• Já a běh, aneb neustálé problémy po 2 letech běhání

      9:43
    Běžecké utrpení mladého muže, který si i přes spoustu začátečnických chyb (budiž vám varováním) nakonec lásku k běhu přeci jen našel. Přečtěte si příběh našeho čtenáře, člena Horské služby, který vám předkládáme bez úprav tak, jak nám ho poslal.

    Ilustrační foto | foto: Magdaléna Ondrášová, Rungo.cz

    Rád bych se s Vámi podělil o můj začátek s běháním. O to, co mě k němu vedlo a co mě stále při něm drží. I když musím říct, že to není jednoduchá cesta.

    Budou to už dva roky, co mě začalo zajímat členství u Horské služby ČR. Tehdy jsem prakticky vůbec nesportoval, občasně jsem jen zašel do posilovny. Domluvil jsem se tedy s vedoucím nejbližšího okrsku, že se sejdeme a řekne mi co a jak.

    Ze schůzky jsem odcházel lehce vyděšen, co musím ovládat, ale na druhou stranu i poměrně solidně motivován začít běhat. Realita zněla drsně - zaběhnout 10 kilometrů s převýšením 350 metrů do padesáti minut. A to ještě letos. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než začít běhat. Hned.

    Načetl jsem si desítky článků, většinu zde, na rungo.cz, a bylo mi jasné, že to nebude jednoduché. Běžecké boty jsem nijak neřešil a začal běhat v těch, které jsem měl na ven, do lesa, do přírody. Byly to sice běžecké boty, ale už v nich bylo dost nachozeno. A zde si myslím, že pramení mé současné problémy, ale o tom až později.

    Samozřejmě, že jsem udělal desítky začátečnických chyb. Hned první běh jsem běžel v kuse 3-4 kilometry, i když je jasně doporučováno většinu této vzdálenosti jít a občasně běhat. Z běhu jsem se vrátil se silnou bolestí pravé (a později i levé) holeně. Toto byl tedy můj první běh. Následovaly prakticky čtyři stejné, pokaždé se stejnými obtížemi - bolestí okostic holeně. Při dalším běhu jsem se asi zbláznil a běžel naráz 10 kilometrů. Čas byl samozřejmě strašný a já se vrátil domů zničený, bez energie, vše mě bolelo a už se mi znovu jít běhat nechtělo. Ono mi ale nic nezbývalo, termín fyzických prověrek se blížil (měl jsem na to circa čtvrt roku) a já šel znovu běhat. Samozřejmě, že se stejným harmonogramem. Vhodné by bylo také uvést, že jsem tehdy vážil něco kolem 93 kilogramů a pro tělo to byla asi pořádná zátěž.

    Jak už bylo uvedeno, můj tréninkový plán byl špatný, řekněme i nelineární. Motivace ale jaksi byla dost silná a mě to bavilo. Na okostice jsem ale brutálně umíral. Došel jsem k závěru, že potřebuji nové běžecké boty. Sehnal jsem nějaké Gore-Tex Adidas za asi tři a půl tisíce, které byly určené do terénu. Další chyba. Já běhal (a běhám) většinou asfalt, zpevněné lesní cesty a ten terén jen minimum. Bolest holení na čas odezněla a já běhal tak třikrát týdně sedm kilometrů. Převýšení jsem nijak neřešil a doteď moc neřeším. Soutěž byla opravdu už za rohem a já měl naběháno kolem 300 kilometrů. Na tu bídu jsem si myslel, že jsem byl připravený a udělal vše, co šlo. Bylo to opravdu 300 velmi bolestivých kilometrů.

    Soutěž se skládala z asi sedmikilometrového krosu a pak třináctikilometrového orientačního běhu. Kros jsem dal poměrně solidně, skončil jsem v první polovině. Asi to bude i tím, že mi v době závodu bylo čerstvě osmnáct let. Orientační běh o trošku horší, síly mi došly a já ho prakticky celý šel. Na mou obranu ale mohu uvést, že byl s obrovským převýšením. Na mě obrovským, třeba nějakých 600 metrů.

    No, týden po závodu jsem běhat nešel, regenerace byla fakt nutná. Pak jsem dostal nějaký stimul, který mi pomohl v tom vydržet běhat. Vzdálenosti rostly, čtyřikrát týdně 8-9 kilometrů běžně. Dal bych i víc, daleko víc. U mě byl a je největší problém, že se dost podceňuji a neumím si s tím poradit. Když trénuji, běhám pomalu, myslím si, že to rychleji prostě nedám. Že ta vzdálenost je prostě velká a už víc také nezvládnu. Tohle jsou mé současné problémy, ke kterým se dostanu.

    Následovaly podzimní prověrky, kde se běželo oněch 10 kilometrů s převýšením 350 metrů. Dal jsem je. Čas byl kolem padesáti minut a já měl radost. Jsem si ale zcela jistý, že bych čas dal i za možná 47 minut, jenže jsem celý závod absolvoval s indispozicí - zánětem gastrocnemiusu. Byl opravdu silný, sotva jsem došlapoval. Nechal jsem si dát den předem tejpy, které to lehce zlepšily, ale nedá se mluvit o nějakém drastickém progresu. Tři čtvrtiny závodu byly relativně OK, lýtko se skoro neozvalo. Při závěrečném sestoupání (asfalt) se ale brutálně ozval a já myslel, že nedoběhnu. Tam jsem mohl ztratit nějaké tři minuty. Do cíle jsem prakticky doskákal. Následovalo soustředění v Tisé, kde jsem lezl po skalách (lýtko kupodivu nebolelo) a při normální chůzi skákal. Nemohl jsem prostě na pravou nohu došlápnout. Naštval jsem se a objednal ke známému ortopedovi.

