Beskydská sedmička je extrémní přechod Beskyd Javorový-Javorník, který již 5 let probíhá první zářijový víkend. Ředitelem závodu je horolezec Libor Uher (jako druhý Čech v historii vystoupil na K2). B7 je závodem dvojic a je rozdělen na kategorii SPORT- délka tratě měla letos 96km a kategorii HOBBY- o čtyři km méně a bez výstupu na Travný. B7 jsem si přála jít už od jejího vzniku, protože Beskydy jsou moje "domácí hory" ,ale stále chyběl podobně nadšený parťák nebo parťačka. Až letos se mi podařilo najít parťačku do kategorie Hobby ženy do 40 let.
Rozhodnutí postavit se na start pár měsíců zrálo, protože jsem nevěděla, zda budu mít v termínu konání B7 volno a taky jsem si nebyla úplně jistá, zda jsem na takový závod dostatečně fyzicky připravena a zda budu zkušenější parťačce stíhat.. Moje dosavadní maximum v počtu ušlých km bylo 55, běžecky jen do 30km, takže respekt z B7 byl na místě.
Od známých, kteří B7 absolvovali jsem slyšela o náročnosti celého závodu, o tom jak je důležité se předem dobře připravit i vybavit kvalitní obuví. Trailovou obuv jsem zvolila adidas s GTX membránou, z které jsem měla trochu obavy, ale později se ukázalo,že byla do letošních "bahenních" podmínek tou správnou volbou
S parťačkou Jarkou jsem se seznámila přes ostravské Rungo.cz výběhy, organizované zkušeným skvělým běžcem a lezcem v jedné osobě - Jakubem Laryszem, který B7 absovoval v kategorii SPORT. Na rozdíl ode mne měla Jarka již letos natrénováno na horských maratonech a u mě to byly jen "desítky" , jedna "třicítka" a spíše než naběhaných km jsem jich více ujela na horském kole..
Dny do začátku závodu rychle ubíhaly a v pátek 5.9. jsme se odpoledne zaregistrovaly ve Frenštátě pod Radhoštěm, vyzvedly startovní čísla, čipy i pěkná památeční trička s logem B7 a potom odjely večer do Třince na start. Náměstí se už plnilo závodníky, zdravíme se s kamarády a atmosféra je čím dál lepší.
Čas startu se pomalu blížil, proběhla žehnací modlitba za účasti kněze a jako překvapení svatba závodníků, které sezdala starostka přímo na podiu. Libor Uher nás ještě upozornil na podmínky na trati, především na bahno a že nás třetina do cíle vůbec nedojde..Potom se rozzářil ohňostroj a B7 odstartovala.
První kilometry ke sjezdovce jsme se s Jarkou rozhodly běžet lehčím tempem abychom se dostaly trochu více dopředu. Běh směrem k Javorovému měl atmosféru, hlavně fandící lidé, kteří stáli okolo trati.Brzy skončil asfalt a začalo se stoupat terénem na Javorový vrch. Had z čelovek zářil daleko do tmy a já se snažila jít tak abych na začátku nic nepřepálila. Nahoře nás vítali zvonaři a hrála písnička Jaromíra Nohavici. Rozhodly jsme se znovu běžet a dostat opět dál, protože dav se ještě neroztrhal a tvořil jeden velký čelovkový průvod. Běželo se dobře, počasí bylo příjemné, měsíc svítil a blížila se první kontrola. Letos se poprvé měřilo elektronicky pomocí čipů, které jsme měli formou náramku na zápěstí. Čip se přiložil na "krabičku" a jakmile se rozsvítily čtyři zelené body - závodník byl zaznamenán. Každý tým tak bylo možné sledovat online. Zpočátku se na kontrolách tvořily fronty,ale později už to šlo rychle.
Netrvalo dlouho a bojovaly jsme se slíbeným bahnem. Sestup takovým terénem do Řeky byl opravdu místy výživný a ocenila jsem svoje adidasky s membránou díky které jsem měla v botách stále sucho. Zastavily jsme se na první občerstvovačce kde nechyběly jonťáky, voda, melouny, banány a další dobroty. Rychle jsem vypila dva jonťáky, snědla meloun, banán jsem si obalila v soli ,ale z této kombinace mi za chvíli začalo být dost zle a cestu na Ropici jsem protrpěla bolestmi žaludku. Až při seběhu na Morávku jsem to nějak rozdýchala. Na další občerstvovačce jsem už raději místo jonťáku pila vodu a sůl s banánem vynechala. Čekal nás výstup na Lysou horu po žluté značce a už ze začátku šlo znát prudké stoupání.
Průvod čelovek se již roztrhal, tak se dalo postupovat rychleji. Potkáváme se a zdravíme s Jakubem a jeho parťačkou Hankou- oba jsou neuvěřitelně rychlí a plní energie při stoupání na vrchol Lysé - zatímco já už pomalu začínám cítit únavu. Konečně jsme na Lysé a je těsně před svítáním. Je to nádherný pohled, kterým se chvíli kochám, ale není čas, jsme přece v závodě a je třeba si udržet tempo a čas. Běžíme dolů do Ostravice, máme to přece nacvičené a seběh si vyloženě užívám - naštěstí mě nebolí kolena a moc mě to baví. Brzy jsme dole na Ostravici a těšíme se na občerstvovačku a první polévku. Už je mi dobře a tak si opět dávám jonťák, meloun, banán a na chvíli si sedáme v základní škole a "vypijeme" polévku.
