První důvod: aby mi to šlo lépe na kole
Zní to bizarně, ale tak to bylo. Sport, především fotbal, byl vždy mou první a poslední drogou, jenže chtějte po šestačtyřicetiletém chlápkovi, aby na trávníku proháněl o generaci mladší. Přišel čas změnit sport, uznal jsem. Jenže po kterém sáhnout? Ping-pong? Dobrý, ale není v přírodě. Kulečník, bowling? Fajn, ale málo pohybu a zahuleno. Golf? Ty finance, to cestování! Turistika? Pomalá. Jenže ani k běhu cesta nevedla přímo, jasná volba totiž padla nejdřív právě na kolo. A abych se dostal do formy, rozhodl jsem se kondičku rozběhat. A přešlo mi to do krve, zjistil jsem, že někde dole v zarezlém šuplíku mám zastrčené běhací geny. Už při tom zůstalo.
Druhý důvod: euforie a závodění
Definitivně rozhodl prosinec 2006, přihlásil jsem se na březnový půlmaraton a o motivaci bylo postaráno. Do závodu jsem se rozdýchal, běhalo se už poměrně lehce, takže půlmaraton jsem si vysloveně užil, doběhl jsem sice "našrot", ale v euforii a navíc v čase, který mě příjemně překvapil. Od té doby nemělo moje běhání delší než pětidenní pauzu, každý týden dělám čtyři až šest výběhů, od ledna do prosince, nikdy indoor, vždycky venku. Ročně je to kolem tří tisíc kilometrů, k tomu desítky krásných závodů od tří kilometrů po "desítku". A jako třešinky na dortu úžasné zážitky z asi 13 půlmaratonů, 15 maratonů, tří horských maratonů a zlaté hřeby v podobě tří ultramaratonů.
Třetí důvod: parta
Všechny akce se konají ve společnosti podle mého gusta, ve skvělé partě stejných "magorů", jako jsem sám, ve vynikající náladě, v bandě lidí, kteří mají fajn vztah k přírodě a mají rádi nejen sebe, ale i ty okolo.
Čtvrtý důvod: zdravotní bonusy
Přestala mě pobolívat kolena, zmizely občasné problémy s bederní páteří. Nohy mě nesou jako první housle sladěného orchestru miliony kroků rovnou za nosem, ostatní nástroje je následují.
Pátý důvod: svoboda
A potom ta volnost! Nic mě nerozhází, co byl dříve problém, nestojí vůbec za řeč, a opravdový průšvih se jeví jen jako další výzva k rozlousknutí. Světské potíže se prostě jaksi zmenšily. Někdy docela vypnu, nemyslím na nic a kochám se. A v těchto chvílích jsem svobodný.
Šestý důvod: jiný pohled na svět
Jako každý správný běžec jsem si své pobíhání zapisoval, nejprve jen tak suše jako většina ostatních. Pak jsem vztah ke světu, který jsem díky běhu získával, začal otiskovat do rýmovaček. Z každého běhu je tak veršovaný zápis k tématu, které mi v ten den připadne zajímavé, nebo k místu, k počasí.
Když mám chuť na trochu romantiky, seběhnu třeba k řece, nejlépe v neděli ráno, to se nemůžu splést.
12. ledna, 36 km, 3:12
Nedělní krása
Vítej, ráno, jež rozveselivše běžce,
objímáš jej paprsky nesmělými.
Vítej, cesto, jež ksichtík rozjasnivše
proti zraku jemu krajinu posunuješ.
Vítej, řeko, jež rozběsnivše sebe stavidly slapskými
rychlokladeče hnát nedbale předplouváš.
Vítej, zdraví, jež nečekavše možnosti opačné
starci pobíhati umožňuješ.
Vítej, krásný živote...
Sedmé přiznání: běh mi teď hrozně schází
Běhání mi právě nyní strašně chybí. Chlap, co mu už čtyřikrát přetočili tachometr, teď leží na nemocniční posteli, jedny hadičky vedou z těla ven, druhé opačně. Nejsem teď vůbec zdravý ani svobodný. Na běhání se těším jako malej kluk. Protože se stalo mou opravdovou životní láskou, píšu i tyhle řádky. Držte mi palce.
