• Jak jsem si začal užívat závod

      0:14,  aktualizováno  18:14
    Na závod Salomon City Trail jsem se moc těšil. Po proběhnutí trati jsem byl potěšený, že to nebude klasická rychlá asfaltová Desítka. Bude to sice bolet, ale alespoň zjistím, co je ve mně. To jsem zjistil velice tvrdě, ale byl za to rád, protože...

    | foto: Lukáš Odstrčilpro iDNES.cz

     Už den před závodem byl úplně jiný než ty před jinými závody, kdy proběhlo pouze lehké rozklusání a jinak odpočinek. Aktivit jsem si naplánoval dost a ne všechny se ukázaly jako ty pravé. Budíček v 6 nebyl příjemný a začal jsem tušit, že dneska to bude hodně o hlavě. Po příjezdu a vyzvednutí čísla jsem zavítal mezi známé z Rungo.cz. To zvedlo náladu a začalo všechno vypadat lépe. Lehké rozklusání a už stojíme s Majdou na startu. Ta běží štafetu s Markem, ale říká, že nemá úplně v pořádku nohu. Takže tréninkové tempo. Super, alespoň nepoběžím sám. 

    Start a vyrážíme. Říkám Majdě, ať běží, jak potřebuje. Tempo prý vyhovuje, a tak běžíme spolu. Dávám jí nějaké info o trati, protože neměla možnost si ji proběhnout. Od začátku je tempo docela vysoké. Nohy ale běží a cítím se fajn. V prvním seběhu nějak odbíhám Majdě. Druhý kilometr a průměrné tempo 4:32/km. Začíná mě napadat, že by to mohlo být do hodiny a ne hodiny deset, jak jsem měl v plánu. Jak moc jsem se zmýlil, jsem zjistil dříve, než jsem čekal. Plán vybíhat kopečky v pohodovém pomalém tempu platil pouze pro ten první. Následující schody už jsem šlapal. Pokračujeme zase dolů. To bude jak na horské dráze. Koukám za sebe, ale Majdu už nevidím. Raději nekoukám na hodinky a prostě běžím. Plíce toho už začínají mít dost. Tyhle změny tempa a rychlosti mi prostě nesedí a počasí tomu taky moc nepřidává. V Kinských zahradách se objevuje záchrana v podobě občerstvovačky. Doplnit tekutiny a vzhůru na poslední část okruhu. Pouze a jenom do kopce. Prvních pár metrů je to lehce a daří se běžet. Pak už jenom šlapu. Přichází ten nejhorší výšlap. Slunce, vedro, dusno. Začínám toho mít fakt dost a reálně přemýšlím, že se na to dneska vykašlu.

    Pomalu jdu do cíle a koukám, kdy za mnou objeví Majda. S vydýcháním mi ale dochází, proč si to vlastně neužít? Neřešit čas ani pořadí a dělat třeba Markovi společnost ve druhém kole. Počkám na Majdu, abych ji podpořil ten kousek na předávku.

    Předávka, občerstvení. Marek s Majdou si předají čip a můžeme do druhého kola. Mám toho tak akorát a nechci Marka brzdit. Říkám mu, ať běží, jak potřebuje. Marek na to ať prý nekecám a pěkně běžím. Potkáváme Petra. Ten nám v prvním seběhu ale mizí. Zase mě má na krku Marek. Snažím se ho teda alespoň bavit, což se daří. Konečně si začínám závod užívat. Kochám se výhledem na Prahu. Schody už neproklínám a navzájem se s Markem hecujeme. Zachraňuji dva běžce, kteří špatně odbočili. Těším se na občerstvovačku. Markovi ale začínají pípat hodinky s tepovkou. Lehce zvolníme. Hlavně si to užít. Konečně občerstvovačka. Za ní už pohodově na krev, samozřejmě do kopce, vstříc cíli a zaslouženému pivku. 

    Těsně pod koncem stoupání na nás čeká Majda. Pokus o fotku jak to rveme do kopce úplně nevyšel. Vypadáme spíše jako účastníci bizarní taneční soutěže. V cílové rovince mě Marek ještě vyhecuje na sprint. No co bych pro něj neudělal.  Tak z opravdu posledních sil a s křečí v lýtku probíhám cílem s rukama nad hlavou. Jsem vážně rád, že to mám za sebou.

    Konečný čas 1:04:43 jako 161. z 277. Vítězstvím pro mě ale bylo, že jsem to nevzdal v prvním kole. Užil si to. Hlavně však díky Markovi a Majdě, kterým znovu moc děkuji.

    S odstupem několika hodin to nepříjemné mizí a těším se na příští rok. Jenom si ještě rozmyslím, zda běžet celé dvě kola nebo to zkusím ve štafetě.

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

    Marek

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.