Můj manžel Dušan běhá aktivně od osmi let. Je v dobrém slova smyslu stará škola, protože věří, že „na bednu“ se dostane pravidelným tréninkem a ne nejnovějším modelem bot či kompresních podkolenek.
Asi je to pravda, protože na bedně je poměrně často a běžecké boty má jen troje, počítaje i tretry. Manželku má v současné době, doufám, jen jednu – a jsem to já. Psího parťáka na běhání si pořídil také jen jednoho, zato děti hned ve dvou exemplářích. Tolik k představení našeho ansámblu, který s tatínkem kočuje po všech závodech tuzemských, ale i zahraničních. A jak nás to baví?
Kde je táta, běhá?
Když žijete s někým, kdo se oženil nejen s vámi, ale i s běháním, často musíte dělat kompromisy. No, kompromisy… Prostě se musíte přizpůsobit. Když se tento zvláštní typ člověka vrátí se svého občanského povolání, nesedne si ke stolu s kafíčkem a nepomazlí se s dětičkami. Hodí tašku do kouta, navlíkne elasťáky, vezme psa a maximálně ve dnech, kdy to tréninkový plán dovolí, nabídne, že s sebou vezme starší dítě na kole. Byli dvakrát.
Rungo TERMÍNOVKAVše kolem závodů najdete v naší Termínovce. |
Když dcera začala mluvit, její první souvislá věta zněla: „Kde je táta, běhá?“ No fakt, náš běžec si onen výrok dokonce nechal dát na závodní tričko. Myslím, že kromě nás ho nikdo jiný nechápe.
Další věc, na kterou si musíte zvyknout, je smrad věčně propocených funkčních triček a elasťáků. V létě to jde, suší se na terase a po smíchání s ovzduším je to docela snesitelný odér. Ale v zimě, když suší svoje svršky na topení v koupelně, nedoporučuji vcházet bez předchozího varování.
Na věčné časy s Termínovkou běhů
Chod rodiny, oslavy, návštěvy, dovolené, víkendy určuje tajemná knížka. Jmenuje se Termínovka běhů. Den, kdy tato knížka přijde poštou domů (běžec si ji staromilsky objedná v tištěné pohodě, aby se dala číst i na záchodě), je pro celou rodinu velkým svátkem.
Protože maminka, tedy já, jsem u schránky první, ještě než se táta vrátí z tréninku, projdu nejbližší půlrok. Zaškrtám závody, které by podle mého soudu měl absolvovat. Řídím se následujícími kritérii: místo závodu musí korespondovat s naším aktuálním pobytem, trať musí odpovídat tomu, na co běžec trénuje, a body navíc jsou za přidružené dětské závody, protože se děti zabaví.
Večer přijde domů běžec a (samozřejmě až po tréninku) usedá na gauč k termínovce. Je rád, že u některých závodů jsem mu udělala puntíky. Vezme tužku a začne si zaškrtávat svoje vybrané závody. Jeho kritéria jsou následující: na místě nezáleží, když tak si uděláme dovolenou, body navíc jsou za závody, kde už jsem vyhrál nebo se umístil dobře a chci obhájit.
Závody, kde se sejde tečka i křížek, okamžitě zaneseme do rodinného plánovacího kalendáře, nad ostatními se debatuje. V takový večer se nepouští televize, děti jdou brzy spát a my sedíme a vybíráme. Termínovka je biblí našich životů. Bereme ji s sebou i na chalupu, v létě na dovolenou, má svoje pevné místo v konferenčním stolku a její poškození se vážně trestá. Zbytek našich dní, které nenašly své využití v termínovce, je plněno průběžně během roku akcemi z internetu.
