Na startu velkých běhů, například toho královského, dlouhého více než 42 kilometrů, šrotují v hlavách běžců různé myšlenky a obavy, a to i těm nejzkušenějším borcům: Nesmím zapomenout se na desátém kilometru napít jonťáku a na třicátém si vzít magnézium proti křečím. Hlavně nenapálit začátek. Přijde krize? Musím se hlavně šetřit na závěr. Jestli to chci mít pod čtyři hodiny, tak se nesmím zdržovat na občerstvovačkách. Jen aby mě nezačalo něco bolet. Hlavně si držet správný styl a zbytečně se nevysilovat.
Hlava na plné obrátky jede závodníkům i během samotného závodu. Mnoho běžců se často ke konci soustředí už jen na několik málo myšlenek. Ti lepší na to, aby to doběhli v plánovaném čase nebo rychleji, ti méně zdatní na to, aby vůbec doběhli, a většinu z nich i napadne, že se víckrát na start takové bláznoviny nepostaví.
V cíli pak přijde euforie, uvolnění, záplava hormonů štěstí. Radost. Tyto pocity se však v určité intenzitě a kombinaci dostaví po jakémkoli běhu. Největší rozdíl mezi například tříkilometrovou tratí a maratonem je tak v hlavě. Samozřejmě, že roli zde hraje i fyzická příprava, hlava ale dokáže natrénovaného člověka buď podržet tak, že si závod užije a ještě ho doběhne v dobrém čase. Nebo ho naopak zabrzdí a on závod vzdá. S hlavou je to často těžší než se svaly a vyplatí se s ní pracovat pečlivě, a to zejména u začínajících běžců.
Rozhovor s Mirkem ČepickýmO tom, jak chlapec, který téměř skončil v dětském domově, teď pomáhá  |
Radost a svoboda z běhu je dobrou motivací do dalších závodů a zvyšování vzdáleností. Zkuste se někdy postavit se na start bez obav z toho, že to nezvládnete dostatečně rychle nebo že se budete trápit. Prostě se zaměřte jen na to, abyste si běh co nejvíce užili. Tři kilometry jsou na to ideální, a jestli vám i to přijde moc, zkuste třeba pět set metrů.
Obě tyto vzdálenosti si můžete zkusit buď sami či se svými dětmi, nebo například 24. května na pražské Letné při druhém ročníku charitativního Běhu s batohem. A kromě radosti ze samotného pohybu k tomu můžete získat i dobrý pocit z toho, že výtěžek ze startovného putuje k mladým lidem opouštějícím dětské domovy, aby jim byl usnadněn start do samostatného života.
Běh s batohem |
Jak tedy náš závod na tři kilometry probíhá ? Běžci a běžkyně netrpělivě podupávají, napětí na startovní čáře vrcholí. Zbývá jen pár vteřin. Prásk! Všichni se konečně rozběhnou. Pomalu se prodírají davem dalších nadšenců. Rozhlížejí se kolem sebe, užívají si to, mají radost. Žádné obavy. Trasa je totiž dlouhá jen tři kilometry a navíc tu nikdo s nikým nesoutěží. Ani se sebou. Všichni mohou klidně kdykoli přejít do chůze, vrátit se zpátky nebo si to zkrátit přes park. Každý podle svých sil a chuti.
Vůbec o nic nejde. Startovné, které do poslední koruny putuje na dobrou věc, již všichni zaplatili. V cíli dobročinného Běhu s batohem se potom někteří tváří úplně uvolněně, jiní poslední metry doklopýtají na pokraji sil a vypadají jako po maratonu. Aspoň tomu tak bylo loni a věříme, že atmosféra bude podobná i letos.
O Běhu s batohem
Běh s batohem je charitativní akcí neziskové organizace Spolu dětem a běžce Mirka Čepického. Jejím cílem je podpora dětí v dětských domovech. Batoh symbolizuje handicap, s nímž děti bez vlastního rodinného zázemí vstupují do samostatného života. Výtěžek Běhu s batohem a doprovodné aukce sportovních zážitků bude celý věnován na tréninky dospělosti pro děti, které se chystají opustit dětský domov a postavit se na vlastní nohy.
