to žilo, prezentace byla rychlá a tak jsme si dali ještě malou procházku po areálu. Pak se připravit, rozhýbat, rozběhat a hurá na start. Pokorně jsem se postavil dozadu a užíval si poslední předstartovní okamžiky.

     Je tu start. Dav vyráží rychle vpřed. Trochu se to míchá, běžících nohou je plná cesta. Snažím se držet své tempo a jsem rád, že se shoduje s ostatními v mém okolí. Přede mnou jsou dvě děvčata se svítivými růžovými triky s nápisem Forrestovy ségry. Zajímavé – a to netuším, že mne budou provázet více než polovinu závodu . . . Stoupáme téměř hned po startu do kopce. Nemám to na začátek takhle zrovna rád, ale držím se a ani mi to ve finále tak nevadí. Cesta docela ubíhá – než se pořádně rozkoukám, jsme na Maliníku a hned sbíháme ke kanálu. Pasáž po trase kanálu mi připadá taková pěkně pohodová. Už je tady další občerstvovačka pod přehradou. Poctivě piju a dávám si raději i něco k tomu. Přes hráz přehrady se valí bílé chomáče. Žádný překrásný výhled. Škoda. I tak jsem zatím v pohodě, nemyslím na vzdálenost.

     Zatáčka doleva pod Olivetskou horou a dlouhé táhlé stoupání. Tady jdou tepy hodně vysoko. Na chvíli přecházím do rychlé chůze. Nejsem sám. Po chvíli se opět rozbíhám. Vím, že ten největší kopec je za mnou. V seběhu mi utíkají obě Forrestovy ségry. Vidím je, ale rozestup tu je. Po chvíli jsme na občerstvovačce na Hřebínku. Opět poctivě piju a dávám si pěkně osolený banán. Je hnusný, ale raději takhle preventivně, než bude pozdě. Přichází krásná lesní pasáž po zelené značce. Stále jsem v pohodě, i když už cítím, že mám něco za sebou. Následná asfaltová pasáž mi nějak přestává chutnat. Odbočujeme doleva na cestu a stoupáme. Na vrcholu asi na 19. kilometru se ozývá pravý kotník a začíná bolet. Je to takový můj občasný problém – někdy ano, někdy ne, ani to nějak nezáleží na velikosti zátěže. Prostě je to tady zrovna teď a je to nepříjemné. Nahlodává mne to i psychicky. Snažím se to překonat a masíruji si mysl tím, že už je to fakt kousek. Také vyndavám z kapsy raději tabletu ze startovního balíčku. Je dobrá a tak přemýšlím nad tabletou a snažím se nemyslet na kotník. Za chvilku vidím poslední oázu mysli i těla s lidičkami od Rungo. Marek Odstrčilík mi dává ionťák do jedné nohy, Michal Hrabec pak ještě jeden do druhé nohy (nebo možná i někdo jiný, ani už pořádně nevím). Někdo mi ještě nabízí banán do třetí nohy . . . . Ten už neberu a po malém směrovém zaváhání nabírám směr cíl. Na poslední odbočce vidím rodinný fanklub s foťáky. Co prý se děje, že se tak hrozně tvářím. Volám na ně cosi o kotníku a hypnotizuji zbytek cesty, aby se narovnal a zkrátil. Je tu poslední zlom a pak už jen z kopce dolů . . . už vidím nafukovací brány . . . . hurá, jsem v cíli . . . .  už na mne čeká Jana s Tomášem . . . . dokázal jsem to !!!

     Chodíme po areálu a nasáváme kouzelnou atmosféru. Potkávám lidičky, které jsem potkal na trati, stačí jen letmý pohled - spokojenost vyzařuje ze všech.

     Na časomíře i na tepáku čas 2:32. Spokojenost, ale zároveň i lehké zklamání. Až skoro do posledních kilometrů to bylo rychlejší, ale ten konec se prostě nepovedl. Spokojenost ale převládá – byl to vlastně můj dosavadní nejdelší souvislý běh a ještě k tomu v kopcích. I proto jsem do toho šel od počátku s respektem. Moje ambice nejsou bojovat o přední místa, ale bojovat o vítězství nad sebou samým a splnit si své vlastní cíle. Dnes tedy takový vydatný půlmaratón s nášupem. Můj vůbec první.

    U večeře stále řešíme závod. A již hovoříme o příštím roce, že sem určitě pojedeme. Usínám s blaženým pocitem na duši. Budím se nad ránem, piju a nemohu znovu usnout. Před očima vidím trasu z předchozího dne . . . . To prý děti v noci prožívají opakovaně to, co prožili ve dne . . . .

    Ráno je sice uplakané, ale trochu se to vybírá. Jedeme na Smědavu a pak pěkně pěšky na Jizeru, druhou nejvyšší horu Jizerek. Některé ty mokré kameny mi dělají trochu problém, ale zvládám to. Výhled není zrovna ideální, ale jsme nahoře. Cestou dolů dávají nohy o sobě také vědět. Na Smědavě chvíli posedíme, pak sedáme do auta a jedeme domů. Cestou začíná pršet, ale nám to nějak ani nevadí - v duši hřeje stále pocit z krásného víkendu. Takže příště na viděnou !!!

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

    Marek

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?

    Výběr nejlepších článků čtenářů

    ČLÁNEK




    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.