V posledních dnech minulého roku, když se uzavírala možnost podat přihlášku do programu aWCH ,jsem slavila šedesátiny. Přihlásila jsem se, moc jsem si přála být vybrána. Byl by to ten nejluxusnější dárek k mým kulatinám. Nevyšlo to, dost mě to mrzelo, bylo mi to líto. Ale nepřekvapilo mě to. Nejsem klikař, v životě jsem si musela všechno zasloužit, vydřít. Uzavřela jsem to tím, že už jsem na takové akce stará.
Ale nevzdala jsem se. Řekla jsem si, že s tím něco zkusím udělat sama. Korunu všemu nasadil brácha, který mě bez mého vědomí přihlásil na Sportisimo 1/2maraton. Za dárek dostal vynadáno. Několik let si chodím zaběhat. Jen tak, 2-3x v týdnu svých 4-6 km. Většinou po práci, když mám hlavu jako věrtel. Věřím na endorfiny, u mne zabírají na 100%. Ale teď to bylo jinak. Stáhla jsem si z internetu Škorpilův tréninkový plán na půlmaraton,zavedla si tréninkový deník a dala se do toho. I zima byla k běhání milosrdná. Plán jsem přísně dodržovala, jen 2x jsem musela porušit. Jednou proto, že jsem si v rámci tréninku zaběhla s bráchou memoriál Jardy Kvačka.
A tak jsem včera před polednem stála nervózní u Právnické fakulty v Praze. Ze svého stanoviště L jsem si vychutnala nádherné tóny Vltavy a vyběhla. Cíl byl: NEVZDAT. Ten jsem si splnila, i když trenér by spokojen s časem asi nebyl. Závod jsem absolvovala bez výraznější krize, bez křečí, puchýřů... V cíli žádné enormní vyčerpání, měla jsem pocit, že bych ještě mohla běžet dál. Asi jsem se dost šetřila. Ale s nulovými zkušenostmi v tak dlouhém závodě jsem nechtěla riskovat, že mě 5 km před cílem bude muset sebrat erzeta, jako mnoho jiných. A mých více než 10 kg nadváhy taky asi udělalo své. Dnes jsem v euforii, cítím se fajn a pochlubím se. Dosud jsem vše raději tajila, kdyby to nevyšlo.
Všem holkám v aWCH držím palce, aby vydržely a naplnilo se jejich očekávání.
Miloši, Vám děkuji, že jste mě jako osobní trenér dovedl do úspěšného cíle, i když ne osobně.
A možná na viděnou při nějaké další běžecké akci.
Zdraví Milada.
