• Ostravský Meresjev aneb razovitý běh

      16:20
    Rungo se po roce vrátilo do Ostravy a protože běhat pod zářícím sluníčkem je už nuda a kýč, od pátečního večera nám lilo. Déšť neustával ani v sobotu a z pětiset přihlášených běžců se na start postavily jen odvážné čtyři stovky.

    Kalužím se vyhýbáte jen na začátku. Pak už je člověk naskrz mokrý a tak si krátí každičký centimetr | foto: Viktor Pecina

    My se ale odradit nenechali, přišli, běželi, porochnili se v bahýnku... prostě razovitá Ostrava. Po sedmičce běhu navíc následovala sedmička vína s tetou, která příjemně zacyklila sedmičkový den. A jak závod viděl Pavel?

    Večer jsem koukal na radar a věděl jsem to. Bude hnusně, bude zima, bude pršet a vůbec, bude to fuška, ale poběžíme. Musíme. V takovém deštivém počasí si vždycky vzpomenu na všechny ty srdcervoucí scény uplácané blátem, potem a slzami. Na všechny ty cyklisty, jak drncají po mokrých, blátivých pavé sektorech během Paříž-Roubaix, nebo na Meresjeva, jak se plazí blátem zpět k domovu, a říkám si: Tohle je počasí, ve kterém vznikají drsné příběhy o boji s přírodou, o přežití v divočině, o souboji s vlastním tělem a o překonání limitů. Buď zůstaneš doma v posteli a neuděláš nic nebo si oblečeš své běžecké oblečení a půjdeš si pro své vítězství. A taky v tom máš ty čtyři stovky, slíbené triko a perníkovou medaili, takže prostě musíš.

    Fotogalerie

    Takže je rozhodnuto. Nasedáme nedaleko za Ostravou s Pavlínkou do tramvaje, pak do autobusu, a zanedlouho jsme na stanici SNP u koupaliště. Pořád prší, ale už během cesty tušíme, že v tom nebudeme sami. Na Svinově přistupují dva kluci se sportovními taškami, později paní v běžeckém oblečení a na parkovišti před startem, tam už je pořádně narváno. Ve frontě na registrace už asi posté poskakuji na špičkách a zaháním zimu. U pultu potkávám Majdu, která mě nadšeně zdraví. To je počasíčko, co, volám přes clonu padajících kapek. No hnus, odpovídá, mrzneme tady už od sedmi od rána.

    Romantika stranou, jedu na plno jako Jágr

    No páni. A já Meresjev a hrdinný cyklista jsem v sedm ještě spal. No tak jo, máte pravdu, hrdinství nechme organizátorům. Chystat trať a stánky a všechno kolem, to je panečku souboj s přírodou. Brr, když si vzpomenu, jak jsem párkrát v lijáku skládal třeba stan. Všichni to známe, nic pro sobotní ráno. Boj s přírodou se odehrává mnohem dřív, než vůbec závod začne, a vůbec není starostí závodníků. Ale pořád tady ještě zbývá trochu toho zápolení i pro nás. Těch necelých čtyřicet minut v Bělském lese. Tak pojďme na to.

    Líbil se ti článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

    Od začátku jsem byl stejně jako v loni rozhodnutý, že poběžím se svou přítelkyní. Na pohodu, romanticky, kam se taky hnát v takovém počasí. Ale určitě už teď, milí čtenáři, tušíte, že to nezvládnu. Chtěl jsem, ale nešlo to vydržet. Jak jsme se prodírali kupředu, občas prohodili pár slov, tančili mezi kapkami deště a vesele (znovu a znovu) skákali přes kaluže, najednou jsme se dostali do prudší pasáže. No, a tam se rozhoduje. Romantika stranou, chtěl jsem prostě jen předběhnout toho frajera ve žlutém a pak tu paní a toho pána a támhle toho rychlonožku a tu slečnu, co měla stejnou bundu jako Pavlínka, a ejhle, najednou jsem úplně někde jinde. A zpomalit nemůžu. To ví všichni, kdo včera četli v Timesech rozhovor Jardy Jágra. Musíš jet naplno, 24/7, protože ty tu hru miluješ. Navíc na té úzké pěšince není kam uhnout, jen pořád dál, neohlížet se, nezastavovat. Je to jako ve formuli 1, úzká trať, ale občas je tam místo pro předbíhání a tak předbíhám.

