Je tomu téměř přesně rok, co jsem začal běhat. V loňském roce jsem si pouze zkušebně prošel trasu Krakonošovy stovky, abych věděl, co mě čeká. A letos v pátek 20. 6. jsem stál na startu této nekonečné cesty. V letošním ročníku byla navýšena účast běžců a chodců na počet 500 osob. Náměstí ve Vrchlabí bylo celkem slušně zaplněno. Předpověď počasí hlásila teploty na vrcholcích kolem nuly, ale hlavně celou noc a následující den bez deště.
Pátek pro mě začal jako normální den. Ráno zvonil budík, abych šel do práce, naštěstí jsem měl pro přípravu na závod zamluvený půl den dovolené a tak jsem mohl celé odpoledne pospávat, zabalit věci a plánovat, jak se letos do této porce kilometrů pustím. Vytyčil jsem si dost tvrdý cíl - dokončit závod do 15 hodin. Musím uznat, že jsem si během závodu myslel, že je to pro mě nedosažitelná meta.
Odstartováno bylo přesně v 21 hodin. První skupinky „chrtů“ vyrazily v tempu jako by běžely půlmaraton a hned začaly stoupat k první kontrole na vrchu Žalý. Můj plán byl kopce chodit, rovinky a z kopců běhat. Cestou k první kontrole jsem postupně zlepšoval svou pozici v celkovém pořadí. Po odpíchnutí čipu na Žalém následoval seběh a rychlá chůze k další kontrole na Mísečkách. Tento úsek cesty už byl po tmě pouze s čelovkou. Startovní pole se začínalo trhat a tak bylo pro všechny místa dost. Kontrolou procházím po 2 hodinách a 12 minutách od startu, v nohách máme všichni prvních 17km. Další kontrola je až v Harrachově na 30 kilometru. Z Míseček zavedla trasa závodníky do Kotle a po vyšlápnutí dost velkého převýšení se terén změnil nejdříve na cestičku a poté na nekonečnou asfaltku. Běhatelný terén a tak postupuji podle naplánovaného scénáře, kontrola dosažena za 3 hodiny a 54 minut. K občerstvení beru do ruky chléb se sádlem, čistou vodu a pokračuji rychle směr Mumlavský vodopád.
Pokud jsem se na nějaký úsek vysloveně netěšil, tak to bylo dlouhé asfaltové klesání do Harrachova a následné stoupání na Voseckou boudu. V tomto úseku se také přidal jemný déšť a na hřebeni byla taková mlha, že by se v ní ztratil i Rákosníček. Krize byla opravdu veliká, ale s postupným rozedníváním nad Špindlerovou boudou byla pryč. A přede mnou „posledních“ 50 kilometrů. Cesta Polskou částí nebyla v letošním roce tak strašně mokrá a popobíhalo se celkem pěkně. Potom klesnutí pod Malý Stav a stoupání na Sněžku. Poslední velký kopec, následovaný seběhem na Pomezní boudy. Před startem jsem si, jako jediný orientační bod ohledně času, dal právě kontrolu na Pomezkách. Plánoval jsem dorazit do 7 hodin ráno, tedy 10 hodin od startu. Po zapsání čísla vidím čas 10:18, to je trochu pozdě, ale nic, co by se nedalo na posledních 28 kilometrech dohnat. Navíc se dozvídám, že jsem v celkovém pořadí na 54 místě, neuvěřitelné.
Vybíhám z Pomezek a ještě dojídám opět chléb se sádlem, není čas odpočívat. Po několika málo metrech se ke mně připojuje můj kolega na poslední část trasy. Dozvídám se, že pokud zabereme, můžeme se dostat nejen pod cílených 15hodin, ale ještě trochu níž. V těchto místech už mám dost velké problémy s kotníky, ale jdeme do toho. Běžíme na pohodu a postupně předbíháme několik dalších závodníků a blížíme se k poslední kontrole v Peci pod Sněžkou. 82 kilometrů v nohách a čas 11:40, namazat nohy, vyměnit ponožky a vzhůru na poslední úsek cesty. Seběhnutí do Lánova bylo peklo, na chodidlech už bolí skoro všechno a cesta v lese zničená od vody a traktorů. Následuje 5 kilometrů po loukách směrem k Vrchlabí, bolí to, ale z posledních sil makáme. Konečně kostel, DDM Pelíšek a cíl. Výsledný, pro mě až neuvěřitelný čas, 13hodin a 45 minut. V celkovém pořadí 48 místo z 500 přihlášených.
Co dodat závěrem. Krakonošova stovka je pěkný závod, který vám za jeden den ukáže celé Krkonoše, ale něco za to bude od vás chtít. Já tomu věnoval dva úplně fialové nehty na nohách a hodně pochroumané a bolavé kotníky. Díky všem organizátorům i účastníkům, kteří se rozhodli poprat se sebou samými a zdolali tuto dlouhou cestu. Ten, kdo nedokončil, má alespoň cíl na příští rok. Také děkuji kolegovi číslo 656, který mi pomohl dokončit a dotlačil mě do cíle.
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
