OK, běháte i pětkrát týdně, k tomu posilujete. Nebo si aspoň v útlumové chvilce u televize vzpomenete, že byste to dělat měli a provedete pár cviků, o kterých jste někde četli. K tomu si sem tam řeknete, že by chtělo odměnit tělo saunou nebo bazénem. Pokud tam mají dobré pivo, nápad jednou za pár měsíců zrealizujete. Neměli byste ale svoje tělo úměrně jeho zatížení a pečlivosti v přípravě tréninkových plánů hýčkat ještě víc? A s nějakou vizí?
Kdo najde dobrého fyzioterapeuta, najde poklad
Běžci mívají díky svému koníčku spoustu bebíček. Některá jsou důsledkem dlouhodobého přetěžování nebo špatného běžeckého projevu, některá jsou důsledkem karambolu při tréninku. Většinou vznikají ve spojení se slovem „příliš“ – příliš často, příliš rychle, příliš málo pozornosti věnované bolesti. Pokud se nemusí rovnou řešit v sádrovně nejbližší ambulance, nastává otázka, kdo se vzniklou blokací či nataženými svaly pomůže a přetíženému tělu uleví. Odpovědí je samozřejmě fyzioterapeut. Váš osobní fyzioterapeut toho o vás ví stejně jako váš právník a nejlepší kamarádka, proto je potřeba jej vybrat velice pečlivě. Co od něj máte chtít a co všechno pro vás může udělat?
„Opravdu dobrý fyzioterapeut si na vás udělá čas v co nejbližší možné době. Nemůžete přece nespat kvůli bolesti ještě měsíc, než bude mít v diáři volno,“ říká fyzioterapeut Petr Soukup. Očekávejte osobní přístup s dostatkem času na terapii a na závěr sérii cviků, které by při pravidelném provádění měly zamezit opakování vašeho bolavého stavu. „Po terapii by od vás dobrý odborník měl chtít v rozmezí 24 hodin zpětnou vazbu, případně vám sám zavolá či napíše. Navíc – a to je důležité – byste si měli osobně sednout. Vztah, který v průběhu terapie navážete, je dosti intimní. Ne před každým se po pětiminutovém rozhovoru svlékáte do spodního prádla,“ říká Petr Soukup a doporučuje, že víc než na počet titulů byste v případě hledání toho svého „napravovatele“ měli dát na doporučení svých známých nebo tréninkových kolegů. Rovněž je důležité, aby fyzioterapeut znal biomechaniku sportu, který provozujete. „Nejdůležitější ze všeho je ale odstranění bolesti, se kterou klient k fyzioterapeutovi přichází. Pokud vám nepomůže, asi pro vás není ten pravý.“
Kineziologický rozbor
Každý fyzioterapeut vám při manuálním rovnání vašeho sportem pokrouceného těla rád připomene, že nejlepší je reagovat už na první příznaky zranění a bolestí. A že nejlépe dbát na prevenci a občas se ukázat, i když díky žádné akutní obtíži netrpíte. Vaše osobní biomechanika totiž ovlivňuje váš běžecký projev a může vést k zátěžím, případně i zraněním, kterým se při včasném odhalení a kompenzaci můžete vyhnout.
Vstupenkou ke spolupráci s fyzioterapeutem na vašem pohybovém projevu a kompenzaci důsledků vašeho milovaného sportu na vašem těle je kineziologický rozbor. Jedná se o cizokrajně nazvanou přehlídku, při které vás, oděné jen ve vašem nejlepším spodním prádle, obchází sportem vysoustruhovaný mladý muž (nebo sportem vysoustruhovaná mladá žena, v tomto jsou průšvihové principy Murphyho zákonů absolutně genderově spravedlivé), a cvičeným okem na vás hledá tělesné vady.
Na začátku jste dotázáni na věk, váhu a anamnézu předků i vlastní (zlomeniny prstů se počítají, zlomeniny srdeční oblasti bývají velkoryse opomenuty). Z hlediska antropometrie je vypočítáno vaše BMI, velikost nohy i případná krátkozrakost a do koktejlu vstupních informací jsou přidány tréninkové i regenerační metody, počet naběhaných kilometrů a pracovní zařazení včetně procentuálního zastoupení sedavé složky.
Jsou vaše zakřivení normální?
Jste pozorováni při chůzi, ve stoje, v různých pohybech. Poté jste postaveni do stoje, několikrát ohnuti v pase a důkladně překládání a proklepáváni, přičemž každý nález zkrácení či bolesti svalů provázený vaším poděšeným vykviknutím je kvitován spokojeným zabručením a komentářem „To jsem čekal“. V akutních případech následuje nápravné opatření doprovázené dalším kvikotem, tentokrát o vyšší frekvenci.
