Ona

Diskuze

Řeknou-li ti: „Měl(a) bys zhubnout.“, pošli je někam!

Jeden by nečekal, že může dojít k rozporu mezi tím, jak dobře se fyzicky cítíme a jak špatně na nás naše nejbližší okolí pohlíží. Toto rozcházení se jsem ve svých úvahách shledal jako samotnou podstatu problému a ne jako indikátor něčeho, co by byl snad člověk povinován řešit.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Jiří Novák

25. 6. 2014 12:15

Zajímavý článek. I komentáře čtenářů mě donutili k zamyšlení. Sám pravidelně sportuji, ale cílem není vzhled, nýbrž dobrý pocit a odpočinek. Tím nemyslím dobrý pocit ze sebe sama, ale únava. Pocit z odvedené práce/tréninku/dřiny, endorfiny. Vzhled a "vypracované" tělo je sekundární efekt/následek činnosti, která mě baví. Nikoho podle vzhledu neodsuzuji. Jak již bylo psáno: Necvičící jedinec může vynikat v jiných oblastech a každý z nás si může být jist, že minimálně v jedné činnosti bude každý jiný člověk lepší než mi sami. Nicméně musím přiznat, ač akceptuji svobodu rozhodnutí každého, nechápu, jak mohou na svůj zevnějšek/fyzický stav úplně kašlat. Prostě nerozumím. Nemyslím si o někom, že by kvůli svému vzhledu byl horším člověkem, ale dáva nám to signál o lenosti, pohodlnosti a "slabé" vůli jedince. Toto však není záležitost týkající se pouze "obézních" jedinců. Jde i o geneticky "lépe" obdařené, viz. hubené modelky, které jsou pouze kosti a tuk. Přestože mají 50kg i s postelí, tak bez rizika poranění nezvednou ani PET láhev s minerálkou. Celkově jde o přístup k sobě samému, o postoj k životu. Máme na výběr ze dvou směrů. 1. fyzicky se udržovat, vyvinout určitou míru úsilí a strpět občasné "nepohodlí" nebo za 2. zůstat ve své komfortní zóně ("u TV"), trávit čas neobtížnými a zábavnými činnostmi s Kosmodiskem kolem pasu a slepě věřit, že je to zkratka k volbě první .

0 0
možnosti

Takže nám pan Procházka sdělil, že dal maraton údajně po 4 měsících (z nuly asi těžko..) za 3:23. Mohl si ale odpustit ten balast o ničem předtím.

0 0
možnosti

Vladimír Malý

25. 6. 2014 8:28

Pokud vám ovšem zhubnutí doporučuje váš lékař, tak uznáte, že na to má dozajista nárok. Zvláště když vyšetření pro vás nedopadne moc dobře.

0 0
možnosti

Ivana Pluhaříková

24. 6. 2014 17:47

Myslím, že z článku je docela zřejmé, že autor je  zcela srovnaný sám se sebou a dělá toho se svým životem mnoho. Ani já ne - modeling nedělám, ale nadváhou netrpím a objektivně vzato jsem i pěkná holka - a z jeho úvahy jsem nadšená!

Už jen proto, že z osobní zkušenosti vím, že věta : ,,Zhubni" málokomu pomůže zhubnout, rozhodně tedy ne kvůli sobě samému (což je zásadní). Naopak to spíš poníží, urazí, mnohdy vyvolá opak. 

Třeba já bych řekla asi něco takového: ,,Jako na rovinu, kamaráde, máš nadváhu a objektivně vzato to s sebou nese jistý rizika. Ale jestli se takhle cítíš dobře, nech to tak. Až začneš cítit, že ti to vadí, změň to. Ale je to tvoje věc. Tvoje tělo a tvoje pocity z něj jsou tvoje věc, nikdo jiný to nechápe tak, jako ty."

1 0
možnosti

Ivano, děkuji! Dělá mi radost, že většina pochopila, o čem článek je. Několik ostatních ho čte jinak, než byl napsán, a takovým si dopřeji nic nevysvětlovat.

A nemohu než souhlasit s tím, co jste napsala Vy. Jen k tomu dodám, že ti, kteří si svoji neomalenost obhajují starostí o druhého, by si měli uvědomit, že jen někomu radit je zcela prázdné gesto. Pokud je někdo opravdový přítel, tak všimne-li si u druhého nadváhy, s kterou dotyčný očividně není smířený, nebude na ni primitivně poukazovat, ale místo toho se zcela nenápadně zeptá, zda by se jeho kamarád nechtěl s ním zaběhat, jít si zaplavat, chodit na florbal... Protože: „Jsi tlustej, měl bys zhubnout!“, skutečně ještě nikoho nepotěšilo a už vůbec to nikomu nepomohlo.

