O závodech Rungo jsem zatím vždycky jenom slyšela, o krásných trasách, pohodě, rodinné atmosféře a pověstných rautech v cíli. Letos jsem si dala za úkol přesvědčit se konečně na vlastní oči (a nohy). Vlašimskou Uklouzanou jsem ale proseděla doma s bolestí zad, přes Tydýty bylo zase třeba vypomoct doma na zahradě. Razovite pětky v ostravském Běláku jsem si ale nemohla nechat ujít, už jen proto, že start jsem tentokrát měla takřka „za barákem“.