Pak jste položeni na záda a nastane ticho. Když rozmhouříte jedno oko, uvidíte, jak arbitr posedává nad vámi a pečlivě sleduje váš hrudník. Pokud mu k té krásné podívané nabídnete colu a popcorn, jen se pobaveně ušklíbne, protože právě sledoval, zda je vaše dýchání při nádechu i výdechu fyziologické, či do sebe vzduch (jako většina populace krys kancelářských) rvete hlavně rameny mělčím horním dýcháním.
Aby fyziopozorovatel zjistil, že vaše křivosti nepocházejí z nějakého závažnějšího onemocnění, ale jen z běžného nedostatku, proklepe vaše údy malým kladívkem. Protože se bojíte, abyste tomu hodnému chlapci nebo slečně v přirozené reakci nevykopli zuby, jste shledáni napůl dysfunkčními. Poté jste vyzváni, abyste předvedli svůj nejlepší dřep, klik, sedleh a výpad. Vzděláni jen několikaletou drezúrou pozdně komunistického školství, ukážete klasický dosed na zvednuté paty a roztřesený klik, při kterém vám lopatky putují po zádech jak driftující zemské desky. Na závěr vás ze všech stran vyfotí jako celostátně hledaného zločince, na kterýchžto fotkách kromě výše zmíněných tělesných vad uvidíte, že to vaše nejlepší spodní prádlo by se nejlépe vyjímalo na úplně jiné postavě.
Nálezy a jejich kompenzace
Za pár dní jste konfrontováni s nálezem. Mám, stejně jako spousta žen, nohy do X, což se vznešeně skrývá pod pojmem valgózní postavení kolen. Naštěstí má spousta mužů nohy výrazně do O, takže mohu doufat, že alespoň moje děti budou mít nohy rovné. Při běhu tento fakt pochopitelně nemizí, takže hned vím, z čeho mě po dvacátém kilometru tak bolí úpony na vnější straně kolen. Dále je mi doporučena práce s plochonožím. Ve vyfasované zprávě je i několik listů s kompenzačními cviky a na jednom obrázku jsou fotografie oříšků a fazolí s popiskem „stimulace různými materiály“. K mé lítosti je mi ale sděleno, že tyto pochutiny nemám v rámci boje proti plochým nohám užívat vnitřně v sedu na gauči, ale procházet se po nich. Následuje dlouhá diskuze na téma „moje bolavé okostice“. Je mi doporučeno posilování lýtkových svalů a další nápravná opatření včetně praktického předvedení správného tejpování před závodem.
Jak rozcvičit běžecké vady a bebíčka?Posilujte a protahujte! Jak? Tak: |
Výrazně tlustší fascikl se týká kompenzačních cvičení. Moje levé rameno si stojí výrazně výš už od základní školy, kdy jsem na něm hrdě nosívala fešáckou aktovku dovezenou z NDR. Moje pánev se vychyluje doprava, důvod není před desátou hodinou večerní zveřejnitelný. Celé držení mého těla vykazuje známky oslabeného středu, což sice říkají každému, u každého je to pravda, ale každý na to při nulových problémech zvysoka kašle.
Nechávám si proto předcvičit několik dalších doporučených cviků, které sice mám popsané ve vyfasované brožurce, ale jejich mechanika mi není jasná. Většinou se totiž jedná o malé pohyby, které se dají snadno odfláknout. Teprve jejich opakované přesné provedení vám předvede, co to je bolest při posilování. Jsou mi do detailu posunu jednotlivých svalů vysvětleny v mužské verzi „bez trička“, což jen dokresluje, jak těsný a přátelsky otevřený musí být vztah mezi fyzioterapeutem a klientem. Podle pravidel mé babičky bychom si v tuto chvíli mohli začít tykat.
Úkol je zadán, přichází fáze realizace. Ačkoliv mě všechny nalezené tělesné nedostatky utvrzují v přesvědčení, že bych měla být vyloučena z chovu, ve své zálibě v běhání chci smysluplně pokračovat. Takže jsem si příručku se cviky rozložila v obýváku a oddávám se jim v rámci večerní relaxace. Jejich výhodou je i to, že při nich nedosáhnu na sklenici s vínem, a pokud ano, dlouho ji ve stoji na balanční podložce neudržím. Takže ze mě bude během léta buď eskamotér, nebo osoba o pár soudků štíhlejší.
