Já a běh, aneb neustálé problémy po 2 letech běhání

  9:43
Běžecké utrpení mladého muže, který si i přes spoustu začátečnických chyb (budiž vám varováním) nakonec lásku k běhu přeci jen našel. Přečtěte si příběh našeho čtenáře, člena Horské služby, který vám předkládáme bez úprav tak, jak nám ho poslal.

Ilustrační foto | foto: Magdaléna Ondrášová, Rungo.cz

Rád bych se s Vámi podělil o můj začátek s běháním. O to, co mě k němu vedlo a co mě stále při něm drží. I když musím říct, že to není jednoduchá cesta.

Budou to už dva roky, co mě začalo zajímat členství u Horské služby ČR. Tehdy jsem prakticky vůbec nesportoval, občasně jsem jen zašel do posilovny. Domluvil jsem se tedy s vedoucím nejbližšího okrsku, že se sejdeme a řekne mi co a jak.

Ze schůzky jsem odcházel lehce vyděšen, co musím ovládat, ale na druhou stranu i poměrně solidně motivován začít běhat. Realita zněla drsně - zaběhnout 10 kilometrů s převýšením 350 metrů do padesáti minut. A to ještě letos. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než začít běhat. Hned.

Načetl jsem si desítky článků, většinu zde, na rungo.cz, a bylo mi jasné, že to nebude jednoduché. Běžecké boty jsem nijak neřešil a začal běhat v těch, které jsem měl na ven, do lesa, do přírody. Byly to sice běžecké boty, ale už v nich bylo dost nachozeno. A zde si myslím, že pramení mé současné problémy, ale o tom až později.

Samozřejmě, že jsem udělal desítky začátečnických chyb. Hned první běh jsem běžel v kuse 3-4 kilometry, i když je jasně doporučováno většinu této vzdálenosti jít a občasně běhat. Z běhu jsem se vrátil se silnou bolestí pravé (a později i levé) holeně. Toto byl tedy můj první běh. Následovaly prakticky čtyři stejné, pokaždé se stejnými obtížemi - bolestí okostic holeně. Při dalším běhu jsem se asi zbláznil a běžel naráz 10 kilometrů. Čas byl samozřejmě strašný a já se vrátil domů zničený, bez energie, vše mě bolelo a už se mi znovu jít běhat nechtělo. Ono mi ale nic nezbývalo, termín fyzických prověrek se blížil (měl jsem na to circa čtvrt roku) a já šel znovu běhat. Samozřejmě, že se stejným harmonogramem. Vhodné by bylo také uvést, že jsem tehdy vážil něco kolem 93 kilogramů a pro tělo to byla asi pořádná zátěž.

Jak už bylo uvedeno, můj tréninkový plán byl špatný, řekněme i nelineární. Motivace ale jaksi byla dost silná a mě to bavilo. Na okostice jsem ale brutálně umíral. Došel jsem k závěru, že potřebuji nové běžecké boty. Sehnal jsem nějaké Gore-Tex Adidas za asi tři a půl tisíce, které byly určené do terénu. Další chyba. Já běhal (a běhám) většinou asfalt, zpevněné lesní cesty a ten terén jen minimum. Bolest holení na čas odezněla a já běhal tak třikrát týdně sedm kilometrů. Převýšení jsem nijak neřešil a doteď moc neřeším. Soutěž byla opravdu už za rohem a já měl naběháno kolem 300 kilometrů. Na tu bídu jsem si myslel, že jsem byl připravený a udělal vše, co šlo. Bylo to opravdu 300 velmi bolestivých kilometrů.

Soutěž se skládala z asi sedmikilometrového krosu a pak třináctikilometrového orientačního běhu. Kros jsem dal poměrně solidně, skončil jsem v první polovině. Asi to bude i tím, že mi v době závodu bylo čerstvě osmnáct let. Orientační běh o trošku horší, síly mi došly a já ho prakticky celý šel. Na mou obranu ale mohu uvést, že byl s obrovským převýšením. Na mě obrovským, třeba nějakých 600 metrů.

