• Můj vůbec první maratón v životě a cesta k němu

    Jungfrau-marathon byl mojí výzvou pro rok 2016. Přečtěte si, jak probíhaly přípravy a jak jsem si splnila můj velký sen.

    | foto: Efka Lucemburskápro iDNES.cz

    Před dvěma lety jsem chtěla vylézt na horu, která je dost vysoká, ale nebude na ni potřeba horolezecké vybavení. Zalíbil se mi Schilthorn. Výstup byl úžasný, v jednom dni jsme zdolali přes dva tisíce výškových metrů nahoru a dolů. Celá oblast se mi moc líbila, a když jsem v roce 2015 zjistila, že se tam běhá i maratón na Kleine Scheidegg, bylo mi hned jasné, že jednou bych takový závod chtěla zkusit. Tou dobou už byla startovní kapacita beznadějně naplněná a já jsem teprve před pár měsíci začala objíždět nejbližší závody, převážně jen na 10 kilometrů. Věděla jsem, že stejně nemám natrénováno, že tohle je holá šílenost, a tak jsem na Jungfrau-marathon raději rychle zapomněla, jenže on se sám připomněl... Na začátku roku 2016 jsem poznala běžkyni Martinu, která závod běžela už dvakrát. Stačilo málo a poměrně rychle mě přesvědčila, že je to skvělý nápad.

    Obsah článku

    1. Příprava na závod
    2. Jungfrau-marathon

    Stín pochybnosti se sem tam vkrádal. Občas mě někdo varoval, že bych jako první maratón měla zvolit nějaký snadný závod po rovině, jenže mě městský maratón vůbec nelákal. Těšila jsem se na závod, který začíná v nadmořské výšce 568 metrů a končí na Kleine Scheideggu ve výšce 2 100 metrů.

    V únoru jsme s manželem netrpělivě vyčkávali otevření registrace. Byli jsme už rozhodnutí, že letos závod zkusíme. Pár dní před registrací nás oba porazilo úporné nachlazení, což naše rozhodnutí malinko zpochybňovalo, ale nakonec jsme se mezi kašláním, smrkáním a kýcháním zaregistrovali a začali se těšit a obávat zároveň.

    Zase zpátky v tréninku

    Moje výzva roku 2016

    Výzva roku 2016

    Jakmile nachlazení polevilo, pustili jsme se opět do tréninku. Na začátku to nebylo úplně snadné, ale času byla spousta. Jako první prověrku jsme si naplánovali půlmaratón v Diekirchu na začátku března. Ten byl sice krásně po rovině, ale chtěli jsme si po zimě ověřit, že to vůbec půjde. Prověrka dopadla dobře, oba jsme jásali, že jsme po nachlazení zpátky.

    Naplánovali jsme si další prověrky. Prvního května jsme běželi půlmaratón v terénu v kopcích v Beckerichu, kde jsem chtěla běžet pod dvě hodiny, což se mi opět povedlo. A manžel prokázal, že v kopcích běhá půlmaratóny stejně rychle jako po rovině.

    Fotogalerie

    Nejzajímavější zkouškou byl ovšem náš vlastní trénink naplánovaný z Lauterbrunnenu na Kleine Scheidegg. Vydali jsme se navštívit pár přátel v okolí a zároveň obhlédnout trasu. Na konci června jsme jednu středu přijeli do kempu v Stechelbergu.

    Ráno jsme vstali a na kolech se přiblížili do Lauterbrunnenu, kde začal náš trénink hledáním trasy. Brzy jsme našli značky Jungfrau-marathonu, které jsou na trase celoročně, a vydali se podle nich. Běželi jsme s batohy s vodou a jídlem, protože jsme se plánovali vracet i zpět po svých. Samozřejmě, trasa stoupala tak prudce, že jsme střídali chůzi a běh.

