Projetí cílovou bránou - nový osobní rekord Honzy Tománka na trati 70.3 Ironmana

Projetí cílovou bránou - nový osobní rekord Honzy Tománka na trati 70.3 Ironmana | foto: archiv Jana Tománka

Stal jsem se nejrychlejším Ironmanem z handicapovaných, ale byl to boj

  • 1
Byl to boj, ale zvítězil jsem. V sobotu desátého prosince jsem ve svém novém osobním rekordu 5:31:27 hodiny dokončil Ironman 70.3 v Bahrainu. V kategorii Physically Challenged jsem měřil síly pouze s jedním závodníkem, zato s paralympijským medailistou Mohamedem Lahnou.

Při závodu jsem bojoval se silným větrem, dosahoval rychlosti 40 až 50 kilometrů za hodinu. Zdánlivě jednoduchá a rovinatá trať, která dávala šance vylepšení osobního maxima, se proměnila v nelítostný boj, během kterého jsem postupně ztrácel veškeré ambice i motivaci. Již během plavání jsem se necítil dobře a úvodní kilometry na kole jen prohloubily mou krizi. Trpěl jsem, ale bojoval! Chtěl jsem hlavně dokončit.

Start plavecké části probíhal v centru hlavního města Bahrainu Manamy u hotelu Four Season. Na závodníky čekal jeden plavecký okruh v uměle vytvořené zátoce, která byla od volného moře z velké části oddělena. Voda byla relativně klidná, ale hladinu bičoval silný vítr. Již několik dní před závodem, když jsem v zátoce trénoval, jsem cítil spodní proudy a tušil, že voda nebude rychlá. Má domněnka byla správná, což potvrdily i názory ostatních atletů. Krátce před sedmou hodinou ranní odstartovali profesionálové. O několik minut později profesionálky a pak i závodníci kategorie Physically Challenged.

70.3 Ironman Bahrain

  • kdy: 10. prosince 2017
  • kde: Bahrajnské království
  • co: 1,9 km plavání, 90 km cyklistika, 21,1 km běh
  • stránky pořadatele
  • v absolutním pořadí závodníků bez handicapu dokončil Jan Tománek na celkovém 282. místě ze 722 startujících

Jednoznačně favorizován byl bronzový medailista z paralympiády v Riu Mohamed Lahna, ale vzhledem k jeho specializaci na olympijský para-triatlon (výrazně kratší distanci) jsem cítil svou šanci. Během prvních několika set metrů rozplaval Lahna opravdu vysoké tempo, které mě trošku zaskočilo. Po první obrátce jsem ztratil směr, protože jsem byl oslněn vycházejícím sluncem, a propadl se. Plavání mi nevycházelo podle představ a po uvolněném výkonu na Challenge Sardinia jsem opravdu trpěl. Necítil jsem se dobře a hlavou se mi honilo všechno možné.

Když jsem na další obrátce znovu ztratil směr, což se mi doposud ještě nikdy nepodařilo, byl jsem v silné krizi. Lahna už pravděpodobně zahajoval cyklistickou část a já ještě nebyl venku z vody. Doplaval jsem k molu a moji handleři mě vytáhli. Chvílemi jsem měl pocit, že ztrácím kontrolu nad vlastním tělem a doteky handlerů ani nevnímám. Nedokázal jsem si představit, že budu pokračovat. Během přesunu do depa jsem se však dostal z nejhoršího a soustředil se na nejbližší cíl, sednout na kolo a vstoupit do cyklistické části.

Celkový čas plavání je sice podstatně zkreslený kvůli složitému výlezu z vody, ale údaj 0:51:00 hodiny byl smutným odrazem reality. Depo mezi plaveckou a cyklistickou částí představuje vzhledem k mému handicapu ztrátu, nicméně s časem 3:50 minuty jsem maximálně spokojen.

Výhled na plaveckou trať s barainskými výškovými budovami

Po deziluzi z plavání mi nikdo nemohl mít za zlé, že jsem se nemohl dostat do tempa. S odstupem času vím, že problém byl v hlavě. Rozjeté tempo přesahující průměrnou rychlost 30 km/h za silného větru nebylo špatné, ale v závodě jsem to vnímal jinak. Během prvních 20 kilometrů jsem se snažil doplnit energii a mírnit dehydrataci ze slané vody. Cítil jsem se již dobře, ale zoufale mi to nejelo. Po výjezdu z Manamy vedla trať navíc po dálnici směrem k okruhu F1 a monotónnost široké silnice rozbíjela snad jen projíždějící auta v bočních pruzích, jejichž hukot a výfukové plyny mě provázely dalších 30 kilometrů. Konečně jsem se blížil k bahrainské univerzitě na obrátku a dál do Zallaqu, kde už byly silnice absolutně uzavřeny s vyloučením veškerého provozu.

