Můj první „běh“ bylo spíše takové popobíhání za doprovodu sípání a funění. S dnešním během to nemá vůbec nic společného.
Velkým pomocníkem mi v začátcích byla aplikace Runtastic, kterou jsem si nainstalovala do mobilu a která mi ukazovala časy i mapy, kde a jak jsem běžela. Bylo to pro mě cosi nového a úžasného. Každý další den jsem se těšila, až si zase budu moci své výkony prohlédnout.
Zakoupením běžeckých bot jsem se zavázala běhat pravidelně.
Každý výběh jsem si říkala, že si trasu prodloužím třeba jen o pár metrů. První měsíc jsem dokázala bez zastavení uběhnout osm kilometrů. Začala jsem se o běh zajímat. Četla jsem, zkoušela si správné držení těla při běhu a učila se správně dýchat.
Netrvalo dlouho a začala jsem pociťovat ony úžasné pocity po běhání. Na výběhy jsem se těšila čím dál víc a ostatní sportovní aktivity jsem začala vynechávat.
V dubnu 2014 mě naprosto pohltil pražský půlmaraton a od té chvíle jsem nemohla myslet na nic jiného, než že si ho příští rok musím zaběhnout taky, i když bydlím v zahraničí a Prahu mám skoro 900 kilometrů daleko. Už jsem zaregistrovaná a na svůj první a oficiální půlmaraton se pilně připravuji.
Nejraději běhám v ranních hodinách a už mám pár stálých tras, kde už vždy přesně vím, kolikátý kilometr se blíží.
Jayvěk: 51
výška: 153
váha: 66
bydliště: Nizozemsko |
Na Facebooku jsem našla skvělou běžeckou skupinu, ke které jsem se přidala a která je složená ze samých žen: Rungo pro ženy. Cítím se tam neskutečně dobře. Je to skupina všech věkových kategorií a nacházím tam každodenní podporu.
Za necelý měsíc mi bude dvaapadesát let a díky běhu se cítím čím dál tím mladší. Přeji všem, kdo by se rozhodl díky mně s během začít, ať mu běh dá to, co mmě. Dobrou náladu, pohodu, vyrovnanost a radost ze života.
