• Jak opičák na Ještěd běžel

      16:18
    Běhám rád. Běhám kvůli sobě. Ale někdy jsem sám sobě tím největším nepřítelem, protože se prostě nemůžu přinutit. Pak je třeba si vzpomenout na stejnou situaci z minula. Protože právě pocit z překonání sebe sama je to, co mě nakonec zvedne z gauče.

    | foto: Milan Kabelkapro iDNES.cz

    Je únorová sobota ráno. Vzbudil jsem se s mírnou kocovinou. To jsou ti včerejší kozlíkové. Ani nevím kolik jsem jich spořádal, ale rozhodně to bylo dost, abych si to nepamatoval. Nepiju často, ale někdy se prostě dobře povídá nad zlatým mokem. Odvezl jsem manželku do práce a po cestě se rozhodoval, jestli půjdu běhat nebo ne. Už pár dní mám v hlavě, že je na čase zase jednou ten Ještěd zdolat. Cestou zpět koukám z okénka auta a nemůžu Ještěd najít. Ještě včera tam byl. Jestli se vykopu, tak musím počítat s mlhou a taky dost možná nepřízní počasí. Rozhodnutí padlo. Nebude to jednoduchý, ale o to víc to bude zajímavý. Touha dát si do těla, spolu s touhou po dobrodružství a také následnou možností se pochlubit a získat pár poplácání po zádech, mne přesvědčila.

    Fotogalerie

    Po včerejším běhu na Žulový vrch 743 m.n.m. bude třeba vyměnit oblečení. Přeci jen dost možná někoho potkám, tak aby ho to nepoložilo. Běžecké boty dávám do tašky a přezuju se zase až na místě odkud budu vybíhat. Koukám ještě do turistické mapy, jestli to zkusit krátkou, ale prasecky kolmou cestou pod lanovkou nebo po turistické trase. Ta bude delší, ale o trochu méně prasečtější. Na místě jsem se rozhodl zkusit tu kratší variantu. Moje plány mi ale zhatil nějaký závod, který na sjezdovce probíhal. Takže šup do lesa a tam se někde napojím na modrou. Kontroluji ještě v mobilu turistické mapy, ale to je jasný, to najdu.

    Každou chvílí musím na tu cestu narazit. Prodírám se smrčky, ze kterých na mě padá velmi mokrý sníh. A protože je asi 7°C a sníh odtává, tak šlapu v potůčcích tajícího sněhu. Boty membránu nemají, ponožky se taky rády nacucnou, budu to muset vydržet. Nakonec jsem se dopracoval lesním porostem k bývalé bobové dráze. Tady už to znám, tak šup nahoru do kopců. Stoupám lehkým poklusem, malé krůčky to je základ. Kde to už nedávám a dech mi nestačí, tak prostě jdu. Hlavně nezastavit. Hlavou se mi honí věta, kterou řekl Saruman Gandalfovi v první díle Pána Prstenů, když ho držel na své věži. „Zvolil jsi tedy cestu bolesti.“ Stejnou cestu jsem si zvolil já. Často se mi také stává, že si v hlavě přehrávám dokola nějakou písničku. Znáte to taky. Prostě to člověk někde pochytí a pak se toho nemůže zbavit. Tady si můj mozek vymyslel teda parádní úryvek songu od Chinasek. „Rychlej start, brzo seš v cíli, hned bylo jasný, že jsme přecenili síly.“ A jedu si to pořád dokola až na vrchol. Cestou nahoru potkávám pár turistů, kteří mi ochotně uhýbají z cesty. Jakoby to bylo potřeba, když se táhnu jako smrad.

    Líbil se vám článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

    Jsem tady. Mám to. Jsem bejk. Přestože ještě musím dolů, vím že to nejhorší mám za sebou. Cítím silné uspokojení z překonání sama sebe. Přesně tohle, teď a tady. Ten pocit. To je to co si musí člověk zapamatovat. Protože až se bude příště rozhodovat, jestli jít běhat nebo podlehnout tomu, že se mu prostě nechce, tak tenhle pocit si je třeba připomenout. Člověk to zapomene, ale vždy mi pomůže si říct: „Bude to makačka, bude to bolet. Ale až to dáš, tak se budeš cítit bezvadně. Vždycky to tak je. Vždycky to platí.“

    Nahoře jsem si udělal vrcholovku, i když z Ještědského hotelu je na ní vidět kulový a šup dolů. Ať už na výletě nebo výběhu, vždy se nechci vracet stejnou cestou. Takže sbíhám k Pláním po žluté. Pak na modrou a až k tramvaji do Hanychova. Cestu znám, bude to rychlovka, jen na pár místech musím opatrně. Jsou tu prudké seběhy a klouže to. Ještě pár rovinek a mám to za sebou. Dole v hospodě si dávám nápoj kolového typu pro rychlé doplnění tekutin a cukrů a hurá do auta a do sprchy. Už teď vím, že mě minimálně celý dnešní den bude provázet ten super pocit z toho, že jsem to dal. A kdo ví, třeba to někoho z mých kamarádů na fejsu bude motivovat k tomu, aby si taky trochu zasportoval, i když se mu třeba moc nechce.

    Napište svůj článek i VY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?

    Výběr nejlepších článků čtenářů

    ČLÁNEK




    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.