• Nejsme otroci našich genů. Přeprat jde i cukrovka, říká Anna Jermářová

    Pokud se člověk pohybuje nějaký čas po internetu a zaměřuje se na stránky se sportovním, potažmo bežeckým obsahem, dříve nebo později v článcích nebo diskusích musí narazit na otázku stravování. Jak moc, jak často, co, kdy, kde a jak. Kromě tréninkového plánu, dřiny, potu a slz, se často držíme myšlenky, že naše tělo je motor, který pro nejvyšší výkon musí dostávat také to nejvhodnější palivo a správná výživa se tak pro nás stává velkým společenským tématem. Tématem a dokonce i živobytím je také pro výživovou terapeutku Annu Jermářovou, která ovšem takzvané palivo pro tělo vidí podle svých slov v širším slova smyslu. Stejně jako jídlo považuje za důležité i vzduch, vodu nebo myšlenky.

    Výživová terapeutka Anna Jermářová. | foto: archiv Anna Jermářová

    Tvrdíte, že jako palivo není pro tělo důležité jen jídlo, ale i například myšlenky. Co je silnější?

    Jak u koho. Jsou lidé, kteří potřebují dbát víc na stravu, a jiní, kteří ji mají víceméně vyřešenou a žijí zdravě. Pro ty ale zase může být důležitější psychická pohoda. Je to hodně individuální, to vím nejen díky svým klientům, ale také od lidí kolem sebe. Je hodně zajímavé, že můžete dohledat i konkrétní čísla, která mluví o tom, jak musí být psychika a strava v rovnováze, že je to padesát procent proti padesáti procentům. Já mám ale jiné zkušenosti. Je to člověk od člověka. Někdo může mít správný poměr deset na devadesát a jiný zase úplně naopak. Oni to výživoví poradci neradi říkají, ale já už jsem za poslední zhruba tři roky zjistila, že mnohdy může být psychika důležitější než strava.

    To se od výživového terapeuta poslouchá opravdu zvláštně. Může se tedy stát, že za vámi přijde člověk, který chce změnit svůj život, odstranit zdravotní problémy, a vy jej odkážete za psychologem?

    Až takhle rázně bych to asi neviděla. Svým způsobem se i v takovém případě dá aplikovat přísloví „všechny cesty vedou do Říma“. Na každou věc se dá jít z několika konců a i psychické věci lze částečně řešit přes výživu. I ta dokáže psychiku vyladit. Stejně jako si při práci na psychice můžete uvědomit, že chcete žít zdravě, můžete si zdravou výživou zlepšit psychiku. Jasně, může se stát, že za mnou přijde někdo, kdo potřebuje psychologovu pomoc akutně, ale to se mi ještě nestalo. Ideální je, když jdou tyhle věci ruku v ruce. Já se při konzultacích hodně zajímám o životní styl klienta. O to, co dělá, jestli ho jeho práce baví. Zjistit jeho zaměstnání pro mě není jen zaškrtnutím kolonky.

    Když už mluvíme o psychice a jejím provázání se zdravím, těžko si mohu nevzpomenout na úsloví „veselá mysl půl zdraví“. Ale když se podívám na různá dietní omezení a zásady zdravého životního stylu, nemám úplně pocit, že by dril mohl člověka udělat šťastným. Nebyla by pro veselou mysl lepší například čokoláda?

    Ale já lidem hořkou čokoládu doporučuji! Když ji mají rádi. To se nevylučuje. Neřeším u svých klientů dva čtverečky čokolády, spíš se je snažím navést k tomu, aby osmdesát procent jejich stravy bylo kvalitní. I zdravá strava totiž může být povznášející na duchu. Nemyslím si, že by zdravá strava obecně byla zásadně omezující. Nejpodstatnější je skutečnost, že za mnou chodí lidé, kteří už jsou rozhodnutí, že se svojí životosprávou chtějí něco dělat. Já nikoho nepřesvědčuji, aby dělal, co nechce.

    Dobře, ale zkusme se podívat na všeobecné stravovací podmínky. Jsou slučitelné se zdravým životním stylem? Neomezuje to? Netrávím pak sháněním a přípravou stravy příliš mnoho času?

    Těžko říct, co myslíte termíny normální život a příliš mnoho času. Podle mého názoru je to prostě určitá cesta. Nemám všeobecný vzorec, podle kterého vylučuji lidem ze života věci. To jsem možná dělala dřív. Teď se spíš pokouším člověka upozornit na nejzásadnější body jeho výživy. Člověka navést. Ukázat mu, že leccos vlastně úplně nepotřebuje. Podstatné také je, v jaké fázi se konkrétní člověk nachází. Co je pro některého nesplnitelné omezení, to může být pro jiného, který už tou cestou prošel, maličkost. Znovu jsme u toho, že záleží na jednotlivci.

