• Jak se běží na nejvyšší horu Bornea

      1:20,  aktualizováno  9:20
    Are you tough enough? Climbathlon na nejvyšší horu ostrova Bornea a my jsme okusili o čem to je. Byla to dřina povím vám, ale stálo to za to.

    | foto: Petr Novotnýpro iDNES.cz

    Indonésie – ostrov Borneo. Cestovatelsky oblíbená destinace, písečné pláže, deštné pralesy s unikátní faunou a florou, termální prameny, rozmanitými skalními útvary, exotickým jídlem… cože, skalní útvary? Mt. Kinabalu – kamenná koruna třetího největšího ostrova na matičce zemi vyčnívající z mraků ve výšce 4095 m. 

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Mt. Kinabalu International Climbathon 28th summit race

    Většině cestovatelů bere dech již pohledem ze zdola, těm náročnějším během dvou až tří denního výstupu, no a bláznům něco přes čtyři až šesti hodinami nahoru a pak oklikou dolů. A o tom je tento příběh.

    Are you tough enough?

    Pokusili jsme se zaregistrovat do závodu, který nám doporučila kamarádka (která byla šampion minulý a vlastně i tento rok). Pro Summit trasu (až nahoru) potřebujete mít již odběhnutý podobný závod či doporučení od národní horské asociace (nebo jako to přeložit, v ČR jsem nic takového neběžel tak to asi těžko) V naší domovské destinaci – Taiwanu jsme se zúčastnili závodu, který se dostal až do výšky 3400 m (o tom a běhu na Taiwan na našem blogu, www.taiwanbeastrunners.com) a to stačilo na registraci pro summit závod. Přítelkyni Evu ne nechám doma a zaregistroval jsem jí do adventure závodu, který se běží „pouze“ do výšky 2700 m. Taiwan Beast Runners posádka: Petr, Sasha, Ruth pro summit a Eva pro adventure race. No uvidíme, jak to zvládneme.

    Kamenná stolička

    Nebývám moc nervózní před závody, ale když jsem viděl ten kamenný zub vyčnívat z mraků na vlastní oči tak jsem začal pochybovat a nervóznět. Večír před závod nám sdělili, že cut time na vrchol se prodlužuje pro pány z 2:45 na 3 hodin a pro dámy o dvacet minut více. No dobrý, ale i tak mě to přijde pekelný, jak se zítra vyškrábu z 1564 m do 4095 metrů nad mořem? Provádím v hlavě nějaký kalkulace a pořád mě to vychází přes tři hodiny a to jsem nezapočítal koeficient nadmořské výšky. No vlastně když se dostanu na vrchol tak to bude doposud můj nejvyšší výstup.

    Brzo ráno moudřejšího večera

    Jsme ubytovaný kousek od startu pokoji s šesti palandami s ostatníma běžci. Hezké místo, s dobrou kuchyní. Po večeři trochu klábosíme a vtipkujeme, ale jdeme brzo spát. Pro jistotu sním pár špuntů do uší, protože nebudu riskovat, že mě probudí nějaký chrápající Malajsijec. Ráno moudřejšího večera a usínám s přemýšlením o tom co vzít s sebou…

    Probudím se velice brzy, protože jsem začal přemýšlet o výbavě. Organizátor bude zásobit pouze vodou a energii si musíme vzít s sebou. Impresivní loňské fotky z vrcholu dokazují, že většina běžela jen v tričku, ale já jsem nechtěl nic podceňovat, i když jsme jen nějaký 6 stupňů severně od rovníku, tak stále to je hodně vysoko a večerní teplota nebyla na tričko. Nakonec jsem zvolil opasek s místem pro dvě malé láhve a jednu jsem nahradil větrovkou, v kapse opasku jen pár gelů (nedostatečně).

    Výhled na Kinabalu na startu

    Přesouváme se chladným ránem na start (to se omlouvám, ale při životě na Taiwanu vám teploty pod dvacet přijdou opravdu chladné), kde se již shromažďují ti nejodvážnější z odvážných a jejich doprovody. I Eva nás šla vyprovodit a zachytit dobrou náladu, i když jde cítit nervozita, do fotoaparátu. Počasí se zdá být dobrý (nahoře prý osm stupňů) a je dobrý výhled na vrchol Kinabalu, i když možná by bylo lepší to nevidět, protože nahoru to je pouhých 12.7 km, ale člověk musí vyšlapat 2700 vertikálních metrů. Pod 3 hodiny? A pak dalších 10 bolestivých kilometrů dolů na silnici a další 10 pekelných (v závodě bych použil jiný přívlastek) kilometrů po silnici do cíle. Suma sumárum 33 km s 3000 pozitivními a 3200 negativními metry, teda i při těch pozitivních převládali negace. Pobíháme kolem startu za účelem se rozhýbat a zahřát, i když prvotní stoupání nás zahřeje dostatečně. Tak už to odstartujeme.