0 0
možnosti

JItka Stachová

24. 6. 2014 7:53

Co je špatného na tom, když řeknu pobledlému programátorovi, že je bledý a hubený? Nu, špatné je na tom to, že se mylně domníváte, že tato upřímně míněná rada je prostě neomalenost a hulvátství. Je to stejné, jako slepci oznámit - jakoby to nevěděl - že nic nevidí. Stejné, jako invalidovi říci: "Ale pane, vy nemáte jednu nohu". Ano, je to "upřímné", je to váš názor, na který máte právo, ale laskavě si jej ponechte pro sebe. Myslím, že i oplácaní lidé mají nárok na svůj život bez zbytečných poznámek druhých. 

V

1 1
možnosti
Foto

Takže matka, když říká svýmu synovi, kterej strávil poslední roky jen u počítače, že je nějakej pobledlej a pohublej, je neomalenou hulvátkou?

Psal jsem o zdravým okolí lidí, ne o náhodným kolemjdoucím, kterej mi bezděky řekne, že jsem "tlustý prase".

Srovnání se slepcem/invalidou je mimo. Říct invalidovi, že nemá nohu, je debilita. Říct někomu, že mi připadá pohublej, je projev starosti o jeho fyzickej stav. Dotázaný odpoví "Vážně? Ale já se cítím fit". Konec. Kde je tam hulvátství?

0 0
možnosti

Pochybuju, že obezity, které si těžkou váhu přivodily vlastní vinou, jsou spokojení. Možná jsou se svým stavem smíření, ale rozhodně ne spokojení. Vždyť to tělo musí prostě trpět. Nohy a klouby musí nést obrovskou váhu, dále spotřeba energie, mozek jen pro jídlo a pohyb žádný, a nemluvím o nemocech v pozdějším věku. Dejte mi klidně mínus, ale obhajte si ho, napište, co z toho není pravda a jak vyšší váha prospívá zdraví.

1 0
možnosti

Platí zásada: Jsi-li nespokojen/a se svým tělem, něco s tím dělej, jsi-li spokojen/a, není co řešit. Nemám ráda lidi, co fňukají, že jsou tlustí, ale nic s tím nedělají.

1 0
možnosti
Foto

„Přijde mi zcela zásadní, aby člověk na tomto světě objevil činnost, která ho bude bavit, protože právě v ní bude nejlepší a zároveň nejužitečnější i nám ostatním.“

Tahle věta je poněkud nelogická, protože řadu lidí můžou bavit věci, které ostatním zas tak moc užitečné nejsou. Mne například baví kreslení (a výtvarné umění), ale nijak mne nepřekvapuje, že to většinu lidí nezajímá a že obrázky jsou to poslední, za co by utráceli své peníze. 

Další věcí je, že každého baví něco jiného, takže některé lidi opravdu baví starat se o svůj vzhled, navštěvovat kadeřníky, kosmetická studia, cvičit pro svůj osobní půvab, zabývat se oblékáním, módou, historií módy, přemýšlet nad tím, jak pěkně zkombinovat různé oděvní součásti a doplňky... a tak podobně, jelikož i oděv je součástí kultury. Tyhle lidi, ač dělají, co je baví, pan Ivan Procházka odsoudil jako povrchní, hloupé a od života odtržené...

Běhání pro zdraví je jistě prospěšná věc a je hezké, že to pana Procházku začalo bavit, ale na druhou stranu například mně to nijak hlubokomyslné také nepřipadá a užitečné ostatním už vůbec ne...

7 1
možnosti

Martin Bulín

22. 6. 2014 13:01

Článek mě trochu děsí, hned od druhýho odstavce. "To si někdo vážně myslí, že dáme zrovna na jeho názor?...".  Pokud se člověk pohybuje ve zdravém okolí lidí, měl by si takových  názorů vážit (někdo projevil starost o mou osobu) a minimálně se nad nima zamyslet (okolí má odstup, jeho názor může poukazovat na něco, čeho bych si sám na sobě nemusel všimnout). 

Co je ignorantskýho na tom, říct bledýmu, ochablými programátorovi, že je bledej a ochablej? Co na tom, že je takovej podle mých subjektivních měřítek (holt jiný nemám). To je přece přímo opak ignorantství. Jestli to není tak, že podrážděně na takový názory reagují především lidé, kteří sami se sebou nejsou v daným směru spokojení, a ventilují  tak nas*anost ze své vlastní neschopnosti s tím něco dělat:)

11 3
možnosti

presne .. stalo se mi i to, ze holka vsem tvrdila jak je vpohode a jak to neresi ... a pak se jednou trochu pripila a pak bulela jak zelva, ze je tlusta a ze se nikomu nelibi ... myslim ze zdrava sebereflexe je na miste, ale vzdy ten nejtezsi krok je stim zacit neco delat.

6 1
možnosti