Tyto a další myšlenky se mi honily hlavou, když jsem na Rungo.cz našla výzvu.
O štafetovém závodě Vltava Run, 350 km dlouhém běhu od pramene Vltavy do Prahy jsem četla už v loňském roce. Šumavu miluji a místa, kudy se běží, trošku znám. Už v roce 2014 mou hlavou prolétla myšlenka zúčastnit se tohoto běhu. Ale byla v zárodku umlčena obavami, strachy a démony. Víkend, kdy se štafeta konala, celý propršel. Běhala jsem v okolí svého bydliště a vzpomínala na ty, kteří jsou na trati z Kvildy do Prahy. Malinko, ale opravdu jen malinko, jsem byla ráda, že tam nejsem. Pak jsem na všechno zapomněla, věnovala se běhání, psaní, také jsem musela pracovat.
Koncem loňského roku se začaly na facebooku domlouvat týmy na další ročník Vltava Run. A zase se v mé hlavě roztočil kolotoč myšlenek. Tak ráda bych na téhle trati byla. Týmy se plnily bez mé účasti a já to z povzdálí pozorovala. Trochu smutná, ale taky trochu rozumná. Obavy měly navrch.
Pak jsem našla výzvu Rungo.cz.
Hned jsem ji zaplašila a snažila se zapomenout. Uzávěrka přihlášek byla v neděli 18.1. Celý den jsem přemýšlela a zároveň dělala jakoby nic. Pozdě večer mě nějaká síla posadila k počítači, dle propozic soutěže jsem sepsala mail, který jsem ihned odeslala na místo určení.
Pak jsem znovu dělala jakoby nic. Moc se mi to nedařilo, přemýšlela jsem, co budu dělat, když mě vyberou. Zároveň jsem si říkala, že mě stejně nevyberou a přemlouvala samu sebe, že je mi to jedno. Mezitím jsem se dozvěděla, že kapacita závodu je plná. V ten okamžik mi bylo strašlivě líto, že už nemám žádnou šanci.
V neděli ráno jsem otevřela facebook a hned na mě vykoukne Majdina otázka: „Tak koho vybrali na Vltava Run?“
Rozklikávám stránky Rungo.cz, jsem zvědavá, zda někoho znám. Mně nikdo nedal nic na vědomí, je tedy jasné, že mezi vybranými účastníky být nemohu. Čtu jména, nic mi neříkají. Zuzana Součková …cože? Zuzana Součková! Čtu ono známé jméno dokola, nevím, jestli se mám smát nebo brečet. Emoce se mnou cloumají, hulákám: „Vybrali mě, vybrali mě!“
Tak, a je to! Byla jsem vybraná do smíšeného týmu. Můj sen se naplnil. Momentálně jsem šťastná a obavy se vytratily. Teď už nesmím mít strach. Musím se dívat dopředu a snažit se nezklamat své spoluběžce. Vím, co mě čeká. Budu trénovat, nikoli si pobíhat. Mám na to tři a půl měsíce. Běhat intervaly, kopce, běžeckou abecedu, posilovat a to by bylo, abych tu desítku nestáhla.
Howgh!
Tak ahoj, sejdeme se 16. 5. na startu.
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
