• Diskuse k článku

    Diskuse k článku

    Seriál pro začátečníky: Jak si neznechutit běhání

    První běžecké dny a týdny bývají nejkritičtější, mnoho začátečníků s běháním sekne právě v této době. Vyplatí se stanovit si krátkodobé cíle, najít si rovinku a běhat pomalu. A také se motivovat, například tréninkovým deníčkem, běháním ve dvou či účastí na veřejném běhu.

    Upozornění

    Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
    Děkujeme za pochopení.

    Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

    P51a10v50e68l 20V87y42m55a64z96a37l 3538293602965

    Odpoved:Nikdy nezacit behat.

    0/0
    3.12.2014 1:33

    P51e16t72r 95P62e44t86ř37í50k 3801950391258

    kolegové;-),velmi mne zaujaly vaše zkušenosti a začátky, přispěju taky, běhám dlouholetě, ale s přestávkami dlouhými, takže než se vždy dostanu do formy, chvíli to trvá, aniž jsem o tom něco studoval, tak když vyrazím s našimi psy na výběh "začátečnický" - mám velmi kopcovité trasy, tak běžím a jak to nemohu udýchat, tak chvíli jdu a jak se dýchací rytmus uklidní, běžím dále, prostě dělám věci přirozeně jak to cítím že to vyhovuje mýmu tělu a tímto stylem se dostanu do tempa bez zastávek v kopcích, kdy i do relativně prudkých stoupáků to na pohodu udýchám celých cca 8 km, nejdůležitější je však pravidelnost a stálost, to vím po létech jistojistě:-)

    0/0
    10.11.2014 10:52

    F15r87a73n63t53i13š57e60k 14S72u60k78e53n60í25k 3655178156427

    Roku 1981 mi bylo 31 let, 175 cm, 90 kg. 2 moje děti v té době 11 a 9 let se mi smály, že mám na břiše "Lysou horu". Rozhodl jsem se, že to tak nemohu nenechat. Naštěstí to byla doba, kdy se jogging stal velmi populárním druhem pohybu a tak jsem si řekl, že zkusím běhat. Tehdy to bylo rok, co jsme se přestěhovali do blízkosti Bělského lesa v Ostravě a mé ratolesti tam objevily nově vybudovaný areál zdraví s 900 m dlouhým pilinovým okruhem. Mé děti mi nevěřily, že celý ten okruh uběhnu a že je v závodě s nimi porazím.  Slíbil jsem jim sladkou odměnu, když se jim to povede. Po startu vyrazily jako by 900m bylo jen 100 m. Já jsem je nechal a běžel podle mne "přiměřeně". Tedy z kopce mi to docela šlo, děti mi utekly, ale ve stoupání jsem je dohnal a přes svou nadváhu i předběhl, ale za cenu, že v cíli jsem málem vypustil duši. "Tak to tedy ne", řekl jsem si. Rozhodl jsem se, že postupně za určitou dobu zvládnu bez přestávky 10 okruhů.  Postupně jsem uběhl 2, 3, 5,7 a za 2 měsíce pravidelného běhání po okruhu jsem těch 10 okruhů dal. Začal jsem si vést do sešitku záznamy, kolik jsem toho uběhl. Váha šla raketovým tempem dolů za 3 měsíce o 15 kg, za půl roku o 20. Své stravovací návyky jsem vůbec nezměnil, naopak musel jsem jíst ještě více. Kolegové a známí začali mít obavu o mé zdraví,  všechno oblečení jsem musel nechat buď přešít, nebo vyhodit. Začal jsem se cítit výborně a původní posměch okolí vystřídal obdiv. Pokračoval jsem v pravidelném běhání a následující rok v dubnu jsem běžel závod 20 km pod Lysou horou z 1:27 minut. V červnu téhož roku jsem uběhl v Otrokovicích maraton za 3:01 a rok na to 2:52 tamtéž. A následovalo dalších 35 maratonů s různými výsledky, většinou pod 3 hod, asi polovina pod 2:50 a nejlepší ve svých 42 letech 2:38:48 v roce 1991 v Šumperku. 

    Dodnes běhám, i když mnohem pomaleji a zúčastňuji se tak 1, nebo 2 závodů za rok. Na maraton už nemám a tak alespoň zvládám půlmaraton. Na aktivním pohybu jsem závislý (běh, kolo, rotoped, občas plavání).

    +4/0
    9.11.2014 17:57

    Jerry X

    Začít se dá různě, i když můj způsob asi ideální nebude.

    Někde koncem základky jsem od doktorky dostal papír, že mám zakázané dlouhé běhy, díky čemuž se ze mě stal na dlouhá léta absolutní neběžec.