Můj milý deníčku
Druhou knížkou, která je postavena na roveň Termínovce běhů, je tréninkový deník. Tlustý sešit, kde je napsáno: kdy, co a s jakým výsledkem. Když potřebuji vědět, kde jsme byli před třemi roky 3. listopadu, stačí se podívat. Pravděpodobně tam bude napsáno: R 3 km, rozcvič., V 1 km; 4x 400 m kopce (3:37, 3:33, 3:43, 3:37, nastoupáno 184 m) Česká Lípa – Špičák.
Večery s tréninkovým deníkem jsou tak dvakrát týdně, přepisují se časy z hodinek a plánuje se trénink příští, s ohledem na nejbližší závod. Dušan běhá šestkrát týdně, 11 měsíců v roce, takže administrativy je opravdu hodně.
Kdy se najíme?
Samostatnou kapitolou v životě s běžcem je stravování. Jako „správná matka“ se snažím, aby rodina co nejčastěji jedla pohromadě. Skloubit trénink s časy jídla není vůbec jednoduché. Nemůžete jíst před ním, když tak jen něco malého a lehkého. Nemůžete jíst ale ani po něm, protože žaludek je rozhoupaný a není na to připraven. Zbývají tedy asi čtyři hodiny denně, do kterých musíte vtěsnat snídani, oběd a večeři.
O tom, co je třeba vařit, se ani nebudu rozepisovat, protože to by bylo na samostatnou kapitolu.
Opustit, či nechat běžet?
O tom, že neběhající polovička to nemá často lehké, už asi nepochybujete. Tak proč s ním ta blbka je, když jí to vadí? ptáte se. Ale mně to nevadí. Když jsme se poznali, asi na třetí schůzce mi Dušan řekl, že se běhání nevzdá. Nikdy a kvůli nikomu. A já to akceptovala. Nebudu tedy měnit pravidla v průběhu závodu.
Někdy mě to vytáčí, když třeba přijedeme na dovolenou, vynosíme kufry do pokoje, já se chystám vybalovat s dvěma vřeštícími pometly za zády a on se klidně převlíkne a řekne: „Jdu si zaběhat, než bude tma.“ Chápete to, ale chcete ho zabít.
Stejně tak když jsem nemocná a celý den se těším, až přijde domů a převezme ode mě otěže rodinného pekla, a odpovědí je pouze: „Potom, teď musím trénovat.“
Na druhou stranu často příjemně překvapí. Třeba v náš svatební den běhat nebyl (pravda, měl zrovna běžeckou pauzu, ale určitě by nešel, i kdyby neměl). Svatební cestu pak proběhal celou.
Jenže i tak ho chápu. Pokud chce něco dělat pořádně, musí to dělat navzdory všem a všemu. Jednou nepůjde, protože prší, podruhé, protože jsem nemocná, potřetí, protože ho bolí hlava, jaký důvod si pak najde počtvrté? Kdo netrénuje, nevyhrává. Nic není zadarmo. Dušan mě naučil, že člověk musí být tvrdý především sám k sobě, aby mohl něčeho dosáhnout.
Dušan ErbsNa závodní úrovni se věnuje atletice od sedmé třídy základní školy (od roku 1993), na výkonnostní úrovni pak od roku 1996. Vstoupil do týmu AC Pardubice, v němž působí dodnes. Soustředí se na střední a dlouhé tratě. Současně se plně věnuje dlouhým krosovým či silničním běhům na pět až patnáct kilometrů a dráhové atletice. Od roku 2003 je jeho druhým sportem canicross, je členem týmu SK Děti Severu. Mimo jiné je mistrem České republiky v krosu, akademickým vicemistrem České republiky na 3000 metrů př., mistrem Evropy i světa v canicrossu. Je licencovaným trenérem atletiky se specializací na běhy a absolventem magisterského studia se zaměřením na tělesnou výchovu, sport a biologii. V současné době vede Rungo.cz atletické tréninky v Praze.  |
Imponuje vás, když má váš partner/partnerka svůj koníček a věnuje se mu naplno?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 30. listopadu 2014. Anketa je uzavřena.