    Nelehký start, vlastně nic tam lehkého nebylo

    Start a bubnování vyprovází celkem kolem 60 jedinců směrem k vrcholu. Teda ne přímo, nejdřív trošku seběh a pak strmé 4 kilometry po silničce do kopce, kde začíná trail. Mezi startujícími byli i dva Keňani a ty na té silnici berou čáru, a pár statečných za nimi vlaje, asi se těší již na vrchol. Ta silnice nebyla zadarmo a myslím, že ji příště raději dám volněji. Po čtyřech kilometrech běh konečně na stezce, no spíš rychlá chůze ve stoupání.

    Velice hezký trasa v lese, kdybych na to měl celý den tak bych si to snad i více užil a kochal se. Teď mám oči zabodnuté do země, protože stezka je tvořená kameny, kořeny a občas dřevěnými schody a já si uvědomují, že nepamatuji závod, kde jsem si musel pomáhat rukama o kolena, či občas přitahovat zábradlí (možná v Run Up na Taipei 101). No prostě to příroda postavila strmý a je nutné dělat vysoké kroky, což ubíralo na svižnosti a ještě rychleji na energii.

    Na rozcestí na summit to sranda nebyla a pak již vůbec

    Asi po dvou kilometrech docházím jednoho z Keňanů a chvíli dupu za ním a pozoruji jeho hubená lýtka, jsou to rychlý hoši, ale terénní běh je pro ně velikou výzvou – tenhle kopec pro každého.

    Ve 2700 m (za 1:10) jsem okolo 8 pozice, a zdá se, že bych to na ten vrchol snad mohl i stihnout pod tři hodiny. No ale již toho mám trochu plné zuby a to je ještě přede mnou kupa metru a ještě v řidším vzduchu. Po pár chvílích mě dotáhne kamarádka (Ruth Croft, minulý rok to tu vyhrála) a já se jí snažím trochu udržet. Ale za chatou v 3400 metrech mi povídá něco o tom, že je ráda, že je dobré a nedeštivé počasí a mizí mi v mraku. A v tom mraku prší… Ruth byla letos šest týdnů v Nepálu (s 60km závodem startujícím v pěti tisícech) a nadmořská výška jí vzala pár kilogramů podkožního tuku a pravděpodobně přidala pár červených krvinek - no prostě se tady na Kinabalu to zúročí a doběhne jako první žena (celkově šestá) za pět hodin a dvě minuty.

    Mráček

    No když už se táhnu s tou větrovkou, tak bych si ji mohl i nasadit v tom mraku, a doufat že v ní najdu nějakou morální oporu. No je mi trochu tepleji, a konečně narazím na pekelnou kamennou plotnu (ještě trochu větší sklon a horolezci by tu měli pár kilometrů kvalitního rajbasu). Kráčím v mraku podél vodicího lana a jsem rád, že tam je, protože by mozek asi nezvládl přemýšlení, kde vede správná cesta. Je to dlouhý a náročný, a když se mi začíná zdát o čertech tak se jeden vynoří z mraku a již si to zbíhá brutálním tempem dolů. To byl Japonec (Dai matsumoto) za ním místní malý, ale o to rychlejší Malajsijec (Daved Simpat), pak Nepálec (Homlal Shrestha) a do čtveřice vysoký Keňan. Borci to jsou a mě ještě čeká se dostat z mraku a pak doškrábat na Low’s Peak 4095.2 m a dotknout se vrcholové cedule.

    Vystoupal jsem z mraku (jak Jack na fazoli), a mohl jsem se rozhlédnou po tom kamenném království v oblacích. Doslova dech beroucí pohled a to jsem toho již na dýchání neměl dostatek. Ta nadmořská výška s rychlým výstupem mi dala opravdu zabrat. Závěrečný výstup na kamennou špici jsem už ani nevnímal a dostal jsem se tam v celkovém čase něco přes 2:44, super.