Zbytečně se nezdržujeme a míříme si to na další vrchol - Smrk. Slunce vychází, čas je výborný a v tuhle chvíli je mi ještě stále dobře. Pomalu začínáme stoupat směrem k vrcholu a u mě se objevují první příznaky krize. Musím zastavit a sníst trochu energetické tyčinky. Je mi o něco lépe a najednou jsme na vrcholu u další kontroly, kde se dozvídáme, že jsme druhým týmem v naší kategorii. Tato zpráva nás velmi těší a dolů na Čeladnou se rozhodujeme neběžet abychom šetřily energií. Mezitím nás jeden ženský tým předbíhá - podívám se na náramky a uklidní mě jejich barva - holky jsou z kategorie SPORT.
Cesta dolů mi připadá strašně dlouhá, ale najednou stojíme u občerstvovačky a opět piju jonťák a jím meloun. Nezastavujeme a pokračujeme na Čertův Mlýn, kde mě znovu přepadne krize, která ale už nezmizí a nekonečně dlouhé stoupání asfaltkou mě dělá velké problémy. Začínám cítít, že hodně slábnu a opět mi začíná být špatně od žaludku z nedostatku jídla a kombinace jonťáků a ovoce. Jarka má stále dostatek sil, ale trpělivě na mě počká, povzbuzuje a podává energii v podobě šumivé tabletky. Je mi trochu lépe, asfaltka konečně pryč a stoupáme terénem přes Tanečnici na Pustevny ke kontrole a další občerstvovačce s druhou polévkou. Zde si už musím sednout, protože 75km v nohách už překročil můj dosavadní rekord - 55km. Sním polévku, která mi dodává energii,vypiju jonťák a Jarka mi jde doplnit vodu do batohu.
Předbíhá nás ženský tým - podle náramku hobby, což mi dodalo sílu na sestup do Ráztoky. Zde je možnost použití zkratky pro short verzi - a to po hřebeni na Radhošť, ale to by naše šance na umístění padla a tak o té možnosti vůbec nechci přemýšlet a volíme delší variantu - sestup do Ráztoky a výstup na Radhošť. Vrchol Radhoště se mi zdá strašně dlouhý a vysilující, ale Jarka je úžasná, čeká na mě, povzbuzuje a podává další šumivou energy tabletku. Konečně jsme nahoře, zdraví nás okolo jdoucí týmy a před sebou máme sestup na Pindulu. Krize se opět prohlubuje,sestup je ostrý, kamenitý, už se musím hodně přemáhat a přemýšlím o menší pauze dole u občerstvovačky. Chci si na chvíli sednout, ale Jarka mě upozorňuje na blížící se ženský tým, který by naše pořadí mohl ohrozit, tak mě myšlenka na přestávku rychle přešla a pokračuji na poslední vrchol - Velký Javorník.
Holky na bedně, s nádherným umístěním, třetí mezi holkami v kategorii hobby
Cesta se mi neskutečně táhne, střídají se úseky stoupání se závěrečnou pozvolnou rovinou směřující k vrcholu. Poslední kontrola je za námi a z Javorníku se rozhodujeme běžet. Dolů to jde docela rychle, ale síly mi v závěru už hodně chybí, střídavě běžím/jdu už jen silou vůle. Jsme dole ve Franštátě a do cíle na náměstí už zbývá posledních 800m ,ale zdají se mi nekonečné. Jarka mě popadne za ruku a táhne za sebou - chceme to dát časově pod 19 hodin, což se nakonec podaří a dobíháme v čase 18:58:31. Po rychlém sdělení pocitů moderátorovi do mikrofonu ještě zbývá vyběhnout schody na "K2".
Atmosféra je úžasná, lidi fandí , ale výsledky se stále průběžně aktualizují a kompletní budou až v neděli ráno. Probudím se před osmou a rychle zapínám internet, kde výsledky potvrzují, že jsme se umístily na 3. místě v kategorii HOBBY- ženy do 40 let. Mám velkou radost, píšu sms Jarce a jedeme do Frenštátu na vyhlášení. Atmosféra na náměstí je skvělá a radujeme se z medaile :-)
B7 je moc pěkný závod v krásném prostředí Beskyd a navíc podporuje charitu, což mu dodává přidanou hodnotu. Nohy mě bolí jen trochu a díky dobře zvolené obuvi mám jen jediný puchýř. Co bych potřebovala do podobných závodů na delší vzdálenosti doladit je strava. Nevím co přesně během závodu jíst a pít tak aby to žaludek snesl.
Chtěla bych moc poděkovat parťačce Jarce za podporu během B7 v momentě, kdy mi docházely síly, že na mě vždy trpělivě počkala, uměla povzbudit a mohly jsme společně doběhnout do cíle.
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
