• Běhat jsem začal na sněhu a dotáhl jsem to k maratonu, píše čtenář Franta

    Běhat začal na protest proti globálnímu oteplování, jak žertuje, nakonec to za dva roky dotáhl k maratonu pod tři a půl hodiny. Příběh Františka Diviše je jako manuál pro začínající běžce. Inspirujte se jím.

    Ilustrační fotografie. | foto: Rungo.cz

    Vždy jsem byl celkem slušně sportovně založený. Už na základní škole jsem v běhu nad 500 metrů prakticky vždy skončil první. Na školní olympiádu mě ale tělocvikář nasadil na 60 a 100 metrů - a tam jsem byl bez šance. Tím dočasně skončila, vlastně ani nezačala, moje běžecká kariéra.

    Na vojně, když jsem se probojoval do druhého ročníku a vymanil z vlivu mazáků, jsem místo rozcvičky každé ráno běhal. Ostatní nacvičovali na spartakiádu a já sám usilovně pobíhal okolo. Došlo to tak daleko, že jednoho dne vyšlo rozkazem velitele útvaru, že mohu místo rozcvičky běhat. Běh tak ztratil kouzlo zakázaného a já běhat v podstatě musel, rozkaz je rozkaz.

    Po vojně však nastaly běžné starosti tehdejší doby a běh šel na dlouhou dobu stranou. Dál jsem sportoval, chodil dlouhé turistické pochody (až 200 kilometrů), jezdil na kole, na běžkách, později začala éra vysokohorské turistiky a alpinismu. Všechny tyto aktivity však byly provozovány nahodile, bez systému či dokonce tréninkového plánu.

    Několik posledních let jsem se vždy na jaře, v rámci udržení či dokonce zlepšení fyzické kondice, pokoušel začít běhat. Skončilo to pokaždé brzy. Začal jsem běhat rychle a tělo nezvyklé na tento druh pohybu bylo proti. Jednou to bylo koleno, podruhé achilovka, prostě každý rok nějaký zdravotní problém.

    Zlom nastal před třemi roky. Mizerná zima na Vysočině prakticky bez sněhu, tudíž bez mého oblíbeného běžeckého lyžování, mě přivedla na myšlenku. Někdo začíná běhat pro kondici, jiný aby redukoval hmotnost, někteří pro zdraví a Afričani pro peníze. Já začnu běhat na protest proti nedostatku přírodního sněhu na Vysočině, tudíž proti globálnímu oteplování.

    Dnešní doba s sebou nese výhodu obrovského množství informací, stačí se v nich orientovat a vybrat si pro sebe to podstatné. Já přečetl spousty článků o tom jak začít, dal do záložek běžecké weby - Svět běhu, Rungo, později běhání na sport.cz, koupil nějaké knihy, v Praze si ve speciálce nechal udělat diagnostiku došlapu, koupil boty na silnici, do terénu, do bláta, nové pantofle do obýváku, nechal se odborně vyšetřit, absolvoval EKG, koupil běžecké oblečení, pro začátek obyčejný tepák, naplánoval běžecké trasy, vytvořil tréninkový zápisník a potom, potom už jsem vyběhl.

    Byl 20. leden 2014 a začal jsem pěkně pomalu a s rozvahou. Pro první rok jsem si stanovil jako hlavní cíl přežít bez zranění a pokusit se o zdolání 1 000 kilometrů. Svůj první běžecký rok jsem skončil jen s drobnými zdravotními problémy těsně pod hranicí 1 500 kilometrů. Pomalu jsme začal pociťovat první příznaky závislosti na běhání, ale nebral jsem je vážně. Loni jsem chtěl naběhaných 1 500 kilometrů zopakovat a trochu zrychlit. Také jsem se přihlásil na svůj první závod, Borovskou desítku. Už tam jsem ale běžel s bolestivou patní ostruhou, kterou jsem si narazil při skalním lezení. Čas na desítku docela jde, ale ostruha mě skoro na tři měsíce odstavuje od běhání. Výsledek je jen 1 200 kilometrů, pozitivní je, že pata opět drží a koncem roku už zase běhám.

