Sám jsem spíš rekreační běžec. Rád si jdu po ránu zaběhat, pohyb a sport mám rád obecně, ale rozhodně jsem se nikdy nehnal za úžasnými časy a už vůbec jsem jich nedosahoval. Mým vrcholným výkonem bylo zaběhnutí pražského maratonu v loňském roce a následné odbelhání se, za vydatné pomoci přítelkyně, domů.
Běhání je tedy pro mě spíše koníčkem, ranním budíčkem, způsobem, jak si pročistit hlavu. Když přišla do mého života změna v podobě stěhování se do Etiopie, říkal jsem si, jaká jiná země může být lepší pro běhání než ta, která dala světu jména jako Haile Gebrselassie, Kenenisa Bekele či Meseret Defar?
Na jednu stranu tomu tak je, jelikož Etiopie je i přes rozsáhlé problémy se suchem nádherná země s úchvatnou krajinou. Většina země se rozkládá na východoafrické náhorní plošině, tedy v nadmořských výškách přes dva tisíce metrů. Samotné hlavní město Addis Abeba leží ve výšce asi 2 300 metrů nad mořem. Pro trénink ideální podmínky. Jen si člověk musí zvyknout, že se tu člověk, zvyklý běhat převážně v nadmořských výškách odpovídajících pražské Stromovce, trošku rychleji zadýchá.
Běhaní v hlavním městě však zase až tak růžové, jak jsem se domníval, není. V Addis Abebě totiž de facto neexistují parky, minimálně najdete i chodníky na stranách ulic. Když už ulice chodník má, je v takovém stavu, že jen jít po něm je o kotníky, natož po něm běžet. Jelikož se v Addis Abebě staví jeden výškový dům vedle druhého, přičemž většina zůstává dlouhou dobu ve stavu nedokončeném a město tak připomíná spíše jedno velké staveniště, trpí město značnou prašností. To v kombinaci s výfukovými plyny, protože filtr pevných částic v autě přestavuje pro místní sprosté slovo, způsobuje horší podmínky pro dýchání. A v neposlední řadě je Addis, stejně jako celá Etiopie, dosti přelidněná, běhání přes den není příliš možné, jelikož se vždy po chvíli ocitnete v davu lidí či aut. A vzhledem k faktu, že jste bílé pleti, můžete vzít jed na to, že budete během chvíle středem pozornosti místních a terčem nejrůznějších pokřiků a otravování.
RUNGO.cz závody tvoří běžci běžcům, zkuste je!
|
I přes toto všechno se zde běhat dá. Což se podle mého názoru dá všude po světě, našlo by se možná jen pár výjimek. Pro běh v hlavním městě jsou nepříhodnější brzké ranní hodiny (budík mi proto nejčastěji zvoní v 5:30 ráno), kdy jsou ulice víceméně prázdné a člověk potká na silnicích málo aut. A vzhledem k tomu, že ve středu města nejsou jiné možnosti než běhat ulicemi, narazí člověk ráno při běhání i na spoustu místních, kteří využívají ranního městského klidu k běhu.
Soudě podle toho, kolik je jich ráno k vidění, je běh pro Etiopany skutečně národním sportem. Rádi též kopají do míče, ale běh jim jde o poznání lépe. Ráno v ulicích můžete potkat lidi nejrůznějšího věku běhající de facto v čemkoli, co mají. V pantoflích, gumových sandálech, na sobě staré košile, roztrhané kalhoty, džíny. A nejkrásnější na tom je, že se lidé takhle poskromnu odění mísí s místními běžci z atletických klubů či zámožnějšími Etiopany. I ti běhají, kde se dá. Jen na rozdíl od sandálů mají na nohou značkové běžecké boty a na sobě sportovní oblečení (či alespoň padělky světoznámých značek).
Líbil se vám článek?Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí. |
Jakýmsi středobodem zdejšího běžeckého světa je náměstí Meskel. To se nachází v podstatě přímo ve středu města a prochází skrz z něj centrální komunikace. Je to, jako by se po ránu v Praze běhalo na Václaváku. A jak je přes den náměstí zacpáno auty, je v ranních hodinách plné běžců. Ti tu běhají po travnatých ochozech na jedné straně náměstí, po schodech nahoru a dolů anebo vyskakují na kamenné zídky, přeskakují švihadlo v prostorech parkoviště na náměstí a podobně.
To, jak Etiopané milují běh a mají ho v krvi, dokumentuje i největší místní běh Great Ethiopian Run, který se koná vždy na podzim roku a jehož se naposledy zúčastnilo zhruba 45 tisíc běžců. Přičemž je nutné podotknout, že pro mnohé z nich může startovné představovat klidně i třetinu měsíčního platu.
Na běhání v Addis je příjemná právě společnost ostatních běžců. Zatímco přes den se tu člověk spíš setká s tím, že na něj lidé pokřikují či někdy dosti agilně žebrají o peníze a podobně, ráno při běhu jako by potkával jiné lidi. Místní zdraví, ale hlavně kolikrát i fandí, povzbudí či jen dají najevo své uznání zdviženým palcem. Z části patrně i proto, že na rozdíl od místních není můj krok zdaleka tak lehký a rychlý jako jejich a o to víc ocení alespoň úpornou snahu, když už nic jiného. Na to, že mě tu předběhne i starší pán v sandálech, jsem si už zvyknul. Utěšuji se tím, že na rozdíl od většiny místních mám o pár desítek kilogramů a centimetrů víc. To se jim to běhá!
O vstřícnosti spoluběžců vypovídá i fakt, že takřka po týdnu pobytu zde a při jednom z prvních ranních běhů se se mnou dal do řeči jakýsi Kennedy, jeden z těch, pro které je tu běhání i víc než jen koníček. A i přes fakt, že ranní běh se mnou je pro něj spíš svižnou procházkou, se doposud stále zhruba dvakrát týdně ráno scházíme a běháme spolu.
Napište svůj článek i VYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