    Epický moment, který jsem si moc neužil

    Na vrcholu jsem se pokusil na moment zastavit a pokusit se rozhlédnout kolem a zkusit si užít ten pohled. Popravdě to jsem si to moc neužil a vydal jsem se se svými rosolovitými nohami dolů. Přepnout z náročného výstupu do svižného seběhu mi vůbec nešlo a místní starší Malajsijec mě předbíhá a já závidím, jak ladně mu to jde. Co si budeme povídat, je to trošku lehčí než nahoru, ale o to více bolestivé. Potkávám pouze pár závodníků, kteří se dostanou až na vrchol (kamarád Sasha byl poslední pod tři hodiny) a zbytek předbíhám o trochu níže, ti byli posláni zpět asi ve 3500 metrech, protože by se na vrchol nedostali včas. Celkem se nahoru dostalo, a dokončilo, 14 běžců a 9 běžkyň z asi 60 startujících.

    Finální úsek na plotně byl v deštivém mraku a plotna se stala téměř kluzištěm a já se občas musím přidržovat toho lana, ale i tak mi to párkrát ujede. Konečně se dostávám na „měkkou“ zem, ale pro změnu musím dělat hluboké kroky z vysokých kamenů, což není žádné labůžo. Níže mě je konečně trochu lépe, dokonce sundávám i větrovku a snažil jsem se trochu rozběhnou dolů. Z profilu trati vím, že být to mělo, více méně, být jen dolů s menším stoupáním před silnicí. Bohužel jsem se mýlil a bylo tam více než méně kratších úseků nahoru.

    Špatné předpoklady

    Pouhých 5.5 kilometrů mi zabralo hodinu. Půlku z toho sdílím s chlapík z Hong Kongu, a v závěrečném strmém seběhu ho ztrácím a dokonce se mu podařilo hodně stáhnout i na deseti kilometrech silnice do cíle. Když já se konečně dostanu na silnici, tak se mi znovu zdá o čertech. Silnici tvrdá, kdo by to byl řekl, a rozpálená od poledního sluníčka. Nevím, jestli se mi chtělo více brečet, či více nadávat kdo přidal tuhle silnici na konec – do roku 2012, kde to vyhrál Kilian, to byl jen klasický Climbathon s během jen nahoru a pak dolů na trailu.

    Ta mrcha silnice

    Čas a energie co se mi podařilo udržet na terénní části, si ta mrcha silnice nemilosrdně vzala. Normálně bych to běžel určitě pod 40 minut (se závěrečným dlouhým stoupáním), ale teď jsem se tam trápil skoro 50. Dokonce jsem za mnou zahlídl i kámoše Sashu, který stáhl můj vrcholový náskok. Gely mě již dávno došly a ani nevím, zda mám hlad, ale hlavně už bych si přál být zpět v cíli, kde na mě čeká Eva.

    Další zajímavé informace najdete na našem Facebooku

    Logo Rungo.cz

    Dalo to přemáhání a do cíle to je jen 1.5 km, ale v dlouhém stoupání. Aplikuju Indiánský běh do toho kopečka a konečně mohu i zahlídnout cíl. Cílem probíhám, asi bez úsměvu, na 11 pozici s časem 5:26:45. Konečně, za odměnu se nechám rovnou položit na lůžko. Pozdravím Evu a pak jí jsem akorát schopný říct, že potřebuju nějaký ovoce, či nějakou studenou limonádu. Po chvíli přiložili kamaráda Sashu na druhé lůžko a asi toho také měl plné kecky. Když se ho ptaly rusky, v jeho rodném jazyce, kde se nachází, tak mlel nějaké ptákoviny čínsky, a to vytvořilo prví úsměv na mém obličeji.

    Bylo to drsné a zítra je na tahu Eva

    Trochu jsme si odpočinuly a pak se šli i najíst na místní market, úplně mě bylo jedno, že ty divné nudle, chutnali ještě divněji, ale byl jsem rád, že mám něco do sebe. Koupili jsme kokosové šťávy a asi tak pět kilogramů ovoce (znáte durian? nejsmradlavější ovoce) a zeleniny na regeneraci. Potřebuju se dát trochu do kupy, protože Eva poběží druhý den adventure race, který vede po stejné trase (23 km), ale jen do 2700 m a já jí slíbil, že poběžím s ní (část fotek v článku je z toho dne). Což je další příběh, který by měla vyprávět ona (více v angličtině či i v čínštině, sem tam i v češtině, na našem blogu www.TaiwanBeastRunners.com), ale já vám jen řeknu, že si zkusila taky hodně. Dokonce na mě i křičela, když jsem se jí v těžších chvílích snažil poradit a nutil ji jíst banány. Na rozdíl ode mě dokonce dostala i nějako hotovost za desáté místo v kategorii.

    Expedice se vydařila, všichni jsme dokončili, a dokonce jsme si již ten večír slíbili, že to příští rok zkusíme znovu. Další den relaxace na ostrovech u Kota Kinabalu. Děkujeme a neviděnou.

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

    Marek

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.