Docela mě překvapuje tvrzení, přesněji konečný závěr, že s vyšší rychlostí se snižuje počet kroků, a tudíž se snižuje výsledná zátěž. Co vím, právě příliš velká zátěž na klouby se eliminuje tím, že zvýším frekvenci dopadů, tedy zátěž rozložím na více jednotlivých momentů. Ono to bude u běhu složitější, ale pro klouby je šetrnější zvednout v dřepech 1000 kg dejme tomu v padesáti opakováních po 20 kg než v pěti po 200 kg... Stejně tak v cyklistice je z ekonomického hlediska efektivnější netočit frekvencí 50, nýbrž +- 90. A k tomu počtu kroků - já se při běhu snažím držet stále stejnou frekvenci, tedy +- 90 kroků za minutu, ať běžím rychle jakkoli. I když prakticky mám při běžném běhání frekvenci spíše pod 90 a při závodě naopak nad 90, nikoli menší, jak by vyplývalo z článku.

Možná je to špatně formulované, ale bylo to myšleno následovně - snižuje se počet kroků absolutně.

Když běžíte rychle, nebo pomalu, je kadence stejná a tím pádem musíte při vyšším tempu udělat o trochu delší krok, než když běžíte stejnou kadencí pomaleji (jinak to prostě nejde). Vzhledem k tomu bude výsledná kadence při obou rychlostech stejná, ale změní se délka kroku a tím pádem se sníží počet kroků nutný k překonání pevně určené vzdálenosti.

docela by mě zajímalo, kde autor přišel na to, že se zraňuje stejné procento běžců??