„Bylo to, jak kdyby na moje ramena ze stromu seskočil slon a nutil mě ho nést po zbytek cesty,“ popsal novinářům svůj zážitek s maratonskou zdí jeden z účastníků Maratonu City of Lakes v roce 1977. Maratonská zeď je strašákem nejen prvomaratonců, ale i protřelých závodníků. Jednoho z nesporně nejlepších vytrvalostních běžců všech dob Emila Zátopka prý dostihla na 35. kilometru nezapomenutelného závodu v Helsinkách. Může však přijít kdykoli.
Podle výzkumu na Standfordské univerzitě zažilo v nedávné době stav popisovaný jako maratonská zeď celých 43 procent z 315 maratonských běžců. Nohy rázem ztěžknou, jak kdybyste je tahali z medu, dech je mělčí a kratší, před očima se začnou promítat mžitky, tělo křičí, že chce skončit.
Myšlenka závod vzdát se stává více než lákavou a nejeden běžec kvůli tomuto stavu zastavil, případně ze závodu odstoupil. Nejednomu se však podařilo zeď prorazit a ve slušném tempu dokončit jako Emilu Zátopkovi, který zmiňovaný maraton nakonec vyhrál.
PŘIHLASTE SE NA ZÁVODCraft RUNGO osvobozující pětky v Plzni Přijďte! 13. června 5 a 10 kilometrů. Budeme rádi, pokud právě tyhle závody budou třeba vaše úplně první. Protřelí harcovnící jsou samozřejmě vítáni taky. Tyhle závody pro vás připravila celá redakce a fanoušci tohoto webu - TAK SE TĚŠTE. |
Kde se vzala, tu se vzala
Z fyziologického hlediska se za náraz do „zdi“ zpravidla považuje moment, kdy tělo vyčerpá zdroj energie ve formě glykogenu a musí začít využívat energií z proteinů a tuků, což je proces výrazně pomalejší. Tělo vysílá do mozku všemožné signály o tom, že nemá energii a je slabé. Ohrožení se dá minimalizovat dostatečným a dlouhodobým tréninkem před závodem a řádnou výživou v jeho průběhu.
Co ale dělat, pokud jste se před zdí již ocitli a máte pocit, že běžíte na volnoběh? Samozřejmostí je snažit se tělu co nejdřív dodat látky, které mu schází. Jejich přeměna na energii přesto chvíli potrvá. Netřeba však stahovat šortky, když cíl je ještě daleko! Pokračujte! Běžte! Zeď lze prorazit. Vaše tělo změnu ve spalování zvládne. Než se mu ale dostane potřebná výživa, můžete, respektive musíte zabojovat hlavou.
Na prorážení maratonské zdi se lze připravit dřív, než se s ní reálně potkáme. Před závodem se doporučuje věnovat vizualizacím, představování si průběhu závodu do co největších detailů, živosti obrazů, smyslových prožitků, a to včetně únavy, touhy skončit, pocitu těžkých nohou, mělkého dechu, mžitek před očima. Jakmile budete mít v mysli co nejživější představu, že už nemůžete, je ta pravá chvíle začít si představovat mechanismy a techniky, které vám pomohou zeď prorazit. Štěstí přeje připraveným, dostihne-li vás krize, nebudete se muset rozvzpomínávat, co že to kde psali za rady.
Když vás přemáhá samotná představa dalších kilometrů
Pravděpodobně budete myslet na kilometry, které ještě musíte uběhnout, což vám v danou chvíli bude připadat nepředstavitelné. Představujte si proto něco zcela jiného. Řada běžců, kteří stav překonali, uvedli, že začali věnovat své myšlenky něčemu zcela jinému: počítání stromů podél cesty, počítání žen v červených šortkách, přípravě nákupního seznamu.
Hlasy ve vaší hlavě vám říkají, ať skončíte
Pokud se již sami nemáte sílu ubezpečovat, že natrénováno máte a závod dokončíte, nalezněte si běžeckého parťáka. Pokud se nikdo z okolních běžců kooperativně netváří, využijte diváky, zamávejte, zvedněte palce, pošlete vzdušný polibek, všímejte si jejich reakcí a povzbuzení. Emil Zátopek hovořil šesti jazyky a mezi svými soupeři byl svými konverzacemi během závodů proslulý.
Představte si, že jste loutka
Co nejživěji si představte, že právě pijete z poháru, v němž je poslední zbytek energie, který potřebujete k dokončení závodu. Jste atlet, jste trénovaný, zvládnete to! Představte si, že máte ruce na provázcích, strunách, za které někdo tahá a každý tah pomáhá máchnutí rukou blíž a blíž cíli. Když budou vaše ruce v pohybu, nohy je budou následovat.
Rozdělte si zbývající kilometry do menších celků
Tělo je mnohem lehčí usmlouvat, aby doběhlo k dalším semaforům a pak zas a znova, než po něm chtít dalších dvanáct kilometrů.
Dokud neproběhnete páskou, nejste v cíli
Přestože cíl působí jako magnet a je jasné, že jakmile je na dohled, po lítém boji a vyčerpání, už by jeden raději slavil, vy nesmíte povolit. Nesmíte povolit, dokud neproběhnete cílovou páskou. Nejsou vzácné záběry, kdy běžci odpadli těsně před koncem. Jejich mozek vydal tělu signál, že je již v cíli, že je všemu konec, že už se nemusí snažit, že může odpočívat. Odpočívání pár set nebo jen desítek metrů od cíle dokáže dopálit.
Jeden z nejslavnějších velitelů II. světové války George Smith Patton Jr. kdysi řekl: Chcete-li vyhrát, musíte přimět mysl, aby řídila vaše tělo. Nikdy nenechte své tělo říkat mysli, co má dělat. Tělo to vždycky vzdá. Je vždycky unavené: ráno, v poledne, večer. Bude-li však vaše mysl svěží, nebude unavené nikdy. Věděl, o čem mluvil. Generál americké armády byl úspěšný aktivní sportovec a v roce 1912 dokonce reprezentoval USA v moderním pětiboji na olympijských hrách ve Stockholmu.
Barbora Blažková
Dokončuje studium jednooborové psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V rámci studia se zabývá zejména problematikou psychologie sportu a konceptu psychické odolnosti nejen vůči traumatickým událostem. Když zrovna v práci či ve škole nepracuje s lidmi na psychologické rovině, trénuje na extrémní překážkové závody, jelikož běhání po lese, plazení bahnem pod ostnatým drátem a překonávání všelijakých fyzických i mentálních překážek je jeden z motorů, které ji ženou vpřed. |