    Jak moc jste vy osobně společenský člověk? Užijete si při svojí profesi raut nebo večírek? Protože tam, kde já vidím věci, které mi buď chutnají nebo ne, vy vidíte víc, složení, důsledky pro tělo...

    Myslím si, že jsem společenský člověk. Ale nebudu předstírat, že jsem tohle nikdy neřešila. Dřív ano, a teď si myslím, že možná i zbytečně. Filtr toho, co nejím, mám nastavený automaticky. Nemusím o tom moc přemýšlet. Tělo už si řekne samo, takže například barevné lentilky mě fakt nezaujmou. Ale věci, na které mám chuť a o nichž mám mám vyzkoušené, že mi neublíží, si užiju. Podívejte, já zajdu ráda do restaurace a dám si i víno. Jasně, že alkohol je sám o sobě tak trochu jed, ale vím, že víno mi dělá dobře. Jde v tu chvíli o nastavení hlavy a taky o množství. Podobné je to například s cukrem a solí.

    Výživová terapeutka Anna Jermářová.

    Skoro vše lze změnit

    Lze zdravou stravou, zdravým životním stylem překonat vrozené dispozice?

    Tady jsme u epigenetiky. Předurčení samozřejmě máme. Ale dokážeme je částečně pozastavit. Nebo dokonce deaktivovat. Dám příklad, můžeme mít vrozený předpoklad pro cukrovku, protože ji má celá naše rodina, všichni předkové, ale zdravým životním stylem, jídlem, spánkem a podobně to můžeme změnit. Já podporuji pozitivní směrování, že skoro vše lze změnit. Je hodně příkladů a důkazů, co všechno lidé dokázali. Nejsme otroci našich genů, máme nad nimi určitou moc. Oháním se záměrně epigenetikou, protože to je regulérní věda.

    Když říkáte, že epigenetika je regulérní věda, mám to chápat tak, že zbytek věcí, o kterých se tady bavíme, už ne? To už je esoterika?

    To zase ne. Říkám to z jiného důvodu. Já osobně se snažím svá tvrzení opřít o zkušenosti. Někdy člověk sklouzne ke svým osobním názorům, ale je dobré to odlišovat. Nejsem urputným zastáncem vědy, protože i ta je omylná. Je potřeba používat selský rozum. Určitě to znáte, před mnoha lety bylo například mléko zatracované, poté doporučované. Vyzdvihla jsem epigenetiku jako vědu, protože na to hodně lidí slyší - co je a co není doložitelné vědecky. Na druhou stranu i v takzvané vědě existuje hodně manipulace ze strany potravinářských a farmaceutických firem. Což je vidět právě na příkladu mléka. Proto je potřeba selský rozum.

    Nechci se vás dotknout, ale pokud se budeme bavit o manipulaci s informacemi kvůli byznysu, není to dvojsečné? Vy byste jako výživový terapeut asi také měla chtít, aby doba léčení vašeho klienta byla co nejdelší, protože vás za ni platí, ne?

    Máte pravdu. Tohle jsem já osobně řešila nesmírně dlouho. Nakonec jsem dospěla k názoru, že je potřeba věci skloubit. Můj primární záměr není ten, aby ke mně člověk docházel co nejdéle. Ekonomické hledisko by tomu napovídalo, jenže s tím se nedokážu ztotožnit. Mým cílem je, aby se každý dokázal postarat sám o sebe. V dnešní době mám pár klientů, jimž se věnuji dlouhodobě tři až šest měsíců. Ale není jich nikdy víc než deset. U zbytku jsou konzultace spíš odrazový můstkem k vlastní cestě. Nechci nikoho vodit za ručičku. Moje označní nutriční terapeut je spíš terminus technicus, získala jsem tento titul na škole. Víc se považuji za konzultanta.

    Narážíte ve svojí profesi u lidí na skepsi? Musíte o důvěru bojovat?

    Já mám výhodu, že hodně svých pohledů a názorů publikuji. Ať už na svém blogu, nebo jinde. Takže za mnou přicházejí převážně lidé, kteří už jsou s mojí prací seznámení a které oslovila. Ale je pravda, že když naši profesi vezmu z větší šířky, přijde za mnou čas od času i člověk, který narazil a udělal špatnou zkušenost třeba i s výživovým poradcem zvučného jména. Takže jistá skepse u lidí asi přetrvává.

    Nemůže ona skepse částečně pocházet i z toho, co jste říkala před chvílí o změně trendů? Co když je zdravá výživa pouze módní vlnou a za pár let ji řešit nebudeme?