    Změnilo se to před čtyřmi lety, nějak jsem si po svém druhém cyklozávodu vzal do hlavy, že chci zkusit triatlon. Věděl jsem, že plavání i kolo zvládám v pohodě (cílem bylo dokončit), jenže co s tím během? Variantu, že 4.5 km ujdu svižnou chůzí jsem po analýze výsledků zavrhnul, to bych skončil úplně poslední, což jsem nechtěl, bylo potřeba naučit se běhat!

    Tak jsem si koupil boty a zahájil experiment s cílem zjistit, zda se dá dostat z absolutní běžecké nuly na potřebnou vzdálenost za 3 týdny. ;-D

    Napoprvé jsem myslel, že po kilometru umřu, i při pomalinkém "běhu" ukazoval pulsmetr hodnoty, jaké jsem na kole nikdy neviděl. Tak jsem posunul maximum na 200, aby se hodinky přestaly vztekat a doufal jsem, že se s tím tělo nějak srovná. Tepová frekvence sice neklesala, ale postupně se mi dařilo prodlužovat vzdálenost, kterou jsem zvladnul běžet, 3 dny před závodem jsem už uběhl v kuse asi 3.5 km. Drobnostmi, že před během bude ještě kolo a plavání, jsem se radši nezatěžoval. ;-)

    V to, že bych mohl v triatlonu uběhnout celou vzdálenost jsem doufal jen do chvíle, než jsem na startu zjistil, že běžecká část vůbec nebude rovina! Na to jsem připravený nebyl, stejně tak jsem nebyl připravený, jak blbě se mi poběží po 20 km na kole, nakonec jsem běžel jen po rovině a s kopce, do kopce to nešlo. Výsledek absolutně 63/80 každopádně potěšil natolik, že to nebyl můj poslední triatlon, na ty v následujících letech už jsem se připravil trochu lépe, už to není zda dokončím, ale snad i trošku závodím. :-)

    +2/0
    5.11.2014 20:02

    M12i94c31h52a64l 24Z60o55u78b14e86k 9331323598911

    Na začátku jsem také běhal sám--po tmě a s tempem asi 6:30/km. Můj cíl byl uběhnout 1 km v kuse :-)  Po čase jsem začal pomaličku přidávat jak na vzdálenosti, tak na tempu.  Nikam jsem nespěchal a držel se rad zkušenějších. Opravdovým běžcem jsem si začal připadat tak po 5-ti měsících. Nebylo to o rychlosti, nebo vzdálenosti, ale o pocitu. Po těch 5-ti měsících jsem najednou ucítil, že to jde samo, že to tělo potřebuje a že bez běhu už nemůžu být. Také jsem začal pomýšlet na závody ( to jsem na začátku myslel, že nikdy!!).....a to byl ten přerod z "povaleče" na "běžce".

    Jinak také běhám po většinou sám--nemusím se vázat na časy, kdy to vyhovuje tomuhle a nebo támhletomu, ani na tempo a ni na vzdálenost. Ale přeci jen si udělám alespoň jednou týdně čas na společný RUNGO běh u nás v Pardubicích, kde setkám se společnejma  "bláznama" jako jsem já  :-) . Není to o tempu, ale o pohodě a pokecu. Tak-že, občas má i ten běh ve skupině také svoje výhody.

    +2/0
    5.11.2014 18:10

    P74a67v66l22a 48H40r85a43d97i12l25o45v57a 3717361571954

    Ja nemuzu behat s nekym, mam svoje tempo a ten druhy vzdycky bezi bud moc pomalu, nebo moc rychle. No a ve skupine, to uz si vubec nedovedu predstavit. Nehlede na to, ze jsem typicky vytrvalostni typ, nasadim sve tempo a bezim a muzu tak bezet x km, ale nesmim tempo menit. Takze behat s nekym mi zasadne nevyhovuje.

    +3/0
    5.11.2014 15:42

    M29i80c72h17a98l 55M70a68r31e60k 7919461532260

    Jj taky jsem takový samotář . . . . .

    0/0
    5.11.2014 16:44

    M81i74c66h37a91l 16M25a40r73e45k 7819821212780

    Jasně, je to tak. Člověk si to nesmí na začátku znechutit nějakými drsnými výběhy á 10 km a podobně. Začít pěkně pomalu, chůzi prokládat během a intervaly postupně natahovat. Vykašlete se na nějaké tempo, někomu vyhovuje 6.20 km jinému 4.50, to je na začátku úplně jedno. K pocitu slasti při běhu se prostě musíte proběhat. Ono to ze začátku bolí a hodněkrát s tím chcete seknout, ale věřte, že po několika týdnech, když zaběhnete svou první pětku v kuse, tak zjistíte, že to má smysl. Já ještě ze své zkušenosti doporučuji vybíhat až tak po cca 20-30 minutách rychlejší chůze. Tělo se pěkně připraví, zahřeje a vydržíte pak mnohem déle běžet, tedy nezavřít za sebou dveře paneláku a hned nasadit tempo, pěkně se projít, rychlejší chůzí a pak běžet. Tak hodně zdraví a naběhaných kilometrů.