No, týden po závodu jsem běhat nešel, regenerace byla fakt nutná. Pak jsem dostal nějaký stimul, který mi pomohl v tom vydržet běhat. Vzdálenosti rostly, čtyřikrát týdně 8-9 kilometrů běžně. Dal bych i víc, daleko víc. U mě byl a je největší problém, že se dost podceňuji a neumím si s tím poradit. Když trénuji, běhám pomalu, myslím si, že to rychleji prostě nedám. Že ta vzdálenost je prostě velká a už víc také nezvládnu. Tohle jsou mé současné problémy, ke kterým se dostanu.

Následovaly podzimní prověrky, kde se běželo oněch 10 kilometrů s převýšením 350 metrů. Dal jsem je. Čas byl kolem padesáti minut a já měl radost. Jsem si ale zcela jistý, že bych čas dal i za možná 47 minut, jenže jsem celý závod absolvoval s indispozicí - zánětem gastrocnemiusu. Byl opravdu silný, sotva jsem došlapoval. Nechal jsem si dát den předem tejpy, které to lehce zlepšily, ale nedá se mluvit o nějakém drastickém progresu. Tři čtvrtiny závodu byly relativně OK, lýtko se skoro neozvalo. Při závěrečném sestoupání (asfalt) se ale brutálně ozval a já myslel, že nedoběhnu. Tam jsem mohl ztratit nějaké tři minuty. Do cíle jsem prakticky doskákal. Následovalo soustředění v Tisé, kde jsem lezl po skalách (lýtko kupodivu nebolelo) a při normální chůzi skákal. Nemohl jsem prostě na pravou nohu došlápnout. Naštval jsem se a objednal ke známému ortopedovi.

Dva týdny na to jsem u něj byl, podstoupil jsem RTG nohy, kde byly vidět určité degenerativní změny, způsobené pravděpodobně zánětem, který mi doslova zvětšil kost. Lékař mi také sdělil, že mám ploché nohy a propadlé klenby. Byly mi předepsány ortopedické vložky na míru. Doporučen klid na alespoň tři měsíce. Vložky jsem dostal za zhruba měsíc a půl a já začal zase běhat. S vložkami jsem absolvoval tři, možná čtyři běhy a pak jsem je dal do mých bot, ve kterých chodím do školy, nakupovat, atd.. Prostě se to nedalo. Udělaly se mi puchýře, ale uznávám, že bolest solidně zmizela. No, nějak jsem teda začal běhat a určitou ‚‘autosugescí’'se mi zánět (nebo lépe řečeno bolest) vytratila. Kilometráž byla kolem sedmi kilometrů, na víc jsem se prostě nedokázal ukecat. Nešlo to a stále to nejde. Po asi sto kilometrech, které jsem naběhal, se ozvaly opět okostice na holeni. Tentokrát jen pravé. Já na to ale kašlal a běhal dál. Záhodno říct, že jsem se nikdy nerozcvičoval před ani po běhu. Doteď to nedělám, v tomhle ohledu jsem hroznej. Stravuji se poměrně zdravě, zelenina a ovoce převažují v mém jídelníčku. Každopádně, bolest nějak vymizela a já zjistil, že mám v mých Adidasech naběháno kolem 1200 kilometrů. Došlo tedy k obměně za Salomony, které už byly spíše na asfalt a zpevněné lesní cesty, pružení ideální. Vložky jsem samozřejmě do nich nedal. Naběhal jsem v nich nějakých sto kilometrů bez jakýchkoliv problémů. Pak jsem odjel do Itálie lyžovat a na skialpy. Tam jsem si dal dost do těla a vrátil jsem se ale poměrně dobře zregenerovaný. Dva dny byla pauza a já zas’ začal běhat. Čtyřikrát týdně šest kilometrů. Převýšení tak 150 metrů na jeden běh. Jednoho rána jsem se vzbudil, vstal a ucítil silnou, bodavou bolest v chodidle. A už to tu bylo zase.

Líbil se vám článek?

Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

Sebediagnostikou, především díky tohoto webu, jsem zjistil, že mám téměř určitě plantární fasciitidu. Nějak jsem s tím běhal, ono to nebolelo, když jsem běžel. Jakmile jsem ale chvilku seděl a pak rychle vstal, silná bolest mě opět posadila. Našel jsem si tedy cviky a nějak to začal rozcvičovat. Lehce se to zlepšilo, ne ale tak, jak bych čekal. Vzal jsem tedy své ortopedické vložky a dal je do Salomonů. Šel jsem běhat. Bolest téměř nulová, okostice jsem necítil, vše bylo super. Snad nejlepší za celou dobu, co běhám. Sice už zase cítím, že se mi dělá puchýř na levé noze, která je zdravá, ale co už, to prostě musím přežít. Zajímavé je, že po tomto běhu, který proběhl tento pátek, se mi okamžitě vytratila bolest chodidla a už jí pociťuji po opravdu dlouhém sezení.

Myslím si, že jsem si vytrpěl dost. Je mi jasné, že klíčové je pro mě se začít pořádně protahovat. Musím si také vyřešit ty, řekněme mentální problémy, které při běhu řeším. Mezi ně patří:

  • Vyběhnu tenhle kopec vkuse?
  • Už mě zase bolí nohy, měl bych chvilku jít.
  • Prostě rychlejší tempo nedám.
  • Zdá se mi, že se nezlepšuji.

A jiné :-) Toto řeším opravdu každý běh a musím se přiznat, že se mi pomalu začíná ztrácet motivace. Stále mě ale drží při běhu to, že za měsíc jsou tu další fyzické prověrky a já je musím opět zaběhnout. Kilometráž ale zůstává - čtyřikrát týdně 6-7 kilometrů. Na víc se prostě nedonutím. Vím ale, že bych to dal. Ale nakonec musím stejně říct, že běhání je prostě skvělý sport, v rámci možností mě baví (i když mé zdravotní problémy tomu moc neprospěly), udělám skvělou pro své zdraví, mám fyzičku ve všech jiných sportech a navíc zaběhnu fyzické prověrky u Horské služby. Přeji tímto všem, kteří běhají, aby u toho vydrželi, bavilo je to a měli co nejméně zdravotních problémů.

Napište svůj článek i VY

Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

Marek

NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

Autor:
  • Nejčtenější

Žena se dvěma vagínami má dva přítele, sexuální potěšení má rozdělené

21. března 2024  7:54

Annie Charlotte se narodila se dvěma vagínami. Ačkoli zprvu pro ni byl její zdravotní stav šokem,...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

26. března 2024,  aktualizováno  8:54

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Obří melouny už nejsou in, i muži mohou kojit a další zajímavosti o prsou

24. března 2024

Ňadra obvykle poutají pozornost mužských očí, jsou ovšem také částí lidského těla, která je...

Dvaadvacetinásobná matka přiznala závislost na těhotenství

22. března 2024  8:15

Sue Radfordová z Velké Británie má dvaadvacet potomků. Třiadvacetkrát byla těhotná a nevylučuje, že...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Žena si vysnila plastiku prsou v Turecku, život se jí změnil v horor

25. března 2024  7:59

Třiatřicetiletá Stephanie Briggsová z Velké Británie roky šetřila na operaci, po které měla mít...

Intersexualita pro mě byl šok, říká žena bez ženských pohlavních orgánů

28. března 2024  8:45

Alyssa Ballová byla od mala vychovávána jako dívka. Ve skutečnosti ale úplnou dívkou nebyla. Pravdu...

KVÍZ: Oslavte den učitelů. Poznejte známé kantory a procvičte si znalosti

28. března 2024

Den učitelů se letos potkal s prázdninami, a k tomu ještě s přípravou na velikonoční svátky. Jestli...

Sex se zajíčkem je super, ale... Sedm důvodů, proč nechodit s mladším mužem

28. března 2024

Vztahy s výrazným věkovým rozdílem jsou stále častější a už dávno nepatří do kolonky „podivné“....

Otékaly a modraly mi prsty. Onemocněla jsem systémovou sklerodermií

28. března 2024

Vždy jsem byla aktivní, jezdila jsem na výlety, fotila a plně se věnovala své práci. Před sedmi...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...