Na trati cyklistické části

Předpověď počasí slibovala silný vítr, který nám měl na cestě z Manamy foukat do zad, ale skutečnost byla taková, že prakticky neustále foukalo z boku, což mi znemožňovalo symetrický záběr. Cítil jsem přetížení pravého lokte. Následovaly dva uzavřené okruhy již v blízkosti druhého depa na okruhu F1. Trať vedla pouštní krajinou a byla zcela otevřená větru. Pral jsem se sám se sebou a chtěl být již v cíli. Do něho mi zbývalo necelých 20 kilometrů konečně jsem měl však pocit, že jedu a závodím. Předjížděl jsem poměrně dost větrem frustrovaných cyklistů a krátce na to jsem vjížděl hlavní bránou na okruh F1 v Bahrainu. Následovalo čestné kolo po okruhu a příjezd do depa. Dosažený čas 3:12:05 hodiny považuji v náročných podmínkách po nevydařeném plavání za svůj slušný standard.

Depo mezi cyklistikou a během mi zabralo 4:58 minuty, s čímž jsem byl po cyklistické části spokojený.

Během cyklistiky jsem absolutně ztratil kontakt s Lahnou, nicméně vzhledem k jeho handicapu (nadkolenní amputace) a také k tomu, že cyklistiku absolvoval na běžném kole, měl můj čas teprve přijít. Na běžecké formuli bych měl být podstatně rychlejší než závodník s protézou, ale aktuální ztráta byla vysoká.

Sotva jsem opustil prostor okruhu F1 a vjel na otevřený prostor, silný vítr na mě znovu útočil ze všech stran, jen mi ani jednou nezafoukal do zad. Předjížděl jsem nehandicapované běžce a kilometr po kilometru se přibližoval k cíli, i když zatím jsem to vnímal tak, že jsem se soustředil jen na prvních deset kilometrů.

Začátek běhu na 21,1 kilometrů

Po vjezdu do Al Areen Wildlife parku jsem si chvilku, snad jen jedinou v celém bahrainském dobrodružství, užíval vítr v zádech. Konečně jsem měl pocit že „běžím“ adekvátně rychle vůči vynaloženému úsilí a ani drobné profilové změny mě nevyváděly z rytmu. Kilometry konečně přibývaly tak, jak jsem si plánoval. Po občerstvovací stanici na zhruba desátém kilometru se cesta stáčela a vítr již vál z notoricky známého bočního směru. Mé tempo kleslo, ale i tak převyšovalo tempo většiny závodníků. Trať byla poměrně volná a jen málokdy jsem předjížděl závodníky běžící vedle sebe. Někoho jsem však předjížděl v podstatě pořád. V jednu chvíli těsně přede mnou jeden ironman upadl, naneštěstí tak nešťastně, že zkolaboval přímo pod mé přední kolo a jeho noze jsem se už nestačil vyhnout. Upadl na zem a organizátoři byli hned na místě. Konstatování nešťastné náhody a mé omluvy nezabralo více než pár vteřin, běžecký karambol celkem rychle uzavřelo poplácání po ramenou a slova organizátorů: „Don’t worry! Go, Go!“ Věřím, že vše dopadlo dobře a že se v cíli radoval z finisherské medaile i dotyčný.

Běžecká trať závodníky provedla Al Areen Wildlife Parkem, který kombinací zoo a safari seznamuje návštěvníky s typickou bahrainskou faunou a flórou. Upřímně řečeno, nevšiml jsem si ani jednoho zvířete, Navzdory silné únavě a neustálému bičování větrem a pískem jsem měl před sebou posledních šest kilometrů, když jsem uviděl Lahnu. Výraz v jeho očích byl velmi podobný tomu, co jsem prožíval během posledních několika hodin, ale teď jsem byl ve výhodnější pozici já. Plácli jsme si a já uháněl zpět na okruh F1. Následoval podjezd pod dráhou F1 a poté již průjezd padockem a cílová rovinka na červeném koberci.

Projetí cílovou bránou - nový osobní rekord Honzy Tománka na trati 70.3 Ironmana

V cílové rovince se ještě dostávám před několik běžců, nechávám formuli dojet ze setrvačnosti a užívám si dojezd. Nevím, co pro mě v tu chvíli bylo víc. Jestli triumf v kategorii Physically Challenged, nebo to, že si konečně vymyji písek z očí. Každopádně jsem byl rád, že je to za mnou. Cílovou pásku jsem protnul v celkovém čase 5:31:27.

70.3 Ironman Bahrain byl výborně zorganizovanou akcí, byl jsem potěšený, s jakou organizátorskou péčí jsem se setkal. Vlastní závod jsem si sice moc neužil, ale svého výkonu si velmi vážím. Trpěl jsem, ale bojoval. Chtěl jsem hlavně dokončit a nakonec se mi podařilo vše, co jsem si předsevzal. Vyvrcholením celé akce bylo slavnostní vyhlášení, kde jsem z rukou bahrainského prince Nassera bin Hamada Al Khalifi převzal cenu pro nejúspěšnějšího handicapovaného sportovce.

Jan Tománek

Honza Tománek je v současné době jednou z nejúspěšnějších multi-sportovních osobností ve vrcholovém sportu handicapovaných v České republice, ale svými výkony získává respekt i ve světě. Pravidelně se účastní vrcholných evropských akcí v handcyclingu, věnuje se dlouhému triatlonu a vytrvalostním závodům na běžkách. Je také historicky prvním Čechem, který dokončil dva hlavní závody série Ski Classic na sledgi: Jizerská 50 a Koenig Ludwig Lauf 50.