Kopce jsou v Ifrane poctivé.

Kopce jsou v Ifrane poctivé. | foto: archiv Milana Janouška

Marocké Ifrane: na běžeckém soustředění v kraji vytrvalců

  • 0
Po třech hodinách letu z Frankfurtu a 45 minutách taxíkem z Fezu čeká běžce lehce exotické a přitom cenově relativně dostupné prostředí marockých hor. Vytrvalostní běžec Milan Janoušek ho doporučuje jako kompromis mezi studenými Tatrami a vyhřátými Kanárskými ostrovy.

Ifrane leží 1 665 metrů nad mořem a bylo vybudováno ve třicátých letech dvacátého století pro koloniální úředníky, kteří odjížděli do letoviska pod Atlasem, aby unikli vysokým teplotám. Francouzi tu postavili zahradní město plné vilek, alejí a parků. Ifrane se tak stalo enklávou velmi vzdálenou africkým slumům a sídlo si zde zřídil i marocký král Mohammed V.

Po vyhlášení nezávislosti začala nemovitosti skupovat marocká smetánka, kostel zastínila mešita, otevřela se policejní akademie, řada prefekturních úřadů, hotelů, bank a nedávno také univerzita s kampusem pro dva tisíce studentů.

Jednou z atrakcí, díky nimž čelí Ifrane každý víkend náporu autobusových zájezdů, je meteorologický úkaz zvaný sníh. Když napadne, začnou město křižovat frézy, sypače a někde se i lyžuje. Většině Maročanů nicméně bohatě postačí udělat si koulovačku. Přes vrtošivé klima zde průměrné teploty v zimních měsících oscilují kolem sedmi stupňů a to je teplota tak akorát na to vychutnat si lahodné matové atey.

Ráj vytrvalců

Kromě milovníků zimních sportů ovšem pobyt v Ifrane volí především běžci. Jedním z prvních, kdo rozpoznal kvalitu zdejších asfaltových cest, horských stezek a vyschlých jezer, byl olympijský vítěz na pět kilometrů Said Aouita, který sem zlákal i rekordmana Hichama El Guerrouje. Maratonec Abdelkader El Mouaziz zase nedaleko od Ifrane otevřel hotel, kde nabízí tréninky běžcům z celého světa, v těsné blízkosti městského stadionu má pak svoje centrum marocká reprezentace. Není tedy divu, že v Ifrane potkáte běžce na každém kroku.

Maročtí běžci jsou, aspoň jak jsem je zažil já, přátelští, ti pomalejší s vámi alespoň kousek poběží, ti rychlejší ochotně pomohou s tempem. Kromě špičkových vytrvalců (jako je například Hanane Ouhaddou, marocká rekordmanka ve stýplu) tu potkáte i spoustu hobíků a téměř všichni pookřejí, pokud jim prozradíte, že pocházíte z Česko(Slovenska). Dobré jméno nám v Ifrane na sklonku devadesátých let udělal trenér Zbyněk Kalužík a později atleti v čele s Marcelou Lustigovou nebo Lenkou Masnou. To se hodí i při smlouvání o cenách. Jen se před cestou nezapomeňte vybavit nějakým francouzským slovíčkem, jinak si poklábosíte pouze na recepci hotelu.

Království za rege… a vesnice bez vody

Navzdory všem vymoženostem, jakými jsou vysokorychlostní internet, bankomaty, dobře zásobené prodejny potravin či lékárna, nelze zamlčet několik nedostatků. Tím pro atlety nejpalčivějším je nedostatečná nabídka regenerace, v celém městě je v provozu pouze jedna sauna za cenu astronomických 25 eur na hodinu.

Zklamání zažijí též gastronauti, ryze marocké pokrmy jsou totiž v Ifrane až na výjimky nedostatkovým zbožím. I neznaboh ale určitě zpozorní a brzy přivykne zvuku podmanivého azanu, linoucím se z mešity několikrát za den.

Když si tak běžíte okolo Ifrane, vzdáváte hold překrásným horám a cestou zdravíte ostatní běžce nedbalým "salam", možná se ocitnete až v osadě Tarmilat. Zde prosím stopněte na chvilku svoje Garminy a porozhlédněte se kolem. Spatříte reálný život marockých pastevců, chatrče bez vody a elektřiny a docela nedávno postavenou jednotřídku pro místní děti, které by jinak zůstaly negramotné stejně jako většina dospělých ve vesnici. Teprve pak se rozeběhněte zpět a poděkujte za všechny dary.

Autor je kolínský vytrvalec (půlmaraton zdolal za 1:09:53), připravuje se pod vedením trenéra Miroslava Semeráda.