• Jak jsem zase jednou pěkně pohořel (tentokrát v Lednici)

      15:20
    Tahle „reportáž“ určitě nebude o tom, jak jsem běžel závod, od kterého jsem nic nečekal, v průběhu se kousnul a nakonec doběhl nečekaně třetí. Právě naopak, i když ne úplně, kousnout se to chtělo taky. Ale popořadě.

    | foto: Martin Naplavapro iDNES.cz

    Po nečekaném úspěchu na běhu okolo Karlštejna (1. díl ze série Běhej lesy), kdy jsem bez velkého očekávání, ač s pořádnou dávkou křečí, stlačil svůj čas na 19 kilometrů pod nevídaných 1:58, jsem si nastavil laťku v Lednici vysoko. Trať 22 km, celkem rovinatá, něco od Karlštejna natrénováno, takže čas pod dvě hodiny by nemusel být problém. Navíc jsem nepodcenil aklimatizaci, do Lednice jsme přijeli už v pátek a ubytovali se v hotelu s ideální pěší dostupností ke startu. V pátek tedy lehká procházka „očuchat“ si start, v sobotu se dobře nasnídat, lehce naobědvat a ve tři odpoledne stát na startu.

    Těžko říct, jestli předstartovní nervozita nebo nějaký párek nevalné chuti, ale od čtvrtka mě trápila poněkud rychlejší peristaltika střev, což zrovna tělu před takovou štrekou nepřidá. Navíc, v pátek po večeři se projevuje silně vypěstovaná slabá vůle a prostě neodoláme vínu. Druhý den sice pohoda, ale pro tělo, zvláště pak, když se před tím měsíce držím a odříkám, žádná ideální výživa.

    Ale tak co už. Nálada je dobrá, sluníčko je za mraky, pár návštěv toalety navíc už mě nerozhází. Rozběhání, rozcvičení a ani nevím jak, stojím v druhé řadě startovního pole přímo mezi vlčáky. Tak hlavně to nepřepálit, říkám si. Startovní výstřel a už to jede. Běží se parádně, všichni se usmívají, většina běžců a běžkyň mě předbíhá, i když na svoje poměry neběžím nejpomaleji. Ale měl bych ještě pomaleji (což mi ale dojde až cca na 10. kilometru). 

    No jo, měl jsem se radši zařadit někde na konec a v klidu si to rozběhnout a pomalu zrychlovat, jako na Karlštejně. Takže do toho desátého kilometru to jde celkem dobře, i když postupně, zatím ještě úmyslně, zpomaluju. Na tom desátém přijde už trochu vybraná občerstvovačka, cedule ale ukazuje 12. kilometr, i když hodinky mi říkají deset (a hlava asi dvacet sedm). Ale bojuju!

    Líbil se vám článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

    Začínám zpomalovat skoro do klusu, tentokrát už nuceně. S časem pod dvě hodiny se můžu rozloučit, novým cíle je hlavně doběhnout. Oproti Karlštejnu ještě jeden podstatný rozdíl. Zatímco tam mě vlastně nikdo nepředběhl a předbíhal jsem já (neuvěřitelná psychická vzpruha), tak tady si nevzpomínám, že bych někoho předběhl. A žene se to kolem mě. Přesně jak jsem o tom četl. Kdo nepřepálil začátek, tak ten v druhé půlce předbíhá ty, co si síly rozvrhli špatně. Je evidentní, že mezi tuhle skupinu tentokrát nepatřím já. Samozřejmě nic ve zlém proti dámám o 10-15 let starším, nic ani proti šedesátníkům, ale opravdu mi nedělá radost, když mě nemilosrdně nechávají za sebou.

    Bojuju dál! Na hodinkách sleduju každý odbelhaný půlkilometr a do toho poslední rána: moje superdrahé supersporttestery se prostě vypínají. Za celý rok, co je používám, se to nestalo a teď zrovna v nejméně vhodnou chvíli mě nechají ve štychu. Nevadí, dělám to samé, úplně se vypínám a jedu dál.

    Konečně cíl nadohled. Pár lidí mi ještě dodá síly potleskem (díky moc!) a mám to za sebou. Pro fotografa ještě vyloudím křečovitý úsměv a je hotovo. I přesto, že svůj cíl jsem nesplnil, tak mě to štve asi jen několik minut. Spíš mě zalívá dobrý pocit, že jsem aspoň doběhl (znají asi jen amatérští sportovci). A soudě podle těch vysmátých „ksichtů“ kolem, tak v tom nejsem sám! A už když si sundávám tenisky, tak spřádám plány na další závod na Bílé v Beskydech, na který určitě pojedu. Vždyť přece v kopcích jsem pořádně silný!

    Napište svůj článek i VY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?




    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.