    Letos v zimě jsem postupně výrazně zvýšil délku dlouhých běhů v nízké intenzitě a stanovil si tyto za cíl závod na 10 kilometrů, půlmaraton, již v lednu jsem se přihlásil na Maraton Hradec Králové. Můj dávný sen, uběhnout a přežít 42 195 metrů se měl naplnit. Trénink probíhal vcelku dobře, v dubnu jsem se dostal na své dosavadní maximum 268 kilometrů za měsíc. Zkouším lýtkové kompresní návleky, po dlouhém běhu na regeneraci mi připadají neskutečně funkční. Kdyby je měl už Zátopek, vyhrál by na olympiádě snad i běh na jeden kilometr. Desítka v Borové byla o minutu rychlejší než rok předtím, ale na trochu jiné trase. Start na žádném půlmaratonu mi časově nevychází, takže poběžím rovnou maraton. Původním záměrem byl běžet ho pod čtyři hodiny. Závěrečná příprava a kontrolní běhy naznačovaly čas podstatně lepší, až okolo 3:30, přílišný optimismus brzdilo jen vědomí maratonské premiéry. Nakonec jsem si připravil rozpis na tempo 5.05 min/km a čas 3:35.

    Líbil se vám článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    V Hradci před maratonem ještě lovím jednu pěknou keš a pak už rychle na start. Všude se píše, hlavně nepřepálit začátek, ale nedá se tomu ubránit. První kilometr za 4.05, no pane jo, ale tepy jsou hluboko pod anaerobním prahem, tak to snad nebude takový průšvih. Pečlivě připravený rozpis ale můžu zahodit. Trochu zpomaluji, ale i tak běžím až do 30. kilometru pod plánovaným limitem 5.05/km. Občas prší, ale diváci jsou fantastičtí, povzbuzují i v tom nevlídném a studeném počasí. V třetím kole začínáme předbíhat ty nejpomalejší půlmaratonce, je to trochu zpestření, protože dlouhé rovinky mi nedělají příliš dobře. Pravidelně doplňuji tekutiny, snažím se i něco jíst, nejde mi to však při běhu, musím jen jít, proto vždy trochu ztratím. Začínají mně trochu těžknout nohy, tempo se postupně snižuje, ale klasická maratonská zeď to asi není. Konečně vybíháme z lesa zpět do města a blíží se cíl. Předbíhám ještě několik půlmaratonců, pár „celých“ maratonců, kteří vypadají velmi čerstvě, mě naopak předbíhá. Již vidím cílovou bránu, závěrečný kopeček na náměstí mi připadá jako Sněžka, ale vylezu na ni a najednou jsem v cíli. Super pocit, najednou už nemusím nikam běžet, prostě paráda.

    Letos mám splněno. Zaběhl jsem svůj první maraton výrazně lépe, než jak jsem si předsevzal, v čase 3:24:19. Odnesly to jen dva modré prsty na nohou, jeden nehet mě dokonce opustil navždy. No, boty potrestám, tedy vyhodím, stejně už mají odběháno, a koupím nové. Zatím se však nemůžu rozhodnout, jestli růžové s modrou, nebo modré se zářivě zelenou. Opravdu si všichni výrobci myslí, že chceme při běhu vypadat jako reklama na pastelky? Zatím mám letos naběháno 2003 kilometrů, nyní se budu asi měsíc až dva pokoušet posilovat střed těla a pak se uvidí. Příští rok bych chtěl zkusit trailové závody.

    Děkuji organizátorům za skvělý zážitek a maratoncům za morální podporu především během běhu.

    Napište svůj článek i VY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?

    Výběr nejlepších článků čtenářů

    ČLÁNEK
    1.Wingsy 2 od Salomonu 1200 kilometrů poté aneb jak to vidí běžecký nýmand54


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.