    Nejsem prognostik. Mohu mluvit o současném stavu a o tom, co si o něm myslím. A fakt je ten, že u některých lidí je zdravá výživa naprosto nedoceňovaná. Momentálně se nacházíme v období, kdy je nezdravost potravin v akutní fázi. Před dvaceti nebo třiceti lety to bylo lepší. Takže řešit stravování je potřeba. Na druhou stranu, nekalý byznys se dá udělat ze všeho, takže je potřeba na to koukat z obou stran.

    Výživová terapeutka Anna Jermářová.

    Přicházející generace bude mít velké problémy

    Myslíte, že potraviny byly dřív kvalitnější? Takže argument, že já ve svých mladších letech taky jedl kde co, na současné trendy jsem nedbal a přesto teď relativně zdravě prospívám, u vás asi neobstojí, že?

    Co znamená kde co?

    Levné uzeniny, smažené jídlo, grilované maso, pečivo, margaríny...

    Aha, a to je váš současný jídelníček? Pokud nemáte naprosto perfektně vyladěnou psychiku, brzy na to dojedete. Ale nechci vás strašit. Ono vám to dojde. Víte, to jde ruku v ruce se změnou životního stylu. My jsme jako malí víc sportovali, dnes je životní styl mnohem usedlejší. Dokázali jsme silnější imunitou věci kompenzovat. Například produkty z obilovin postupem doby kvůli intenzifikaci zemědělství na kvalitě jednoznačně klesají. Myslím si, že přicházející generace bude mít velký, velký problém, pokud nebude dbát na výběr přirozené stravy. Není určitě třeba to řešit hystericky, ale je nutné na to myslet.

    Když jste zmínila sport v mládí, vy jste bývalá biatlonistka. Co si jako aktivní sportovec myslíte o výživových a podpůrných doplňcích? Myslím těch legálních, jako jsou třeba gely.

    Záleží přirozeně na složení. Nemám teď úplně nejnovější informace o sportovní výživě, není to úplně můj obor, ale ze svých zkušeností tipuju, že na trhu je osmdesát procent věcí, které nejsou dlouhodobě vyhovující. Z mého pohledu je ale například zajímavá možnost u dlouhých běhů fungovat na tuky místo na cukry. Je už mnoho sportovců, kteří dokážou běžet například maraton jenom na vodu, protože naučili své tělo brát si energii převážně z ketonů, tedy z tuků. Není potřeba do sebe valit gel za gelem.

    Proč jste vlastně s biatlonem skončila?

    Důvodů bylo víc. Kolektiv, organizační záležitosti, chuť pokračovat. Stručně řečeno už mi to víc bralo, než dávalo.

    Myslíte, že kdybyste tenkrát měla svoje současné znalosti, sportovní kariéru si prodloužíte?

    To je možné. Dokonce jsem nad tím i často přemýšlela ve spojení s některými svými klienty. Rozhodně si myslím, že výkonnost současných sportovců by byla jinde, kdyby celý život měli možnost se vyživovat správně. Ale konkrétně u mě opravdu těžko soudit. Pro mě je podstatné, že jsem se začala zajímat o výživu právě během svých sportovních let. Bylo to na střední škole a šlo to s biatlonem ruku v ruce, včetně toho, že jsem tehdy měla možnost testovat spoustu právě výživových doplňků. Nedokážu teď už říct, jestli ta moje kariéra trvala déle. Ale rozhodně vím, že by byla jinak spousta věcí.

    Anna Jermářová


    Anna Jermářová

    Anna Jermářová je specialistkou na výživu, která je spolu se zdravým pohybem její dlouholetou vášní a oblastí zájmu. Vystudovala VOŠ v Praze - obor Nutriční terapeut, předtím VŠ - ČZU. v Praze, obor Kvalita a zpracování potravin. Propaguje komplexní přístup ke zdraví a svá doporučení zakládá na nových vědeckých poznatcích a vlastních zkušenostech.

    Autoři:


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    Nejsme otroci našich genů. Přeprat jde i cukrovka, říká Anna Jermářová

    T19e97r33e89z36a
    C68h33l56a70d16o51v21á
    Epigenetiku studuji a praktikuji a má pravdu.. je až neuvěřitelné, co se dá vyléčit. Jde skoro všechno... a taky...
    M73i11r71o38s69l52a82v
    S34t89e95i69n77e67r
    Foto Když vzpomínám na zesnulé opravdu významné muže, kteří nás opustili v 70, pak je opravdu nápadný rozdíl k těm, které...
    Aničko, odhaduji že Ti je podle vzhledu max 40 let, v těchto letech jsem měl taky takové názory, zdraví životní styl o...
    M78a47r52i75e
    M90u45c80h87o32v30á
    Jen bych reagovala na ten strasak alkohol. Myslim, ze slecna nebo pai jeste nedospela do bodu selskeho rozumu, protoze...

    V diskusi je 15 příspěvků, poslední příspěvek 5. 2. 2017, 0:53

    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.