Irena se pere s posledními metry vrchařského závodu Běhu na Kleť.

Irena se pere s posledními metry vrchařského závodu Běhu na Kleť. | foto: archiv Ireny Výborné

Irena: jak jsem běžela místo Olomouce na Kleť

  • 0
Když jsem měla za sebou budějovický půlmaraton, tak jsem se rozhodla, že poběžím ještě půlmaraton v Olomouci. Chtěla jsem se přihlásit, ale ouha! Vyprodáno! Plno! Zkrátka: už žádné startovní číslo pro mě nezbylo - kapacita závodu byla vyčerpaná. Měla jsem se starat dřív... Ale řekla jsem si, že to tak asi má být a že to znamená, abych běžela v neděli 22.6. běh do vrchu - na Kleť.

Start byl v Kájově u Českého Krumlova 550 m n.m. a cíl - vrchol hory Kleť 1084 m n.m. - převýšení 534 m. Celkově trať o délce 13 km vedla po polních a lesních cestách v Blanském lese.

Ráno se nás sešlo u restaurace Petráškův Dvůr víc než sto závodníků. Většinou se mezi sebou známe a já viděla, že přijeli většinou samí velmi dobří běžci. Věděla jsem, že závod bude tvrdý nejen převýšením a profilem trati, ale hlavně velkou konkurencí na trati.

Po startovním výstřelu jsme všichni vyrazili jako chrti. Když se běží takovýhle kros, všichni vědí, že na trati jsou většinou úzké stezky, kde se jen stěží předbíhá, takže se všichni snaží hned od začátku běžet na dobré pozici. Potvrdilo se to i tentokrát, většinu závodu jsem běžela se stejnými lidmi už od začátku. Nejdřív byla trasa rovinatá, vedla přes pole a louky, pak  stoupání lesem po uzounké stezce. Chvilku se běželo na přímém slunci, pak zase ve stínu lesa. Od 7. km začala trasa už trvale stoupat. Většina běžců, já také, jsme přešli do rychlé chůze. Čím se blížil vrchol Kletě, tím byla cesta - spíš necesta - příkřejší a kameny větší. Ke konci se cesta trochu urovnala, takže do cíle jsme dobíhali celkem v pohodě.

Nahoře nás čekalo občerstvení - voda, koláčky, meloun. Kdo chtěl, mohl si ještě vyběhnout nahoru na rozhlednu a pokochat se pohledem na náš krásný jihočeský kraj!

Jedna nepříjemnost se závodu nevyhla: nějaký turista "šprýmař" obrátil orientační šipku na trase na opačnou stranu a šest prvních nejrychlejších běžců špatně odbočilo a zaběhlo si asi 3 km! Když to běžci zjistili a vrátili se na správnou trasu, už zpoždění nedohnali a jejich časy neodpovídají jejich běžnému výkonu. Smůla! Ale bohužel se s tím při krosech musí počítat, že se nějaký vtipálek najde a způsobí takovou nepříjemnost.

Jinak byl závod pěkný i počasí vyšlo dobře a my všichni jsme si krásně zaběhali.