• Jak jsem dobíhala posledního běžce aneb můj první půlmaraton

      13:41
    Nikdy bych nikomu nepřála zažít pocit, že vám všichni utekli a vy jste na svém prvním půlmaratonu najednou sami. Tento příběh však končí šťastně, alespoň pro mě.

    | foto: Lenka Novotnápro iDNES.cz

    Stojíme na startu půlmaratonu, jsem rozhodnutá, že jdu prostě na sobotní večerní výběh v Olomouci s holkami z RUNGO. Stojím v koridoru pro „Jelítka“ (naše odlehčené označení běžců hobíků, tedy především nás) před námi jsou vodičky na 2:30. Mám v plánu se jich držet jako klíště a nepustit se jich ... však mě dovedou do cíle. Hraje Vltava a my se pomalu suneme k bráně, šup, zapínám hodinky a běžíme. 

    Vodičky mají mít tempo 7:00, sleduji hodinky... Aha, tak to vůbec ne, pohybujeme se kolem 6.20, to je na mě rychlé! Zvolním a své společnice Romču a Janu (identifikátory žlutá trička) sleduji už jen z povzdáli. Sakra tohle je pro mě přepálený start, říkám hlavě klid, hlavně běž, nohy můžou a Forrest taky běžel. Přichází třetí kilometr a vím, že je to špatný. Moje permanentní problémy při běhu a spinningu jsou tady. Zase ta pitomá křeč, prostě vím, že s tímhle to nemá cenu prodlužovat, že se toho nezbavím a jen to prohloubím.

    Zatáčka, toiky nikde (popravdě jich na trase moc nebylo), první podnik, co je otevřený, huraaá! Zapluju do nějakého nonstopu jako exot a mířím přímo na WC. Tentokrát dobrý, všechno včas, obešlo se to bez zvraceni. Uklidňovala jsem tělo vlastní hlavou, všechno je OK, ztráta 5 minut (to jsem tedy zjistila až doma, když jsem stáhla záznam z garminek) Nicméně pořád menší ztráta než posledně při tréninku, kdy to bylo 15 minut. 

    Vyjdu ven a ten pocit bych nepřála vůbec nikdy a nikomu. Nikde nikdo, prostě prázdno, štamgasti nechápali a pokřikovali na mě, že jsem byla na jednom. Hahaha velmi vtipné. Říkám si, no nic, prostě poběžím, nasadila jsem trochu rychlejší tempo, což mě stálo dost úsilí a horší tepovku, ale celkově mi ta prázdná ulice psychicky vůbec nepomáhala. Po 1,1 kilometru jsem zahlédla oranžové bundy na kolech a nápisy Poslední běžec. No hoši na mě zírali, jako kdyby viděli ducha. Prý kde jste se tu vzala?

    Zadýchaně jsem jim vysvětlila, že to byla nezbytnost, a oni jen, že stejně dlouho poslední nebudu. A já běžela a běžela a říkám si, musím dohonit tu Romču, bylo mi na trase smutno. Tak jsem pomalu předbíhala jednoho běžce za druhým, břicho bylo v klidu, dech jsem stabilizovala a nohy mohly. Funím si to dál, v sadech potkávám holky, tak jim zoufale zamávám, protože běží proti mě. Pak mě povzbudí, a to velice mile, Jana Kořínková na trase. Říká mi, že jsou holky asi 5 minut přede mnou, hmmm to nedám, nejsem Keňan. Tak pořád jen běžím a běžím a běžím. 

    Líbil se ti článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

    Lidi v Olomouci jsou vážně neuvěřitelní, i v těch nejzapadlejších místech prostě fandí, křičí a dávají vám to, co vám pomalu ubývá - sílu. Za chvíli se vracíme do města a vidím rychlejší běžce, jak už si běží na 19. kilometr. Asi jediné značení, co jsem zaregistrovala. Říkám své hlavě, to je fajn, za chvíli jsem tam, to mi chybí asi pět kilometrů. Pak přichází ona moje inkriminovaná zatáčka. Jojo, štamgasti jsou tam stále, ale asi po té pivní náloži už neregistrují běhnu, co jim vyběhla z nonstopu. Až opodál na cestě slyším z davu, hele to je ta, co tady běžela jako poslední sama. Dupu si dál, poctivě stavím každou občerstvovačku, piji vodu. Je super slyšet všude hudbu, to mi pomáhá, měla jsem chuť i tančit. Vědět, že to dopadne takhle, vzala jsem si sluchátka. A už se blížím k náměstí.

    Kostky tedy žádná sláva, hlídám kroky, protože zraněná odjet nechci. Mrknu na hodinky a zjišťuji, že to snad zvládnu do času 2:30. Probíhám cílem a je to 2:29! Jsem tam. Nevím, jestli šťastná nebo nešťastná, že celou půlku honím svoje žluté spoluběhny, mám trochu rozpolcené dojmy. Dnes je líp a zpětně si říkám, že to vlastně byla pecka. Krásné město, úžasní lidé, luxusní počasí na běh a mě se běželo skvěle. Před tím jsem dala nejdelší výběh maximálně 1x 16 kilometrů a jinak výběhy kolem 5 až 7 kilometrů. Děkuji za zážitek.

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.