    Chvátám, drápu se po bahnitých svazích, čvachtám po podmáčených pěšinách. Rošťáctví malého hrdiny, klukovský souboj s přírodou. Pak už jsem zase na rovném asfaltu a zrychluju. Tuším, že už se asi blížíme k cíli a zkouším zase trochu předbíhat. Připadám si jako na nějaké nekonečné silnici v Austrálii, ještě že takhle rovně nebyl narýsovaný celý závod. Ale na nějaké žehrání není čas, už potkávám první vyklusávající „keňany“ a vím, že cíl je nedaleko. Soupeřím s neznámým chlapíkem v zelené bundě. Chvíli se přetahujeme o X-té místo. Biju se jako lev, klidně bych se oháněl i ostrými lokty, kdyby to k něčemu bylo, ale nakonec minisouboj prohrávám. Vyhrávám ale naopak něco úplně jiného, pocit dobře odběhnutého závodu, baštovní medaili a....

    Jo, ta přítelkyně. Neběželi jsme náhodou spolu? Teď je třeba obezřetnosti. Už jsem jednou udělal chybu, utekl jsem, hledal jsem ji úplně někde jinde a ona hledala mě, možná jste to četli. Takže okamžitě odevzdávám čip, beru si vodu a běžím zpátky. Třeba to vyjde tentokrát, aspoň v tom cíli. Už ji vidím, usmívá se na mě, otáčím se, že srovnám krok. A hele, ona přidává, najednou úplně sprintuje. A je pryč. Trochu zmateně podruhé sám doklusávám do cíle.

    Když ta slečna mě chtěla předběhnout, směje se Pavlínka, promiň. Taky se v ní probudilo to závodnické zvíře, no jo, závody, to není žádné místo pro romantiku. Je to boj a Pavlínčiny ruce to jenom potvrzují. Koukám na její zablácené dlaně a ona přikyvuje. Uklouzla jsem, ale kamarád mě na ten kopeček vytáhl. Představuju si, jak se drápala v tom prudkém stoupání po čtyřech. Nohy se boří, ruce kloužou, z nebe padá záplava a v dálce duní hrom. Kde jsi byl, hrdino, když potřebovala pomoct?, říká v duchu ta moje známá romantická část, ale vzápětí se ozve ta druhá, ten bojovník a dobrodruh a dodává: Ha, tak přece byl nakonec i ten Meresjev!

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    Ostravský Meresjev aneb razovitý běh

    M75a64r14t61i97n
    B66a26r17t21o26ň
    Docela by mě zajímalo, kolik Vašich čtenářů Příběh opravdového člověka četlo. Já jsem na titulek klikl, právě jen kvůli...
    M22a56j48d82a
    O38n17d35r56á31š66o56v95á
    Foto To nebude v našich silách to zjistit. Doufám, že všichni lidé s obecným rozhledem a vzděláním příběh plazícícho se...
    P72a79v46l30í79n73a
    I10l84l13í70k34o91v93á
    Jako spoluautorka článku můžu říct, že jsem román četla. A s Pavlem doufáme, že použití Meresjeva v nadsázce nijak...
    S60v50a21t31a84v20a
    D55u82r93a16n98o17v72á
    Uprimne podle titulku jsem cekala nejakeho handicapovaneho cloveka, ktery jako Meresjev prekonal sam sebe. Ale pokud se...

    V diskusi jsou 4 příspěvky, poslední příspěvek 11. 4. 2016, 17:13

    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.