    Michal

    0/0
    5.11.2014 14:11

    P80a61v52l62a 68H38r60a94d11i95l54o86v92a 3157481841244

    Kdyz je cas, tak to jde. Ja mam momentalne 30 min mezi praci a vyzvednuti dcery ze skolky, takze okruh 5 km a upaluju pro dite ;-D

    0/0
    5.11.2014 15:43
    Foto

    A73n76d51r32e97a 14K54o54c82o39u91r87k66o90v68á 8815358850475

    Já jsem před dvěma lety začala velice, velice zlehoučka (podle jakéhosi plánu "Atletkou během 9ti týdnů", který mi asi 5 let jen tak visel na ledničce). Začínala jsem běhat po tmě, s manželem, 6 minut chůze-1 minuta běhu-6 minut chůze-1 minuta běhu-6 minut chůze. Ty 3x1 minuty zvládne každý a nemůže se přetrénovat. Postupně jsem zvyšovala, až po 9ti týdnech by měla "atletka" zvládnout běžet půl hodiny v kuse. Vzhledem k tomu, že se mi povedlo zlomit si zápěstí (doma) , jsem to nezvládla, ale vydržela jsem a k běhu jsem se pak zase vrátila. Teď už běhám zásadně sama (manžel to po té mé zlomenině vzdal a teď už bych mu utekla :-)), bhám jen ve dne a je to úžasný relax. Mám 5 dětí, 2 zaměstnání, chalupu,... a běh je jediná chvíle, kdy po mně nikdo nic nechce, poslouchám si hudbu, kochám se krajinou, poslouchám svoje tělo (přes bolest nejdu), běhám si opravdu jen na pohodu. Mám 2 oblíbená kolečka, které si vybírám podle času, který mám , 7 nebo 14km. A dokonce jsem už absolvovala s kamarády, běžci, svůj první závod, a to hned 5km HORSKÉHO běhu a nebyla jsem ani poslední ;-D

    Jen ty kila dolů zatím moc nešly, ale to už dávno není moje motivace. A když jsem to zvládla já (v 45ti letech), zvládne to každý. Je to jen a jen v hlavě.

    +3/0
    5.11.2014 12:32
    Foto

    A49n23d64r90e73a 28K15o37c75o95u14r29k84o86v51á 8765438350645

    Ještě bych chtěla pro ostatní začátečníky dodat, že ten pocit radosti z běhání se u mě objevil až po 3/4 roce. Do té doby to byla vždycky jen euforie po doběhnutí a dobrý pocit, že jsem se překonala a z toho gauče jsem se zvedla :-) Chce to prostě trpělivost, ale jednoho dne se to určitě dostaví (já si přesně ten okamžik dokonce  vybavuju).

    +6/0
    5.11.2014 12:49

    T16o84m11á40š 69L34u16d50v27í66k 5620978363236

    Podle popisu nešlo o atletku ale o běžkyni, že. ;-)

    Čili nejspíše o "Běžecký plán pro úplné začátečníky – 9 týdnů". Znám, také mi pomohl.

    0/0
    5.11.2014 15:21
    Foto

    A79n13d87r87e38a 11K19o43c22o79u35r76k11o26v90á 8615718820935

    Ne, fakt se to jmenovalo "Atletkou během 9ti týdnů" Ale měla jsem to na lednici vystřižené tak dlouho, že už si nepamatuju, odkud to bylo (tuším, že se mi mezi vystřižením a prvním výběhem narodily 2 děti. A to je mezi nimi 5 let ;-D ) Asi to prostě muselo v hlavě uzrát ;-)

    +1/0
    6.11.2014 14:06

    P83e18t13r 23K58a58ň16o72v87s45k13ý 1684552857619

    U mně od začátku fungovaly a nadále fungují zcela odlišné zásady, než je uvedeno v seznamu, už v roce 2007 jsem měl rád spontánnost co se týká jednotlivých běhů (na druhé straně při poměrně pečlivé evidenci, jak jsem běžel a kontrole rámcových zásad), takže jsem vesměs běhal a nadále běhám bez předem naplánované délky, bez předem naplánovaného tempa, často sám, první rok bez měřiče TF, bez speciálních bot apod.  Jako nejdůležitější vidím, že jsem vždy naslouchal svému tělu a vnímal, co se mu líbí, a jak reaguje na zátěž, díky čemuž mě běhání stále baví, a díky čemuž jsem zůstal celých 7,5 let zcela zdravý, bez zranění či jiných problémů.

    Přístupů je ovšem více, takže si každý musí vybrat, co mu vyhovuje, na základě zkušeností z jiných oblastí života. Co funguje z hlediska motivace či prožívání jinde, bude fungovat i u běhání.

    +6/0
    5.11.2014 6:45





    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.