    Dva týdny na to jsem u něj byl, podstoupil jsem RTG nohy, kde byly vidět určité degenerativní změny, způsobené pravděpodobně zánětem, který mi doslova zvětšil kost. Lékař mi také sdělil, že mám ploché nohy a propadlé klenby. Byly mi předepsány ortopedické vložky na míru. Doporučen klid na alespoň tři měsíce. Vložky jsem dostal za zhruba měsíc a půl a já začal zase běhat. S vložkami jsem absolvoval tři, možná čtyři běhy a pak jsem je dal do mých bot, ve kterých chodím do školy, nakupovat, atd.. Prostě se to nedalo. Udělaly se mi puchýře, ale uznávám, že bolest solidně zmizela. No, nějak jsem teda začal běhat a určitou ‚‘autosugescí’'se mi zánět (nebo lépe řečeno bolest) vytratila. Kilometráž byla kolem sedmi kilometrů, na víc jsem se prostě nedokázal ukecat. Nešlo to a stále to nejde. Po asi sto kilometrech, které jsem naběhal, se ozvaly opět okostice na holeni. Tentokrát jen pravé. Já na to ale kašlal a běhal dál. Záhodno říct, že jsem se nikdy nerozcvičoval před ani po běhu. Doteď to nedělám, v tomhle ohledu jsem hroznej. Stravuji se poměrně zdravě, zelenina a ovoce převažují v mém jídelníčku. Každopádně, bolest nějak vymizela a já zjistil, že mám v mých Adidasech naběháno kolem 1200 kilometrů. Došlo tedy k obměně za Salomony, které už byly spíše na asfalt a zpevněné lesní cesty, pružení ideální. Vložky jsem samozřejmě do nich nedal. Naběhal jsem v nich nějakých sto kilometrů bez jakýchkoliv problémů. Pak jsem odjel do Itálie lyžovat a na skialpy. Tam jsem si dal dost do těla a vrátil jsem se ale poměrně dobře zregenerovaný. Dva dny byla pauza a já zas’ začal běhat. Čtyřikrát týdně šest kilometrů. Převýšení tak 150 metrů na jeden běh. Jednoho rána jsem se vzbudil, vstal a ucítil silnou, bodavou bolest v chodidle. A už to tu bylo zase.

    Líbil se vám článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

    Sebediagnostikou, především díky tohoto webu, jsem zjistil, že mám téměř určitě plantární fasciitidu. Nějak jsem s tím běhal, ono to nebolelo, když jsem běžel. Jakmile jsem ale chvilku seděl a pak rychle vstal, silná bolest mě opět posadila. Našel jsem si tedy cviky a nějak to začal rozcvičovat. Lehce se to zlepšilo, ne ale tak, jak bych čekal. Vzal jsem tedy své ortopedické vložky a dal je do Salomonů. Šel jsem běhat. Bolest téměř nulová, okostice jsem necítil, vše bylo super. Snad nejlepší za celou dobu, co běhám. Sice už zase cítím, že se mi dělá puchýř na levé noze, která je zdravá, ale co už, to prostě musím přežít. Zajímavé je, že po tomto běhu, který proběhl tento pátek, se mi okamžitě vytratila bolest chodidla a už jí pociťuji po opravdu dlouhém sezení.

    Myslím si, že jsem si vytrpěl dost. Je mi jasné, že klíčové je pro mě se začít pořádně protahovat. Musím si také vyřešit ty, řekněme mentální problémy, které při běhu řeším. Mezi ně patří:

    • Vyběhnu tenhle kopec vkuse?
    • Už mě zase bolí nohy, měl bych chvilku jít.
    • Prostě rychlejší tempo nedám.
    • Zdá se mi, že se nezlepšuji.

    A jiné :-) Toto řeším opravdu každý běh a musím se přiznat, že se mi pomalu začíná ztrácet motivace. Stále mě ale drží při běhu to, že za měsíc jsou tu další fyzické prověrky a já je musím opět zaběhnout. Kilometráž ale zůstává - čtyřikrát týdně 6-7 kilometrů. Na víc se prostě nedonutím. Vím ale, že bych to dal. Ale nakonec musím stejně říct, že běhání je prostě skvělý sport, v rámci možností mě baví (i když mé zdravotní problémy tomu moc neprospěly), udělám skvělou pro své zdraví, mám fyzičku ve všech jiných sportech a navíc zaběhnu fyzické prověrky u Horské služby. Přeji tímto všem, kteří běhají, aby u toho vydrželi, bavilo je to a měli co nejméně zdravotních problémů.

    Napište svůj článek i VY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?

    Výběr nejlepších článků čtenářů

    ČLÁNEK


    Já a běh, aneb neustálé problémy po 2 letech běhání

    D25a62l59i41b60o11r
    J68u95ř84i29c74a
    To že má někdo ploché nohy je odpověď těla na to, že něco děláme špatně. Ať to je špatné držení těla, nebo špatné...
    O74n93d84ř30e30j
    Š73v71e55j55d42a
    To mi připomíná moje bolístky. Každý 3 měsíce něco a výpadek v tréninku. Občas to je z běhu, občas ze stolního tenisu a...
    R78o49b98e87r31t
    T59r57á34v74n56í46k
    Z vlastni zkusenosti co pomaha:1. Fyzioterapeut, nikoliv ortoped2. Rehabilitace, nikoliv pasivni pomucky (vlozky)3....
    J40a17n
    K25r93a85l80i40k
    U mna sa predsa len v lete ked sa potim vyrazne prejavuje problem s obdratymi bradavkami a stehnami, bradavky riesim...

    V diskusi je 7 příspěvků, poslední příspěvek 7. 4. 2016, 18:34



    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.