    Potěšilo nás, že si stejný den pro trénink vybrala i jedna švýcarská dvojice. Též běželi z Lauterbrunnenu. Nejdříve jsme s nimi trochu soutěžili o pomyslné vítězství, ale nakonec nám v závěru tréninku o pár minut utekli. Nedokázala jsem postupovat stejně rychle jako oni, přesto nás trénink velmi povzbudil. I rozhovor se švýcarskou dvojicí, která z Lauterbrunnenu trénuje pravidelně, nám dodal odvahy. Švýcarský běžec doslova řekl, že tenhle maratón je „for fun“. Vrátili jsme se zpět trochu jinou trasou a za celý den měli v nohách pověstných 42 kilometrů, i když dolů jsme už opravdu jen šli.

    Adventure Laf v Lucembursku

    Mezi závody v okolí mě zaujal Adventure Laf, který nabízel „Long adventure“ (13,5 km) a „Short adventure“ (8 km). Dopřáli jsme si samozřejmě dlouhou variantu. Závod sliboval velké převýšení (600 m) a spoustu zábavných překážek na trati. Podívala jsem se na fotky z minulých let, kde byly překážky třeba z balíků slámy a běžci se prodírali lesem.

    Devátého července jsme se postavili na start. Závod byl vskutku netradiční a plný překážek. Hned na druhém kilometru nás překvapila káď s vodou, do níž běžci skákali za hlasitého jásotu diváků. Lezení po balících slámy bylo zprvu velmi zábavné, ale postupně mě při závodě dost zničilo prodírání se lesem a každá další překážka znamenala vyhození z běžeckého rytmu. Doběhla jsem samozřejmě v čase, který byl hluboko za mým očekáváním, přesto mi přinesl páté místo mezi ženami. Oba jsme se radovali, že byl tenhle závod zároveň skvělým tréninkem.

    Römische trail v Německu

    Pro mě byla zásadní poslední prověrka – Römische trail v Německu. Šlo o závod na 30 kilometrů s převýšením 1 000 metrů. Nejdříve jsme si sami trať proběhli, trénink nám dal zabrat hlavně orientačně. Čtyřiadvacátého července jsem se postavila na start své první třicítky. Závod pro mě úplně snadný nebyl. Na začátku jsem měla trochu krizi. Po šesti kilometrech jsem měla pocit, že je celá trasa nad mé síly, ale nakonec se to rychle zlomilo a závod jsem si velmi užila. Výsledný čas byl 3:48, byla jsem sice ráda, že byl pod čtyři hodiny, ale uvědomovala si, že to není nic extra. Ale neměla jsem žádné velké potíže, proto mě to jen utvrdilo v záměru Jungfrau-marathon běžet.

    Závěr tréninku

    Na začátku srpna jsme už jen vyrazili na dovolenou do Pyrenejí, což byla poslední příležitost pořádně natrénovat kopce. Manžel mě dlouho upozorňoval, že mi to do kopců obecně moc nestoupá a že to budu mít na Jungfrau těžké. Věděla jsem, že má pravdu, a snažila se s tím něco dělat. Na dva týdny ve španělské části Pyrenejí jsem naplánovala tři nejvyšší vrcholy a jednu třítisícovku s příznačným názvem Inferno jako bonus k tomu. Za dovolenou jsme nastoupali a sestoupali přes 11 výškových kilometrů a já jsem cítila, že nám takové soustředění nesmírně pomohlo.

    Když jsme se vrátili z dovolené, času zbývalo žalostně málo. Ještě jsme každý týden stihli zařadit vytrvalostní trénink přes 20 kilometrů a 14 dní před Jungfrau-marathonem tradiční výlet na kole z Lucemburku do Trieru a zpátky (111 kilometrů), ale víc se dělat nedalo. V pátek druhého září jsme vyběhli na poslední dlouhý trénink (25 kilometrů) a pak zařadili jen krátké běhy a odpočinek. Už jsem moc dobře věděla, že nic nedoženeme.

    Strana 2 > Jungfrau-marathon

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?




    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.